online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Brno je dnes modernější. Původního ducha si ale zachovalo

Místní ulice zná Jiří Václavek odmala. Jeho maminka dodnes žije v Masarykově čtvrti nedaleko Filozofické fakulty MU.

Brno prošlo za posledních pár let ohromnou proměnou a podle mnohých zažívá město jedny z nejlepších let své historie. Pojďte si město vašich studií projít s jedním z absolventů, moderátorem České televize Jiřím Václavkem.

Desítky tisíc studentů a hodně těch zahraničních, vysoké školy a na ně napojená vědecká centra a nově vznikající firmy dělají z Brna jedno z nejprogresivnějších míst republiky. „Přiznám se, že jako malý jsem ho nesnášel. Město mi přišlo špinavé, rozkopané, šedivé. Ale už během mého studia se začalo vylupovat a proměňovat a teď už je někde úplně jinde. Je z něj město studentů a vědy a třeba za místním kavárenským životem sem jezdí i spousta mých kamarádů z Prahy,“ líčí hned zkraje naší procházky Brnem Václavek.

Místní ulice zná odmala. Jeho maminka dodnes žije v Masarykově čtvrti nedaleko Filozofické fakulty MU, na kterou se dnešní moderátor České televize rozhodl navzdory vábení hlavního města nastoupit. V tom, jaké obory bude studovat, měl jasno.

„Někdy od druháku na gymplu jsem věděl, že chci studovat historii, a ve čtvrťáku jsem se rozmýšlel, co k tomu, protože jsme museli mít obory dva. Hned na začátku ročníku jsme jeli s učitelkou latiny na zájezd do Říma a tam mě to úplně uhranulo,“ vzpomíná Václavek na svoje pobíhání po věčném městě a rozhodnutí dokonale ovládnout latinu, řeč, kterou byly popsané místní památky.

Do budov Filozofické fakulty MU v ulici Arna Nováka nastoupil před 24 lety v září 1993. A když se tam teď vrátil, hodně se divil. „No, tady se to celé změnilo,“ rozhlížel se kolem.

Čtvercový areál tvoří budovy A a B, které jsou nedávno opravené, práce na nich skončily před dvěma lety. Následuje fakultní knihovna, která stojí na místě 15 let a architekti ji dodnes dávají za vzor. A k tomu patří ještě budovy C a D, které sice stojí, ale teď se v nich ještě neučí. Uvnitř dodělávají poslední práci dělníci, kteří se postarají o to, že také zbylé dva pavilony dostanou konečně po letech nový kabát.

Při návštěvě fakulty procházíme hlavně budovu A, v jejímž horním patře sídlil Václavkův domovský historický ústav, jeho kanceláře a učebny. Léta na něm působí i někteří učitelé, třeba profesor Tomáš Knoz, kterého při procházce náhodou potkáváme na chodbě a který Václavka hned zdraví jako starého známého. „Jsem Jiřího spolužák z gymnázia, starší kolega z vlastivědného kroužku a nakonec i jeho učitel,“ směje se Knoz, jenž měl mimochodem rekonstrukci pavilonů A a B na starost.

S historikem Tomášem Knozem, který byl Václavkových spolužákem na gymnáziu a nakonec i učitelem na fakultě.

Když se ho Václavek ptá, jestli ještě existuje studentská kavárna Domeček, musí ho Knoz trochu zklamat. Před pár lety zavřela. Až budou ale opravené i zbývající části fakulty, s kavárnou pro studenty a návštěvy se počítá.

Václavek se neptá jen tak. „V Domečku jsme trávili spoustu času. Vzadu se tehdy ještě kouřilo, což už je dnes nepředstavitelné, a pamatuju si, že se tam udělovaly i některé zápočty,“ směje se moderátor.

U legendární pivnice, kam se tradičně chodívalo zapíjet zkoušky.

Jen pár metrů od školy se nachází další kultovní místo, které zná každý student Filozofické fakulty MU. Pivnice U Čápa. Z kdysi zakouřené hospody, kde se dennodenně vytvářela jedinečná sociální směsice studentů, kantorů, dělníků a otců slavících čerstvě narozené potomky v nedaleké porodnici, je dnes moderní podnik s odkazem na tradici plzeňského piva.

„Chodila sem celá fakulta, já ji mám spojenou hlavně s pivem po zkoušce. Je ale pravda, že pravidelně jsem se s kamarády potkával spíš jinde. Nejčastěji v Café Blau (dnešním TeeVee) hned vedle České televize. Na víno jsme chodili do jedné z prvních italských restaurací v Brně v Zámečnické ulici, kde jsem ochutnal snad i svoje první cappuccino, a na pivo do klubu Mescallito u Zelného trhu,“ vyjmenovává.

Na pivo se za Václavkových času chodilo hlavně do klubu Mescallito u Zelného trhu.

Když na univerzitu přišel, chtěl se stát učitelem historie. Později přemýšlel i nad tím, že by se dal na akademickou dráhu, ale zároveň ho vždycky tak trochu lákala média. Nasměrovala ho do nich nakonec kamarádka ze školy.

Při konci studia se potřebovala věnovat psaní bakalářské práce, a tak za sebe sháněla záskok do brněnského studia České televize, kde pracovala jako pomocná redaktorka a rešeršistka. Doporučila Václavka a ten se tam chytil tak dobře, že už zůstal.

„Právě Café Blau pro mě představuje pojítko mezi školou a televizí. Chodil jsem tam už jako student, ale je pravda, že to byla hlavně televizní kavárna. Dramaturgové tam měli dokonce vyvedenou speciální telefonní linku,“ vzpomíná na podnik, který už má dnes jiného provozovatele. Také televizní studio se odstěhovalo. Sídlí teď vedle Zetoru v Líšni.

Na Zelném trhu.

O kavárně se bavíme cestou přes Moravské náměstí, které je podle moderátora České televize jedním z míst, jež se za poslední léta nejvíc proměnilo. Prostor u kostela svatého Tomáše sloužíval jako parkoviště. Dnes je okolo vyhrazená plocha, kam auta nesmí. Za to se tam objevilo několik podniků provozujících v létě zahrádky, znovuožilo kino Scala, které je teď univerzitní, a návštěvníky láká jezdecká socha Jošta Moravského.

Ačkoliv ne každého kvůli umělecké hodnotě. Hned po tom, co se socha na náměstí objevila, totiž někdo zjistil, že když kolemjdoucí z podhledu sleduje její hlavu, vidí pánské přirození. „Ta kombinace vysokého a nízkého mi přijde pro Brno dost typická. Město je dnes čistší, upravenější, působí moderněji, ale přitom neztratilo svého ducha,“ líčí s nadšením Václavek a rukou ukazuje na další důležitá místa spjatá s jeho studentským životem.

Na obědy a někdy i večeře chodil do menzy na Moravském náměstí, kterou znají snad všechny generace studentů. Ano, funguje dodnes. Nedávno se tady navíc v jednom patře otevřel Veggie bar s nabídkou pro příznivce alternativního stravování. Studenti si ho od začátku zamilovali. 

Jen pár kroků přes silnici jsou místa, o nichž už dnešní vysokoškoláci nevědí. Celouniverzitní knihovna v Kounicově ulici už řadu let nefunguje, každá fakulta má dnes svoji.

„My jsme tam ale trávili hodiny času. Studovna nebyla moc velká, přes léto tam byl strašně vydýchaný vzduch, ale pamatuju si kouzelné paní šatnářky. Fungovalo to jako v divadle a ty důchodkyně si nás pamatovaly a vždycky si s námi povídaly, jak se zrovna máme,“ líčí každodenní rutinu Václavek.

Když počasí dovolilo, braly se knížky také ven do parku na Moravském náměstí. Ten se léta nemění, ale i na něj by mělo dojít. Město chystá jeho rekonstrukci, protože teď se mu lidé kvůli bezdomovcům a nepořádku spíš vyhýbají.

Jiří Václavek dnes pracuje hlavně v Praze, domů do Brna ale jezdí zhruba jednou za dva týdny. Od dob, kdy mu bylo kolem dvaceti, místa, kam rád chodívá, vyměnil. Doporučit jich ovšem dokáže pořád spoustu.

Aktuálně má nejraději kavárnu Momenta ve spodním rohu Zelného trhu. Vkus mu upřít nejde. Podnik vloni získal ocenění pro brněnskou kavárnu roku v soutěži Gourmet Brno, kde se provozovatelé ucházejí o ocenění v nejrůznějších kategoriích. Mimochodem, seznam vítězů funguje jako dobrá pozvánka do města.

Článek původně vyšel v roce 2018 v časopise Absolvent.

Masarykova univerzita | Masaryk university