Pro důležitá opatření proti smogu chybí politická odvaha

Vlna smogových situací, která na počátku roku zasáhla Českou republiku, opět ukázala, jak špatná může u nás kvalita ovzduší být. Její vyhlášení je přitom vyvrcholením dlouhodobého trendu a znečištění ovzduší trápí mnohé obyvatele po celý rok. Zejména ve velkých městech – v Praze, Ostravě a Brně – je jeho hlavní příčinou polétavý prach, který vniká hluboko do plic a způsobuje různé dýchací potíže. Jeho zákonem povolené limity jsou v těchto městech pravidelně překračovány.

Kvalita ovzduší je bohužel složitým problémem, na němž nesou svou vinu jak stát, tak průmyslové podniky, kraje, obce, ale i samotní občané. Pokud se nebude prosazovat komplexní řešení, bude těžké dosáhnout viditelného zlepšení. Za klíčové považuji vypracování kvalitních strategických dokumentů, které by pro jednotlivé regiony navrhovaly konkrétní měřitelná opatření, jak dosáhnout zlepšení na úroveň zákonem stanovených limitů, a vymáhání odpovědnosti při jejich překračování.

Ministerstvo životního prostředí jeden takový dokument s názvem Program zlepšování kvality ovzduší vypracovalo, podle odborníků a aktivistů je však vágní a chybí mu jasně nastavený harmonogram pro dosažení cílů. I to je důvodem, proč mnohé organizace prosazují soudní cestou jeho zrušení. Na nečinnost ministerstva při ochraně svých obyvatel před špatným ovzduším upozorňuje i Evropská komise a České republice chybí už jenom krůček k žalobě u Evropského soudu.

Za lepší ovzduší se mohou zasazovat i obce, ať už vlastním plánem snižování znečištění, nebo přijetím konkrétních opatření. Brno i Praha zvažovaly zavedení bezplatné veřejné dopravy v čase vyhlášené smogové situace, tento nápad si ale cestu ke schválení kvůli slabé politické vůli ještě neprošlapal. Spíše než o reálné zkvalitnění ovzduší se přitom jedná o symbolické gesto, které může pomoci občanům uvědomit si vztah mezi znečištěním ovzduší a automobilovou dopravou, která kvalitu ovzduší v Brně i Praze zatěžuje nejvíce.

Mnohem zajímavější, účinnější a dodejme, že i málo populární, jsou dlouhodobější opatření, pro která u nás ovšem chybí dostatek politické odvahy. V západních státech se již ale běžně uplatňují. Jedná se například o prosazování nízkoemisních zón, podporu rozvoje cyklodopravy, zákaz vjezdu dieselových vozidel do centra měst, investice do elektromobilů, snižování počtu parkovacích míst nebo zkvalitňování a zpřístupňování veřejné dopravy.

Neméně důležité je však i vzdělávání veřejnosti. V České republice chybí strukturovaná diskuse, která by objasňovala vztah mezi znečištěným ovzduším a individuálním jednáním obyvatel. Podle mě je nutné neustále vysvětlovat a informovat, proč může používání automobilů nebo topení tuhými palivy vážně poškozovat zdraví obyvatel a především dětí, starších lidí a dalších rizikových skupin.

Připomeňme, že podle Státního zdravotního ústavu umírá ročně v důsledku znečištění ovzduší kolem pěti tisíc lidí, což je opravdu enormní počet. Pokud si toho bude každý z nás vědom, věřím, že se ke kvalitnějšímu ovzduší dopracujeme rychleji.

Autorka je doktorandka na Katedře environmentálních studií FSS MU

Masarykova univerzita | Masaryk university