online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Týden studenta: Až před plnou třídou vidíte, co je to být učitelem

Ivona Fořtová upozorňuje, že hodně studentů spoléhá pouze na studium. „Nestačí to. Stále bychom měli vyhledávat způsoby, jak se sebezdokonalovat,“ myslí si.

O tom, že se jejím živobytím stanou světové jazyky, věděla Ivona Fořtová už na střední škole. Později navíc zjistila, že ještě víc ji baví cizí řeči učit druhé. Když se rozhodovala, na jakou školu zamíří, vybrala si učitelství anglického jazyka na pedagogické fakultě, kde dokončuje druhý magisterský semestr.

Do školy chodí třikrát týdně, přičemž ve čtvrtek a v pátek má volno. „V pondělí navštěvuju jeden ranní seminář a další až pak odpoledne od 15 hodin. Úterky trávím na fakultě jen v odpoledních hodinách,“ líčí Ivona.

Nabitý rozvrh

Středeční výuka je podle jejích slov nejnáročnější, protože přichází na fakultu ráno a odchází až k večeru. „Začínáme o půl deváté kurzem stylistiky, kde se učíme, jak anglicky vhodně komunikovat písemnou formou na formální a neformální úrovni.

Následuje předmět teorie a praxe kurikula, kde zjišťujeme, jak se na základních školách tvoří rámcové vzdělávací programy, jak si správně stanovit cíle vyučovací hodiny, aby s programy korespondovaly a aby byly reálně splnitelné,“ vysvětluje studentka.

Po obědě se pak věnují angličtině naostro. „S rodilou mluvčí trénujeme poslech, konverzujeme a píšeme. Každá její připomínka nám pomáhá vědomosti vylepšit a v angličtině se zdokonalit,“ pochvaluje si Ivona. „Nakonec jdu ještě na didaktiku, což mi připadá jako jeden z nejdůležitějších předmětů, protože se tam učíme, jak pracovat s dyslektiky, studenty s různými specifickými potřebami nebo třeba jak žáky učit samostatnosti,“ upřesňuje.

Najdou se ale i předměty, které by klidně oželela. „Je to fajn a užitečné, ale když už mi to v rozvrhu svítí potřetí, nezlobila bych se, kdybych tam nemusela,“ popisuje kurz akademického psaní. „Nejprve jsem si ho zapsala dobrovolně. Pak jsem jím musela projít povinně ve třeťáku na bakaláři při psaní závěrečné práce. Teď ho máme zas. Materiály se víceméně opakují, takže se člověk nic moc nového nedozví. Navíc začínáme v půl osmé ráno. No, komu by se chtělo?“ podivuje se.

Už během svého bakalářského studia jí její domovská katedra anglického jazyka a literatury přirostla k srdci. „Přístup vyučujících mě utvrzuje v tom, že jsem si školu vybrala dobře. Všichni včetně vedoucí katedry se nám naplno věnují. Vyrazili jsme dokonce utužovat vztahy na zážitkový kurz do Fryštáku u Zlína. Po celých pět dní, co jsme se poznávali, musel každý z nás komunikovat výhradně v angličtině. Zkrátka ukázková zážitková pedagogika,“ vypráví Ivona.

Jejím favoritem mezi předměty je současná americká kultura a literatura. „Těší mě, že nás na hodinách nechávají profesoři diskutovat. Nikdo nám nevnucuje fakta jen tak, ale musíme si na ně přijít sami,“ objasňuje, jak to v seminářích chodí.

Právě povinná četba je většinou to první, k čemu se ubírá po příchodu ze školy na studentský byt. „Čteme spíš kratší povídky nebo úryvky z knížek. Na každou hodinu máme přesně předepsaný seznam textu, který musíme přečíst. Kdo na čtení nedbá, těžko potom v semináři může s ostatními diskutovat,“ upozorňuje Ivona.

S dětmi je to divočina

Kromě hromady knížek jí spoustu času při domácí přípravě zabírá i psaní. „Eseje tu a tam potrápí asi každého vysokoškoláka. My na peďáku nejsme výjimka. Navíc máme v hodinách didaktiky povinnost si týdně vést takzvaný reflektivní deník, podobně jako u seminářů k povinné praxi, ve kterém jsme třikrát za semestr zhodnocovali její průběh. Vedoucí seminářů vybírali problematická témata, která se v nich opakovala, a o nich jsme se pak bavili,“ objasňuje.

Minulý semestr takto získávala praktické zkušenosti na bohunické Základní škole Arménská. „Děti na základce dost divočí. Ukočírovat je může být pěkná dřina. Až teprve když stojíte v třídě plné malých žáčků, zjistíte, jak náročné povolání učitelé mají. Veřejnost vidí jen spoustu volných dní, které si mohou učitelé díky prázdninám dopřát. Druhé strany mince už si tolik bohužel nevšímají,“ míní studentka.

Nevěšte vlastní vzdělání na hřebík

Raději než školou povinné vyučuje individuálně v soukromé jazykové škole. „Výuka jeden na jednoho mi vyhovuje víc. Lépe tak zaznamenám studentův pokrok a vystihnu, když se mu něco nedaří. Podle toho mu dokážu upravit studijní plán na míru. Navíc se nám v jazykovce vytvořila skupinka mladých dospělých a všichni dohromady vyrážíme za zábavou i mimo vyučovací lekce,“ popisuje Ivona přátelské prostředí. „Přes léto pojedeme na sedm dní poznávat Skotsko. Bude to paráda,“ dodává.

Jak sama říká, práce ji pohltila natolik, že ji považuje za svého koníčka. „Někdy se mi stává, že se chystám na soukromou výuku a teprve až po několika hodinách si uvědomím, že bych si měla dát pauzu. Angličtina mě opravdu naplňuje, a jsem jí proto ochotná obětovat i svůj volný čas,“ svěřuje se Ivona.

Mladá Slovenka upozorňuje, že hodně studentů spoléhá pouze na studium. „Nestačí to. Stále bychom měli vyhledávat způsoby, jak se sebezdokonalovat. U budoucích pedagogů to platí dvojnásobně,“ myslí si.

Mezi takový seberozvoj řadí i cestování, užívá si výjezdy za hranice, stejně jako putování po rodném Slovensku. „Díky tátovu českému původu jsem ale měla možnost vidět i spoustu krásných míst tady,“ doplňuje studentka.

„Vzhledem k tomu, co studuju, bych si moc ráda jednou procestovala celé britské ostrovy. To by teprve moje znalosti angličtiny dostaly jiný rozměr,“ plánuje.

Masarykova univerzita | Masaryk university