Absolvent informatiky spravuje národní poklad

V začátcích našeho podnikání jsme museli zákazníkům vysvětlovat, co je to internet a k čemu je vlastně dobrý.

Ještě jako student přírodovědecké fakulty, kde se informatika učila před vznikem samostatné fakulty, založil Karel Taft spolu s kamarády vlastní společnost. Stala se jedním z prvních poskytovatelů internetu v Česku. „Přijeli jsme ze stáže z Anglie, kde jsme zjistili, že internet by se dal dobře prodávat i u nás,“ vzpomíná vystudovaný počítačový odborník.

Na informačních technologiích vydělává dodnes. Jeho společnost Comquard má roční obrat asi sto milionů korun. Působí navíc jako předseda představenstva CZ.NIC – sdružení, které spravuje národní doménu .cz.

Na internetu je dodnes k nalezení článek z roku 1993, kde píšete, jak dorazila síť Internet na koleje. Znamená to, že jste ho tam pomáhal zavádět?
Ano, byl jsem ve čtvrtém ročníku a tehdy jsme dostali od ministerstva školství peníze na projekt. Na kolejích na Kounicově jsme i díky podpoře Ústavu výpočetní techniky udělali takovou malou serverovnu, kde stál jeden server s terminály, přes který se víceméně dala jen posílat pošta. Používali jsme i unixový talk, něco jako ICQ, ale tam šlo opravdu pouze psát, o videu nebo audiu se nám mohlo jen zdát. Připojení na internet mělo rychlost 9600 bitů za sekundu, což je na dnešní poměry neobyčejně pomalé.

Bylo si v té době s kým psát?
Moc ne, komunikovali tak mezi sebou lidé na fakultách a kolejích, v domácnostech byste ještě moc počítačů nenašla. Ale hodilo se to, mobilní telefony ještě neexistovaly.

V té době jste začali s kamarády řešit, co budete dělat po škole. Co vás vedlo k založení společnost SkyNet?
Chtěli jsme mít vlastní firmu, začátky ale byly strašně těžké. Dnes se firmy přetahují o zákazníky, každý ví, k čemu internet slouží. Tehdy jsme museli nejdřív vysvětlovat, co to je a k čemu jim to bude dobré. Ale na druhou stranu jsme se ve správnou dobu ocitli na správném místě.

Co jste vlastně nabízeli?
Prvotně připojení k internetu, později i IT bezpečnost. Připojení dial-up bylo, pokud se nepletu, za nějakých 3300 korun měsíčně, a pak jsme měli pevnou linku asi za 40 tisíc korun měsíčně, což se firmám jevilo jako strašná suma. Měli jsme štěstí, že se nám podařilo získat tři čtyři velké zákazníky, kteří nám pokryli provoz firmy. A byznys plán? Ten jsme neměli, vyvíjelo se to živelně. Člověk dělal, co ho hlavně bavilo, což samozřejmě není úplně dobře.

Přesto se vám podařilo prorazit. Může se podobný úspěch v IT povést i dnešním absolventům?
Myslím, že je odvážné tvrdit, že to nejde, nápady se rodí pořád. Podívejte se na úspěch Facebooku, ten vyrostl v době, kdy si někteří mysleli, že už je všechno vymyšleno. Informační technologie jsou pořád ještě mladý obor, který má spoustu perspektiv.

Informační technologie jsou pořád ještě mladý obor, který má spoustu perspektiv.

První firmu jste nakonec prodali. Jak moc těžké bylo zbavit se něčeho, co jste vypiplali úplně z nuly?
SkyNet jsme prodali v roce 1999, když za námi přišel s dobrou nabídkou investor. Bylo to v době, kdy se konsolidoval trh, a konkurence rostla. Časem jsme si k tomu rozhodnutí mohli gratulovat, měli jsme ohromné štěstí. Pár měsíců nato praskla internetová bublina a ceny společností klesly na zlomek těch původních. Navíc už jsme měli neshody s kolegou. Nabídka nám přišla jako dobrá příležitost – než firmu společně zničit, to ji raději prodat.

Čekal jste, že IT firmy taková krize postihne?
Když jsem firmu prodal, nějaké peníze jsem investoval, ale do tohoto odvětví jsem rozhodně jít nechtěl. Věděl jsem, že ceny jsou nadsazené.

Jste také předsedou představenstva CZ.NIC, sdružení, které spravuje národní doménu .cz. Co si pod tím představit?
Jsme takovým správcem národního pokladu. Sdružení není tím, kdo přímo určuje, komu se co prodá, spíš nastavuje pravidla, aby tento trh fungoval a fungoval férově. CZ.NIC domény neprodává koncovým uživatelům, ale registrátorům, kteří se pak starají o distribuci koncovým zákazníkům. Všechno se to samozřejmě děje na základě dohody se státem. A musím ho pochválit, neplete se do věcí, do kterých nemusí. Ostatně není ani proč, systém v Česku funguje dobře – cena domén je nízká, technická vyspělost sdružení je dobrá.

Dá se cena domény brát jako ekonomický ukazatel?
Cena domény by měla být natolik nízká, aby nevytvářela bariéru nápadům. Teď jsou na trhu registrátoři, kteří prodávají doménu pod 150 korun, což určitě není problém pro nikoho. Pokud by se ale cena ještě snížila, tak by podle mě vzniklo riziko, že by hodně domén vykoupili spekulanti, protože mají určitý balík peněz, a když domény stojí míň, mohou jich blokovat víc. Doménu bychom mohli provozovat i za nižší částku, ale snížila by se tím její bezpečnost a spolehlivost, což jsou pro uživatele většinou důležitější parametry než to, jestli stojí 120 nebo 150 korun. Ale na aukcích se ty dobré prodávají i za desítky a stovky tisíc korun.

Pokud bychom ke změnám přistoupili, tak bych byl určitě pro to, aby doména s diakritikou i bez ní byla svázána s jedním subjektem.

V poslední době se začíná mluvit o tom, že postupně vzniknou i domény s diakritikou. Co si o tom myslíte?
Systém IDN už v některých státech funguje. U nás to není tak palčivý problém, protože diakritiku si lidé umí domyslet, takže významu jména rozumí. Horší je to třeba u arabských zemí nebo v azbuce. CZ.NIC už jednu takovou doménu rozjel, jmenuje se háčkyčárky.cz a firem a obecně uživatelů se na ní ptáme, jestli by takovou změnu přivítali. Technicky jsme schopni to zavést, ale z průzkumu trhu zatím vychází, že většina uživatelů v tom nevidí žádnou výhodu. Ale je možné, že jak na internet přichází pořád noví a noví laici, pro které je přijatelnější zadávat názvy s diakritikou, tak se IDN zavede.

Nebojíte se ale, že by mohl nastat chaos?
Pokud bychom ke změnám přistoupili, tak bych byl určitě pro to, aby doména s diakritikou i bez ní byla svázána s jedním subjektem. Vezměte si, že existují internetové stránky banky csob.cz a někdo jiný si zaregistroval doménu čsob.cz, na které bude web, který se tváří jako ten bankovní. Je to nebezpečné, proto jsem pro svázání.

Masarykova univerzita | Masaryk university