Kafemlejnek pokřivil českou vědu

Národní hodnocení výzkumu v Česku, ve své dřívější podobě do roku 2016 nazývané „kafemlejnek“, zanechalo v části vědeckého prostředí stopy, které nebude snadné zamést. Výzkumným organizacím neposkytuje potřebnou zpětnou vazbu, převážně nehodnotí kvalitu, přitom ovlivňuje 100 procent finanční podpory na jejich rozvoj. Mnoho výzkumných organizací mimo AV ČR zároveň přebírá jeho mechanismus pro vnitřní nakládání s rozpočtem na vědu. Není divu, že se k vědecké publikaci podvědomě vkrádá rovnítko s vydělanými penězi. Hodnocení výzkumu tak má v Česku často hlavní vliv na motivace v publikování.

Jedním z nejspecifičtějších negativních efektů kafemlejnku je preference kvantity. Příkladem je masové snadné publikování v lokálních časopisech přihlašovaných do databází SCOPUSWeb of Science. Podobným příkladem, byť relativně méně často se vyskytujícím, je i mediálně zajímavá problematika predátorských časopisů.

Kvůli účelovým motivacím dlouhodobě strádá otázka výzkumné a publikační etiky. Zde napáchal kafemlejnek škody, které je teď příležitost napravit. Transformující se hodnocení po roce 2017 by mělo zajistit, aby netrpělo neduhy dřívějšího kafemlejnku a nestalo se opět účelově chápaným cílem. Některá řešení ale nepokládám za příliš šťastná.

Tak například bibliometrická analýza, která je jednou ze (zatím) dvou klíčových součástí hodnocení. Tato analýza má za cíl roztřídit instituce dle „kvality“, ale pracuje pouze s indikátorem AIS (Article Influence Score), kterým se vyjadřuje reputace časopisu. Použití jediného indikátoru a k tomu ještě konstruovaného pro časopisy je pro bibliometrickou analýzu výzkumných organizací prostě málo.

Analýza si s metrikami pohazuje jako pračka s prádlem, a ukázkově tím porušuje hned několik pravidel dobré praxe a scientometrické expertízy. Hodnocení opět dává signál, že lepší je ten, kdo publikuje v časopisech s vyšším číslem. Scientometrická komunita proti tomuto na světové scéně bojuje.

Utvrzování kafemlejnkové demagogie uvnitř univerzit podporuje jistá česká firma, která nabízí komerční „zajištění jednotného a stabilního hodnocení“. Služba byla nedávno nabízena také jedné z fakult Masarykovy univerzity. Jsme-li shovívaví, nabízené srovnání organizací pomocí jednoduchých grafů v principech převzaté z kafemlejnkové metodologie, a to za nemalou úplatu, je otázka nabídky a poptávky. Nebezpečnější je jejich tvrzení, že jde o nejlepší možnou metriku pro hodnocení v Česku a že všechno ostatní stojí za starou bačkoru. Tito samozvaní odborníci na scientometrii a hodnocení vědy navíc popírají dlouholeté ověřené principy dobré praxe v hodnocení vědy.

Kde ale začít, abychom přistoupili zodpovědně k nápravě minulých chyb? Především musíme začít u sebe. Zahájit odvykací kůru a zbavit se myšlenkové závislosti na hodnocení jako cíli. Kultivování vědeckého prostředí vnímám jako synergii všech možných aspektů etiky ve vědeckém publikování a používání zodpovědných metod v hodnocení.

Jak to změnit?

Změna může proběhnout bez represí a taxativních nařízení. Masarykova univerzita se vydala cestou série doporučujících opatření nazvané Dobrá praxe ve výzkumu. Hlásíme se k určitým zákonitostem, které by měly ve vědě beze zbytku platit a které sametově vyžadujeme u autorů. Není účelem přikazovat, omezovat ani stanovovat sankce, ale chceme, aby tato pravidla byla zcela přirozeně dodržována.

Na Muni jsme na začátku roku 2016 jako první vlaštovku série vydali dokument Postoj MU k problematice predátorských časopisů, ve kterém doporučujeme, jak se zachovat, když narazíte na predátora. Nedlouho poté vznikl dokument Doporučení pro práci s bibliometrickými indikátory a jejich interpretaci, který vysvětluje a doporučuje dodržovat elementární pravidla v bibliometrii. Zatím posledním dokumentem je komplexní a dlouho plánovaná Dobrá praxe vědeckého publikování. Univerzita se tímto textem hlásí ke skutečné mezinárodní dobré praxi.

Dle rychlé rešerše v českém prostředí podobné dokumenty s institucionální platností existují málokde. Přestože nám hodnocení vědy poskytuje různé příležitosti, mějme osobní odpovědnost za integritu výzkumu na své univerzitě. Učme se mimo jiné také rozumět všeobecně používaným metrikám, aby stále méně vědců akceptovalo zjednodušující a deformující pohledy na svou práci.

Autor je manažer pro evaluaci výzkumu na odboru výzkumu rektorátu Masarykovy univerzity.

Masarykova univerzita | Masaryk university