online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Na jachtě kolem světa. Student se chce probojovat na olympiádu

70 procent výkonu jachtaře tvoří podle Ondřeje Teplého fyzická připravenost.

Student Fakulty sportovních studií MU Ondřej Teplý závodí v jachtingu po celém světě. V jeho rodině to ani jinak nejde.

Žít jako Ondřej Teplý by chtěl kdekdo. Jachtař a vysokoškolák tráví většinu roku tréninkem na moři, díky čemuž se stal před pár týdny mistrem světa do 23 let ve třídě Finn (královské jednoposádkové jachtařské třídě). Ne že by si toho nevážil, mety má ale trochu jinde. Člen slavného českého jachtařského klanu se totiž doma porovnává s úspěšným tátou i bratrem, v jehož stopách jde na lodi a tak trochu i ve škole.

Jachting v Česku není masový sport, ale to, že se na něj Ondřej dal, nebyla náhoda ani výsledek nátlaku. Máma a táta jsou bývalí mistři republiky, táta byl navíc jako trenér na několika olympiádách a lodě dokonce ve své vlastní firmě vyrábí. Na dvojích olympijských hrách, konkrétně v Londýně a v Riu de Janeiro, už startoval i Ondřejův starší bratr Viktor, mimochodem absolvent Ekonomicko-správní fakulty MU.

„U nás v rodině závodili i dědové z obou stran, takže to, že jsme v lodi skončili i my s bráchou, bylo úplně přirozené. Nikdo nás ani nenutil. Začínal jsem v šesti letech, závodil asi od osmi, a i když jsem dělal taky jiné sporty, tak když se to po maturitě lámalo, ani jsem nepřemýšlel nad tím, že bych toho nechal,“ líčí Ondřej.

Kvůli závodům se hodně přesunuje z místa na místo, a přestože to tak dělá roky, ještě ho to nepřestalo bavit. Právě naopak. Cestování, rodinná tradice a láska ke sportu jsou tím, co ho u jachtingu pořád drží.

Tohle všechno mu pomohlo také stát se už dvojnásobným juniorským mistrem světa. V úspěších tak trochu přeskočil staršího bratra. Ačkoliv jak se to vezme. „Já mám tyhle dva tituly, ale on byl zase už na dvou olympiádách, tak nevím, kdo je na tom líp,“ směje se Ondřej.

Juniorská mistrovství světa jsou v jachtingu specifická, jede se totiž společně se seniorskými závodníky. Pro Ondřeje to ale není žádná novinka, s dospělými se poměřoval vlastně už od chvíle, kdy se stal jachtařským profesionálem.

„Myslím, že to bude tak 90 procent závodů. Je to hlavně proto, že samostatných akcí pro juniory není tolik, ale hlavně když se chci měřit s těmi nejlepšími, dává smysl jezdit s nimi,“ vysvětluje student oboru regenerace a výživa ve sportu, který teď do školy nastoupil po roční přestávce vynucené sportovní kariérou. „Delší pauzu už jsem ale mít nechtěl, vracelo by se mi těžko.“

Studuje dálkově, což se mu jednodušeji kombinuje se zahraniční přípravou na závody. V posledních měsících se připravuje hlavně v Řecku, kde má tréninkovou skupinu spolu s jachtaři z Francie, Turecka a Řecka.

Nepřipravovat se sám je v tomhle sportu zásadní věc. A nejen proto, že by se člověk brzy nudil. Jachtaři totiž potřebují na vodě referenční lodě, aby věděli, jak na tom zrovna jsou. A pak musí taky testovat materiál a vybavení, což se dělá jednodušeji ve větším množství lidí. Ondřej Teplý dřív trénoval i ve Valencii, kde také bydlel. Na přesun do řeckých Athén došlo hlavně proto, že jeho aktuální hlavní trenér (Ondřeje vede i otec) je Řek a pochází odsud.

Dobrá fyzička je rozhodující

Že se na jachtařské závody musí trénovat na vodě a ve vlnách to dává smysl – protože ne, na Brněnské přehradě to nejde a podle Ondřeje vlastně ani nikde jinde v Česku. Jachtaři musí mít cit v rukou pro ovládání lodě a to se nenaučí na žádných trenažérech, i když i ty se používají. Závodníci se ale neobejdou ani bez překvapivě mnoha hodin silového tréninku.

„Většinou je to tak, že jsme dopoledne hodinu a půl v posilovně a odpoledne tři čtyři hodiny na vodě,“ upřesňuje Ondřej a trochu překvapuje odhadem, že podle něj až 70 procent výkonu jachtaře tvoří fyzická připravenost.

„V lodi vlastně zaujímáme dvě pozice. Když se jede proti větru, musím vyvažovat, takže je to zápřah na nohy a záda, člověk musí držet. A pak na druhou stranu, když se jede po větru, tak v lodi hodně skáčeme a přitahujeme plachtu, takže je to dynamické a silové zároveň.“

Podzim a zima u jachtařů ale nepatří k vypjatým obdobím. Ondřejovi skončila sezona právě mistrovstvím světa a naplno se opřít do lodi i tréninku bude muset až v lednu. S jednou výjimkou. Na začátku prosince jede na závody na Bahamách, kam dostal pozvánku právě díky zisku titulu světového šampiona.

„Tam to ale nebude nějaké rvaní se o umístění. Pojedu tam na dvouposádkové lodi a je to spíš za odměnu. Moc se na to těším. Pořadatelé se o nás kompletně starají, zařídí nám letenky, ubytování i převoz lodi v kontejneru,“ přiznává Ondřej, že ačkoliv už je na exotické destinace zvyklý, jsou ještě takové, které ho baví víc než jiné.

Boj o olympiádu už příští rok

Prát se o umístění bude až později. Ostré závody mu začínají v lednu v Miami, ale jeho už teď zajímá květnové mistrovství Evropy na Sicílii, kde se bude bojovat o čtyři místa na olympiádu v Tokiu. Pokud se mu nepovede kvalifikovat se tady, zbyde už jen jedno jediné místo. Když ale dostane otázku, kolikaprocentní si dává šanci, že právě pro sebe jedno z míst na Sicílii urve, vypálí bez rozmyslu. „Stoprocentní!“

Razanci odpovědi se není co divit. Chybělo maličko a svoji čárku v olympijských statistikách už mohl mít na předchozích hrách v Riu. „Nevyšlo mi to asi tak o pět metrů, opravdu o kousek. Doteď si to moc dobře pamatuju. Bylo mi dvacet a kvalifikace se jela na Mallorce,“ vzpomíná dnes už s úsměvem student druhého ročníku.

Tehdy to pro něj bylo těžké, zvlášť když na tom samém místě se v jiné jachtařské třídě povedlo nominovat bratrovi. „Jeden slavil a druhý byl naštvaný, ale to je život. My se navzájem jinak opravdu podporujeme,“ vypráví přesvědčivě Ondřej.

Doufá, že příště už se na olympiádu bude balit se starším bratrem Viktorem. V rodině by to způsobilo asi nezměřitelnou radost. A zvědaví by na to byli i statistici. Česko má z jachtingu dosud jedinou olympijskou medaili. V roce 2004 v Athénách ji vyjela Lenka Šmídová.

Masarykova univerzita | Masaryk university