Puskarčíková se posunuje. Teď se musí naučit vyhrávat

Biatlonistce Evě Puskarčíkové před pár týdny skončila letošní reprezentační sezona. Dosud nejúspěšnější v její kariéře, protože jí patří v konečném hodnocení světového poháru 13. místo. Aktuálně navíc získala titul Skokan roku v rámci soutěže Biatlonista roku 2017

Po fyzickém zápřahu jí teď začal ten duševní. Puskarčíková je v kombinovaném studiu na Fakultě sportovních studií MU a kvůli sportovní kariéře se teď musí snažit ještě o něco víc než ostatní.

Kalendář profesionálního biatlonisty má dost jasné periody. Letní fyzická příprava, která se s podzimem ještě zintenzivní a hodně se odehrává i v zahraničí, a pak závody světového poháru, které startují v listopadu a končí v březnu. Mimo jiné to znamená, že závodníci tráví skoro každý víkend v jiném státě.

„Máme kvůli tomu ve škole posunuté klasifikační období podzimního semestru, které nám tím pádem končí v polovině května. Když přijedeme teď po sezoně, doděláváme podzim, ale už se nám prolíná s jarním semestrem,“ popisuje Puskarčíková, která slovem „my“ myslí několik dalších reprezentačních kolegů, kteří na fakultě také studují.

Dělat dva semestry skoro současně samozřejmě bez přípravy nejde. Pro biatlonistku to znamená, že seminární práce píše průběžně tak, jak jsou zadané, i v přestávkách mezi závody a pomalu se učí také na zkoušky, protože na ty má méně času než ostatní. Někdy mívá třeba i dvě v jednom dni. Účast ve výuce praktických předmětů pak dohání také docházením do výuky se studenty prezenčního studia.

„Je to hodně stresové, hodně věcí najednou. Někdo si řekne, že když nedá zkoušku, nevadí to, protože přijde zase za týden, jenže já můžu mít nějaké neodkladné povinnosti a na tohle se spoléhat nemůžu,“ líčí Puskarčíková svůj studijní život s pocitem, že nemůže dělat chyby. „Já si ale zase uvědomuju, proč to dělám. Sportovat nebudu pořád a nechci někdy po třicítce začínat s tím, že je to úplně od nuly a nevím, co se mnou bude.“

Nedělat chyby je vlastně zaříkadlo, které si opakuje také ve sportovním životě. Když hodnotila na fanouškovském profilu na Facebooku svoji letošní sezonu, psala Puskarčíková o tom, že byla plná emocí, radosti i slz.

To poslední se odvíjí právě od těch chyb. Studentka magisterského oboru učitelství tělesné výchovy si bude ještě dlouho pamatovat, jak musela na letošním mistrovství světa v závodu smíšených štafet hned na začátku na dvě trestná kola kvůli pokažené střelbě. Kolegy tak možná připravila o medaili. „Byl to asi nejhorší okamžik sezony. Když něco zkazíte sobě, člověk to nějak přejde, ale tady v tom byli ještě další tři lidi.“

Jako celek ale Puskarčíkovou sezona určitě nemrzí. Na jejím začátku si říkala, že by ve světovém poháru ráda skončila do 25. místa, nakonec je to ale 13. pozice s dvěma třetími místy v individuálních závodech. A dobrý pocit z toho, že se jako závodnice pořád zlepšuje. Což se zvlášť před dalším ročníkem soutěží, který bude vrcholit olympijskými hrami v jihokorejském Pchjongčchangu, hodí.

„Zatím jsem si každý rok všimla nějakého posunu, což je super. Ze začátku jsem byla vyklepaná z každého závodu ve světovém poháru. Teď už to beru jako rutinu a spíš se peru s tím, abych se nerozklepala, když mi jde o nějaký lepší výsledek. Musím se připravit na to, že když se trefím na střelnici, budu opravdu vepředu,“ popisuje nové výzvy závodnice.

Nad samotnou olympijskou sezonou ale ještě nijak neuvažuje. Patří mezi ty, kdo umí o dovolené starosti profesionálního sportovce hodit za hlavu. Vyzkoušené už to má dobře, biatlon dělá od deváté třídy a zbrojní průkaz vlastní od 15 let. Zatím dostala aspoň malé ocenění z domovské fakulty. Na letošním fakultním Plese sportovců byla vyhlášena nejlepším sportovcem uplynulého roku.

Masarykova univerzita | Masaryk university