Medička z Portugalska: Pořád si zvykám na českou dochvilnost

Protože se nedostala na medicínu v Portugalsku, rozhodla se Teresa Campos vystudovat lékařství v zahraničí. Pro své studium si vybrala Masarykovu univerzitu v Brně a moc si rozhodnutí pochvaluje. I když je její studium časově náročné, aktivní studentka se ve volném čase stíhá věnovat i předsedání studentské organizaci MIMSA.

O tom, že bude lékařkou, snila Teresa už odmalička. Inspirovala ji matka, která pracuje jako dětská lékařka. „Už jako malá jsem na mámu byla velmi pyšná. Chtěla bych, aby se na mě jednou moje děti dívaly tak, jako se já dívám na ni. Tím, co dělá, mění lidem životy,“ popisuje medička svou motivaci pro lékařskou dráhu.

Protože v rodném Portugalsku nezvládla přijímací zkoušky na medicínu, rozhodla se odcestovat za svým snem do zahraničí. Masarykovu univerzitu si jednoduše našla na internetu a přijímací zkoušky po přípravě zvládla.

„Rozhodovala jsem se mezi Prahou a Brnem, zdejší univerzita se mi ale zdála lepší. Univerzitní kampus je nový, vše vypadá velmi atraktivně,“ vzpomíná Teresa na své začátky.

Když poprvé přijela, musela si ale hodně zvykat. „Nikdy předtím jsem nebydlela sama. Všechno bylo nové, nikoho jsem tady neznala, cítila jsem se osaměle. Ostatní zahraniční studenti jsou na tom ale stejně, a tak se člověk lehce spřátelí. To mi hodně pomohlo,“ říká medička.

I když je v Brně Teresa už šestým rokem, studuje teprve pátý ročník. Nezvládla zkoušku z anatomie, a tak byla rok v takzvaném meziročníku. Studium medicíny v cizí zemi pro ni nebylo vždycky jednoduché, především zpočátku.

„Někdy bylo náročné najít motivaci, protože výsledek by tak daleko. Těžké je to hlavně v létě, když ostatní chodí ven k vodě a já musím sedět a studovat,“ líčí Teresa. Obtížné pro ni zprvu bylo i studium v angličtině. „Trvalo mi i půl hodiny prokousat se jednou stranou textu. Ale už jsem si zvykla. Teď je pro mě jednodušší studovat v angličtině než v portugalštině,“ směje se studentka.

Organizovaní a dochvilní Češi

Ve srovnání s Portugalskem je podle Teresy studium v Česku náročnější. „Na zkoušky se tady musím více učit, protože jsou ústní. Není to test s výběrem odpovědí, který se dá natipovat. Buď víš, nebo nevíš. Učitelé na Muni jsou také velmi dochvilní a striktní. Na rozdíl od Portugalců,“ říká Teresa s úsměvem.

Právě dochvilnost je něco, na co si Teresa obtížně zvyká dodnes. „Když se v Portugalsku řekne, že hodina začíná v 8, znamená to, že startuje v 8:15. Tady když člověk přijde v 8:01, už ho někdy ani nepustí dovnitř,“ diví se Teresa.

Na Češích kromě organizovanosti obdivuje také otevřenost. „Jsou pracovití, rádi tráví čas v přírodě a líbí se mi jejich vztah k domácím mazlíčkům, to bychom se od nich měli učit. Ale v chování vůči cizincům mají co zlepšovat. Když jsme s kamarády hledali bydlení, lidé schválně zvyšovali nájem, protože si mysleli, že jsme bohatí. Na ulici k cizincům zase někdy bývají neuctiví, protože nemluví česky. Mám ale skvělé české kamarády, nechtěla bych zobecňovat,“ přiznává Teresa.

Šéfkou studentského spolku

Ve svém volném čase, kterého nemá mnoho, se aktivní medička stíhá věnovat ještě mimoškolní aktivitě v podobě předsedání organizaci MIMSA, která sdružuje mezinárodní studenty medicíny.

„V MIMSA jsem začínala se vzděláváním, od listopadu koordinuju a organizuju chod celé organizace. Přicházím s novými nápady, ale pracujeme jako tým. Pořádáme charitativní akce nebo lekce pro studenty z nižších ročníků, kde učíme. Když někdo nepochytí všechno z přednášek, může přijít na naši lekci, kde se hromadně opakuje, a tam se doptat,“ vysvětluje Teresa.

Stíhám ale prý jen díky spánkovému deficitu a tomu, že neprokrastinuje. „Když přijdu domů tak prokrastinuju maximálně tím, že dělám práci pro MIMSA,“ směje se studentka.

Masarykova univerzita | Masaryk university