Jak se bude v Česku hodnotit věda

Kdyby mi někdo položil otázku, jak se bude hodnotit věda v roce 2017, musel bych po pravdě odpovědět, že nevím. Ne že bych jako místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) a člen Komise pro hodnocení výsledků nevěděl, jak by hodnocení mělo vypadat, ale nevím, zda se to technicky zvládne. Věřím, že ano; peníze na to jsou a očekávám, že vláda návrh RVVI schválí. Zbývá to provedení a rok 2017 bude kritický.

Tedy, jak by hodnocení pro vysoké školy mělo vypadat? Snad dobře, protože nový systém neobjevuje nic nového a kombinuje jen to, co se jinde osvědčilo. Hodnotit se bude v pěti modulech a instituce jako celek, i když v jejím rámci se bude rozlišovat organizační jednotka (fakulta) a uvnitř fakult obory.

První dva moduly, kvalita vybraných výsledků a výkonnost výzkumu, budou tvořit majoritu hodnocení a budou retrospektivní. Další tři moduly – společenská relevance, životaschopnost instituce a strategie a koncepce – budou přidávat prospektivní pohled na fungování instituce. Jednotlivé moduly budou s různou intenzitou a v různých kombinacích využívat tři nástroje – sofistikovanou bibliometrickou analýzu, distanční odborné posouzení kvality výsledků a návštěvy hodnotitelů na místě. Dohled nad provedením a nutný korekční mechanismus bude zajišťován odborným oborovým panelem. Ambice je zahrnout do hodnocení co nejvíce zahraničních hodnotitelů a členů panelu, což je jeden z úhelných kamenů celého procesu.

Takové hodnocení by se mělo opakovat v pětiletých intervalech a výsledkem by mělo být zařazení vysoké školy jako celku do jednoho ze čtyř kvalitativních stupňů. Nejvyšší stupeň bude A, vyhrazený pro vynikající a kvalitativně velmi vyrovnané instituce přinejmenším evropské úrovně, se špičkovými výsledky v mezinárodním srovnání a s výborně nastaveným fungováním všech procesů spojených s výzkumem.

Na dosažení známky B bude muset vysoká škola ukázat velmi dobré výsledky s mezinárodním dopadem atakující špičku, neměla by mít vyloženě slabá místa a měla by umět prokázat intenzivní úsilí přizpůsobit svoje vnitřní procesy mezinárodním standardům, jak je známe ze špičkových univerzit.

Stupeň C, tedy dobrá instituce, připouští mírnou nevyrovnanost výzkumného výkonu, ale stále vyžaduje přinejmenším malé segmenty vynikající nebo velmi dobré vědy. Navíc bude nutné demonstrovat na konkrétních příkladech snahu odstraňovat nedostatky a slabá místa. Nejhorší stupeň D dostanou výkonově průměrné až podprůměrné instituce s omezenou nebo zcela chybějící snahou odstraňovat slabá místa a nedostatky a bez zřetelné vize. Jednotlivé kvalitativní stupně jsou z definice poměrně široké, a proto korektní a obhajitelné roztřídění institucí bude od členů odborného panelu vyžadovat notnou dávku zdravého rozumu, profesionality a odvahy. To je další úhelný kámen nového systému hodnocení výzkumu a naše prostředí si bude nějaký čas zvykat.

Důležité je, že do nového systému nelze skočit po hlavě a bude nabíhat postupně. Léta 2017–2019 budou tzv. implementační, se snahou o co nejmenší administrativní zátěž a nejméně chyb. V podstatě půjde o mírně zjednodušené první dva moduly. Další důležitá věc je, že hodnocení na národní úrovni ponechá dostatečný prostor pro vnitřní, tzv. formativní, hodnocení výzkumu uvnitř institucí. To bude zřejmě poslední úhelný kámen nového systému a bude vyžadovat hodně přemýšlení a otevřenosti.

A jak to bude s finančními dopady hodnocení? O tom byla, v jinak mimořádně obtížném a stresujícím procesu zrodu nového systému hodnocení, nejjednodušší diskuze. To proto, že pokud se nestane nějaká katastrofa, budou v následujících třech letech finance na institucionální podporu výzkumu stoupat – o 4,5, 6 a 10 procent. To zjednodušeně umožní přidat nejlepším třeba až 15 procent a průměrné nechat na stávajících financích. Příštích pět let ukáže, zda jsme schopni změnu využít k lepšímu.

Autor je prorektor pro výzkum Masarykovy univerzity a místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace.

Masarykova univerzita | Masaryk university