online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Student Muni je nejlepší akademický sprinter světa. Po zdi

Po obou světových šampionátech už teď Jan Kříž stejně jako jiní lezci pokukuje spíš po olympiádě.

Schválně, co tak stihnete udělat za sedm vteřin? Kolik třeba zvládnete vyběhnout schodů? Moc jich asi nebude. Tak si představte, že Jan Kříž z Fakulty sportovních studií MU za ani ne tak dlouhou (nebo spíš krátkou) dobu, „vyběhne“ 15metrovou horolezeckou stěnu. V lezení na rychlost je dokonce akademickým mistrem světa a před pár dny skončil osmý na klasickém světovém šampionátu.

Lezení je v Česku čím dál populárnější a dostupnější. Můžou za to přibývající areály, kde se dá provozovat, a třeba i neuvěřitelné výkony lezce Adama Ondry (mimochodem absolventa Ekonomicko-správní fakulty MU). Ten se už ve dvanácti letech zařadil mezi deset nejlepších světových lezců na obtížnost, několikrát vyhrál mistrovství světa a zhruba před rokem přelezl jako první nejtěžší cestu světa.

Jan Kříž, student oboru Kondiční trenér na Fakultě sportovních studií MU, pomáhá slávu českého lezení šířit také. Z juniorské kategorie už titul mistra světa měl, obhájit ho ale v seniorské kategorii je několikanásobně těžší. Zatím na něj založil ziskem zlata na akademickém světovém šampionátu, který se konal před prázdninami v Bratislavě. „Je to pro mě obrovsky cenné, zatím nejlepší výsledek v kariéře. Tím spíš, že se tam sešla opravdu světová konkurence,“ měl radost Kříž, jehož lezení na rychlost je velmi specifickou disciplínou.

Ve finálových bojích to vypadá tak, že na dvou stěnách umístěných vedle sebe, lezou dva závodníci zároveň, kteří zdolávají totožnou trať s přesně usazenými chyty. Jednotlivé body nejenže jsou stejné na konkrétní akci, ale jsou stejné na všech závodech obecně – jejich rozmístění se nemění už od roku 2008.

Lezci se tak podobají sprinterům na nejkratší tratě: jejich trénink spočívá v tom vypilovat zdolávání trasy (která zabrala Křížovi na bratislavském šampionátu šest sekund a 14 setin) k dokonalosti. „Proto také nemůžu jet na závody nikdy s tím, že vyhraju. I kdybych byl skvěle připravený, tahle disciplína je hodně o štěstí. Když se během těch šesti nebo sedmi sekund výkonu udělá malá chyba, najednou je z toho čas o jednu dvě sekundy horší, takže bez šance na dobré umístění,“ vysvětlil Kříž, který zná spoustu příběhů o favoritech s pověstí budoucích vítězů, kteří se kvůli takové maličkosti nakonec nedostali ani přes kvalifikaci.

Ve finálových bojích to vypadá tak, že na dvou stěnách umístěných vedle sebe, lezou dva závodníci zároveň, kteří zdolávají totožnou trať s přesně usazenými chyty.

Sám má za sebou ale období, kdy celou stěnu ani nezvládl. Bývalý plavec a atlet se k lezení na rychlost dostal na střední škole. Když si musel kvůli množství tréninků vybrat jen jeden ze sportů, zvolil právě stěnu, protože ho zkrátka bavila nejvíc a měl navíc výsledky. Nadějná kariéra se mu ale přetrhla na konci roku 2016. Natrhl si šlachu v rameni, což se muselo řešit operací, takže se mohl několik měsíců na stěnu jenom koukat. „Až do května jsem nedělal nic. A když jsem se pak vrátil, nejdřív jsem až nahoru ani nevylezl,“ vzpomíná na špatné období Kříž. Sám si ho navíc trochu prodloužil, protože jak spěchal na návrat, dostal ještě zánět do šlachy na prstu.

Po obou světových šampionátech už teď ale stejně jako jiní lezci pokukuje spíš po olympiádě. Dostat se na ni bude složité. Mezinárodní olympijský výbor lezení zařadil poprvé na program her v Tokiu v roce 2020, jenže to vymyslel šalamounsky. Lezení tam bude jako trojboj, což znamená, že jeden závodník bude muset ovládat všechny jeho disciplíny – rychlost, obtížnost i boulder. „Což je dost nereálné. Na rychlost a obtížnost je potřeba jiná stavba těla a příprava, proto se normálně dělají zvlášť. Kvůli olympiádě se to už někteří snaží kombinovat, ale kvůli odlišnosti disciplín nebudou dosahovat takových výsledků, jako kdyby závodili jednotlivě,“ komentuje to Kříž, který je sám zvědavý na průběh i kvalifikaci na olympiádu.

Masarykova univerzita | Masaryk university