Zatímco běžní studenti se děsí zkouškového, jejich spolužačka Marie Vůjtová žádnými pocity tísně v souvislosti se školou netrpí. Pro ni je univerzita čirá radost. Pravda, má trochu jiný režim, studuje totiž univerzitu třetího věku.
„Pořád se dozvídám nové věci a potkávám nové lidi i ty, které už znám. Někdy si třeba řeknu, že mě nějaká přednáška nebude zajímat, že je mimo to, co mám ráda. Nakonec ale stejně zjistím, že byla skvělá,“ popisuje 79letá žena, proč ji vysokoškolské studium pro seniory tak baví.
Její nadšení dokazují i kurzy, které má za sebou. Na semináře a přednášky univerzity třetího věku už chodí na Masarykově univerzitě podruhé a kromě toho absolvovala i ty, které nabízí Vysoké učení technické a Mendelova univerzita.
Systém vzdělávání pro lidi v postproduktivním věku se podobá tomu, jak jej znají běžní studenti. Senioři docházejí na přednášky či semináře, které se konají v blocích jednou za čtrnáct dní. Nemusejí absolvovat žádné zkoušky, ale třeba promoci mají také. Zapsat se může kdokoliv, kdo už dříve složil maturitu. Za studium se neplatí, zájemce jen uhradí zápisné, které letos činilo 800 korun. Základní studium trvá čtyři roky, pro ty, kterým to nestačí, jsou připraveny ještě krátkodobé kurzy a mimořádné přednášky.
Marie Vůjtová se před lety k dalšímu studiu přihlásila, protože zjistila, že má v životě trochu prázdno. „Jsem dlouhá léta vdova. Pracovala jsem i v důchodovém věku, ale v roce 1999 jsem musela kvůli těžké nemoci přestat, a když jsem se z toho dostala, chtěla jsem něco dělat,“ vysvětluje svoje pohnutky. Teď už prázdno nemá. Senioři, kteří se spolu potkávají v učebnách, se setkávají i mimo ně. „Každé úterý chodíme na vycházky, ve čtvrtek posedět s kamarádkami a v pátek jsou přednášky,“ vypočítá žena, jíž se prý děti diví, kam pořád chodí a co všechno dělá.
Organizátoři univerzity třetího věku chystají i speciální akce, jako třeba tu, kterou Vůjtová a třináct jejích kolegyň a kolegů absolvovalo v říjnu. Na osm dnů odjeli do Lipska, kde chodili na přednášky a exkurze o Bauhausu, stylu, který se promítl v architektuře i v každodenním způsobu života. „Byli jsme třeba i u jezera Geisel, největšího uměle vybudovaného jezera v Německu, které vzniklo na místě dřívější hnědouhelné pánve. Dnes kolem něj zkoušejí pěstovat víno, které jsme už dostali i ochutnat,“ přibližuje jeden ze zážitků Vůjtová.
Nejsilnější vzpomínku si však odnesla odjinud. Čeští senioři se totiž zúčastnili také slavnostního zahájení akademického roku univerzity třetího věku v Lipsku, které se konalo v jednom z nejslavnějších koncertních sálů světa, tzv. Gewandhausu. „Dostali jsme se do krásného sálu se stropními malbami, kde bylo kolem tří tisíc lidí. Byl to úžasný zážitek.“
