Končí syrská občanská válka. Co bude s Islámským státem?

Po šesti letech velice tvrdého a krvavého konfliktu v Sýrii se začínají vynořovat domněnky, že tamní občanská válka se chýlí ke konci. Tzv. Islámský stát známý pod zkratkami IS, ISIL, ISIS či arabsky Da‘eš, který na syrském území úspěšně vytvořil kvazistátní strukturu a prohlásil se za jediný a čistý islámský chalífát, je aktuálně velice blízko zhroucení.

Každým dnem prohrává na syrském i iráckém bojišti, kam stihl expandovat a způsobil tak přelití syrského konfliktu k východnímu sousedovi, a ztrácí území, nad nímž roky vykonával správu. Co se se samozvaným Islámským státem a jeho bojovníky stane po jeho rozpadu, který je jen otázkou času?

Že tzv. Islámský stát nebude mít dlouhého trvání, bylo jasné již od jeho počátku. Historicky se nejedná o první takovou entitu a historická zkušenost z Afghánistánu, Jemenu, Súdánu, Nigérie a dalších lokalit nás učí, že podobné pokusy nemají příliš šanci na úspěch. Vzhledem k tomu, že IS nebyl skutečně žádným státem (jakkoli uvnitř něj byly pokusy o zavedení správy, výběru daní a poskytování sociálních služeb), ale spíše se jednalo o kombinaci skupiny organizovaného zločinu, guerilly a teroristické organizace, je jeho kompaktnost a schopnost dlouhodobějšího udržení nízká.

K celistvosti a udržitelnosti IS nepřispívá ani skutečnost, že velkou část jeho bojovníků a podporovatelů tvoří lidé odjinud, myšleno mimo domácí Sýrii a Irák. Účast zahraničních kombatantů a náboženských extremistů je něco, co provází konflikty uvnitř islámského světa již od sovětské invaze do Afghánistánu.

Pohyb těchto lidí sem a tam spolu s přelívajícím se násilím od Maroka až po Malajsii je jednou z největších bezpečnostních hrozeb současnosti. Je to fenomén, který nelze jen tak vymýtit a velice pravděpodobně bude spolu s demografickým vývojem, špatnou socioekonomickou situací a rostoucím konfliktním potenciálem uvnitř muslimských zemí ve střednědobém výhledu nabývat na síle.

Fenomén islámského terorismu a extremismu lze dobře připodobnit k míse s pudinkem. Jakmile do té mísy plácnete rukou, pudink se rozstříkne všude po okolí. Jestliže zničíte jedno centrum terorismu, lidé, kteří se v něm nacházejí, se rozplynou po okolí, aby se po čase zformovali na jiném místě. Za posledních deset let lze mapovat jejich cestu z Afghánistánu do sousedního Pákistánu nebo do Iráku a Jemenu, odtud do Libye, pak Sýrie, zpátky do Iráku atd.

Tomuto jevu by nešlo plně zabránit ani využitím zcela ultimativního nástroje v podobě hermetického uzavření území tzv. Islámského státu a masakru všech osob uvnitř něj. Mimo jiné proto, že nelze nikdy zcela s jistotou odlišit kombatanta od civilní populace. Takové řešení je ale především politicky neprůchodné a z pohledu humanity zavrženíhodné, přitom by stejně nezbavilo svět ozbrojených fanatiků, naopak by je pomohlo vytvořit někde jinde.

Takže co se stane v následujících měsících a letech? Rozstříkne se pudink. Přeživší domácí i zahraniční bojovníci se přemístí do jiných lokalit, zejména slabých či rozpadlých států. Nejvíce se nabízí v současnosti již neexistující Libye, dále rozptyl po okolí do Turecka a Iráku, nikým nekontrolovaných částí Afghánistánu, Pákistánu či Jemenu a konečně menší množství bojovníků využije svých zkušeností, vazeb či pasů a zamíří do stále ještě relativně klidné Evropy.

Autor je odborný asistent na Katedře politologie Fakulty sociálních studií MU.

Masarykova univerzita | Masaryk university