Požadujme u právních předpisů maximální srozumitelnost. Aspoň u těch klíčových

Když jsem před přibližně dvaceti lety studoval na brněnské Právnické fakultě MU, jeden z mých nejoblíbenějších profesorů Petr Hajn s oblibou na přednáškách vyprávěl, že již v 19. století v rakouské armádě měli vždy vojáka zcela prostřední inteligence (někdy mu prý říkali Herr Normal), jemuž velení dávalo předem číst pokyny a nařízení.

Teprve když ho Herr Normal bez problémů pochopil, mohl jít právní akt do světa. Možná by něco obdobného slušelo i dnešnímu Česku a jeho právotvorbě.

Myslím, že česká vláda (s parlamentní většinou v zádech) by si měla také dát za prioritní úkol zpřehlednění klíčových předpisů, které dopadají na každého.

Chtěl jsem původně napsat „na každého občana“, ale přesnější je „na každou fyzickou osobu“, jelikož mnohdy dopadají i na cizince. Mám troufalý sen – čím větší okruh adresátů, tím by právní předpis (respektive v něm obsažené právní normy) měl být pro společnost srozumitelnější.

Vím, že to patrně zní jako fráze a že to bylo řečeno anebo napsáno již mnohokrát, nicméně už by se mělo v Česku konečně přikročit od slov k činům.

Trefně to vyjádřil přední pražský právník Josef Vedral (mimo jiné nositel prestižního ocenění Právník roku pro obor správní právo): Zákon o daních z příjmů by měl stupněm srozumitelnosti odpovídat tomu, že se vztahuje de facto na každého. Je to u něj ale úplně obráceně.

Podobný pocit mám u předpisů z oblasti práva sociálního zabezpečení. Finanční úředník se mnohdy tváří stylem: Když tomu občané nerozumíte, tak si zaplaťte poradce či se, pro mě za mě, zeptejte třeba královny ze Sáby.

Vysoce specializované právní předpisy, které dopadají na pár fyzických nebo právnických osob, klidně ať jsou si, když už to u všech paragrafů jinak nejde, nesrozumitelné. To mi až tak fatálně nevadí. Nicméně zákony, nařízení a vyhlášky, jež dopadají takříkajíc na každého, musí být v moderním právním státě maximálně srozumitelné. To po našich politicích a političkách důsledně požadujme.

Zejména od relativně nových politických subjektů, které nám slibovaly a vlastně i nadále slibují, že budou stát řídit jako firmu (zlí jazykové citovaný slogan s oblibou mění na farmu) bychom to měli nejaktivněji vyžadovat. Tedy, aby k zmíněnému zjednodušení předpisů skutečně brzy došlo.

Kterak říkal už Aristoteles: Kdo něco chce, hledá způsob, a kdo nikoliv, ten hledá důvod.

Autor je odborný asistent na Katedře správní vědy a správního práva PrF MU.

Masarykova univerzita | Masaryk university