Alvin Tsang přicestoval do Brna až z dalekého Hongkongu. Cíl jeho cesty byl jasný, třítýdenní letní škola Summer school – Central Europe zaměřená na historii regionu na přelomu 19. a 20. století, kterou pořádá Filozofická fakulta MU. Svůj první výlet do Evropy, který spojil s rozšířením obzorů o reálie pro něj velmi exotického regionu, si nemůže vynachválit.
Pokud si někdo letní školu představuje jako pouhé celodenní sezení v lavicích, zatímco venku praží sluníčko, plete se. Její účastníci se prakticky nezastavili.
„Kromě klasických přednášek a seminářů hráli důležitou roli také výlety po okolí Brna, kterých byla celá řada,“ upozorňuje Alvin. Vyrazili například do Moravského krasu či Lednicko-valtického areálu a nevynechali ani prohlídku vily Tugendhat.
Navštívili také tři evropská hlavní města. „Z trojice Praha, Budapešť a Vídeň mě ze všeho nejvíc nadchla právě poslední jmenovaná. A také dost překvapila. Když jsem viděl, jak poklidně dnes vypadá, těžko jsem uvěřil tomu, že kdysi dávno byla centrem politického dění širšího evropském prostoru,“ líčí své dojmy mladík.
Brnu vládne pohoda
Doma v Hongkongu jsou jeho hlavním oborem Liberal studies, jakási kombinace sociologie, přírodních věd a zeměpisu. Podle svého zaměření si také letní školu hledal. „Moc mi šlo o to, aby se nabízený program věnoval primárně dějinám. Jediným místem, které má domovská katedra nabízela, a odpovídalo mým představám, bylo právě Brno.“
Jak sám říká, zamiloval si to tu. „Hongkong je přeplněný. Na mapě vypadá jen jako malé kolečko, ale ve skutečnosti tam žije sedm milionů lidí. Poloprázdné ulice jako zde tam prakticky neexistují. Proto si tady nejvíc užívám právě uvolněnější atmosféru,“ říká s úsměvem.
Vztah s učiteli je nesrovnatelný
Aby za účast v letní škole získal šest kreditů, musel kromě povinné účasti na všech hodinách splnit i další podmínky. „Dostali jsme za úkol vypracovat skupinový projekt. V něm jsme se se spolužáky zaměřili na městská ghetta a chudinské čtvrti. Konkrétně jsme se zabývali brněnským Cejlem, který jsme předtím prochodili během exkurze,“ líčí Alvin. „Na projekt pak ještě navazoval esej, kterou jsme psali každý individuálně,“ dodává.
Kromě pestrého učebního plánu, který plně korespondoval s jeho zájmy, si Alvin pochvaluje i skvělý přístup učitelů. „Na univerzitě v Hongkongu je téměř nemožné, aby vyučující přistupoval ke svým studentům individuálně. Pokud potřebuju s něčím pomoct nebo něco vysvětlit, musím ho aktivně vyhledat, počkat na volný termín schůzky a teprve potom se s ním sejít. Během letní školy to ale bylo jiné. Každý přednášející se nám maximálně věnoval a vždy, když jsem potřeboval něco prokonzultovat, byl po ruce,“ říká.
Alvin ujišťuje, že po návratu se o svou brněnskou studijní zkušenost podělí se svými spolužáky. „Určitě jim Masarykovu univerzitu doporučím. Měli by se sem taky zajet podívat,“ uzavírá.
