Naučit se cizí jazyk na komunikativní úrovni je těžké. Naučit se ho ovšem tak, že ani rodilý mluvčí nepozná, že s ním mluví někdo, kdo se v jeho zemi nenarodil, to je úkol na mnoho let. A někdo takový úkol nezvládne za celý život.
Dlouho by o tom mohla vyprávět uznávaná odbornice na fonetiku a fonologii němčiny z univerzity v Halle-Wittenbergu, profesorka Ursula Hirschfeldová, která začátkem října přednášela studentům Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity například o zvláštnostech německého slovního přízvuku a možnostech využívání různých metod při výuce německé výslovnosti. „Zabývám se normativní fonetikou, to znamená zkoumáním výslovnostních standardů, kontrastní fonetikou a fonetikou ve výuce němčiny jako cizího jazyka a v interkulturní komunikaci,“ přiblížila Hirschfeldová studentům.
Jste autorkou řady učebních textů pro výuku fonetiky v oblasti studia němčiny jako cizího jazyka. Co pokládáte v této výuce za metodicky nejdůležitější?
Individuální předpoklady pro nácvik výslovnosti jsou velmi rozdílné, proto by měli mít studenti a učitelé němčiny jako cizího jazyka pro nácvik výslovnosti k dispozici velký repertoár různých metod. Materiály pro trénink výslovnosti by měly obsahovat rozmanité úkoly a dobré audio- a videonahrávky, které by je motivovaly zprostředkovávat pravidla výslovnosti a cíleně trénovat poslech a vlastní výslovnost. Pouze imitační cvičení nejsou efektivní, a to ani u mladších žáků.
Pracujete s německými i zahraničními studenty z různých zemí. Jak v tomto srovnání vnímáte české studenty?
Z hlediska jazykového kontrastu to Češi, kteří se učí německy, nemají vůbec snadné. Interference se týkají především přízvuku a rytmu, ale rozdíly mezi oběma jazyky jsou i v kvantitě a kvalitě vokálů nebo ve výslovnosti některých souhlásek. Čeští studenti bývají ovšem podle mých zkušeností velmi motivovaní a využívají geografickou blízkost k německy mluvícím zemím ke zlepšování řeči.
Patříte ke kolektivu autorů nedávno vydaného Německého výslovnostního slovníku, který vznikal téměř dvacet let. Jak taková práce vypadá?
Slovník Deutsches Aussprachewörterbuch vychází z valné části z empiricky získaných dat, navazuje tím na hallský slovník Großes Wörterbuch der deutschen Aussprache. Výzkumy, na nichž je slovník založen, začaly na počátku 90. let minulého století, probíhaly po více než deset let a zahrnovaly mimo jiné rozsáhlé sociofonetické studie, například systematické dotazování asi 1 600 osob různé sociální příslušnosti ze všech německých jazykových oblastí.
Proč tak velké množství lidí?
Hlavně z toho důvodu, abychom obsáhli různé podoby výslovnosti. Právě tento empirický přístup nový slovník podstatným způsobem odlišuje od jiných výslovnostních slovníků. Výjimečný je také popis fonostylistických rysů standardní německé výslovnosti či zařazení kapitol o výslovnosti standardní v Rakousku a v německy mluvící části Švýcarska, které vypracovali odborníci z univerzit ve Vídni a ve Freiburgu.
