Šelest v uších neboli tinnitus je nepříjemný symptom, kterým trpí zhruba patnáct procent dospělé populace a který může být způsoben třeba poslechem příliš hlasité hudby. Jakmile jím jednou začnete trpět, už si pravděpodobně nikdy neužijete chvíle naprostého ticha, hučení v uších se totiž stane součástí vašeho života. Před několika měsíci postihl i studentku Přírodovědecké fakulty MU Mirjanu Stanojevic, která se pak se svými spolužáky rozhodla blíže prozkoumat vliv tinnitu na běžný studentský život.
„Šelest v uších mě začal trápit po jedné noci strávené v hlučném klubu, do té doby jsem vůbec netušila, že něco takového existuje. V prvních dnech jsem to brala dost tragicky a pročítání různých diskuzních fór mi nijak nepřidalo. Člověk při jejich procházení dojde k závěru, že by se asi měl zabít,“ vzpomíná studentka geografie.
Sama začala hned zpočátku nosit špunty do uší a vadil jí každý jen trochu hlasitější zvuk, postupně se to ale zlepšilo, i když špunty nosí při sobě pro jistotu pořád a koncerty nebo hospody už nenavštěvuje vůbec. „Když myslím na něco jiného nebo se něčím zaměstnám, vůbec šelest nevnímám. I přesto mě ale začal čím dál více zajímat a chtěla jsem o jeho důsledcích zjistit více,“ popisuje Mirjana.
V jarním semestru si spolu s několika spolužáky zapsala předmět Quality of Life, vyučovaný v angličtině na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU. Tam se většinu semestru věnovala teoretickému přístupu ke kvalitě života a jejímu měření, v druhé polovině semestru však přišla její chvíle. „Každý měl navrhnout jedno téma výzkumu, který bychom v souvislosti s měřením kvality života mohli provést. Já přišla s výzkumem tinnitu a nakonec jsme se na něm všichni shodli,“ říká studentka.
V dotazníkovém šetření se geografům podařilo sesbírat data od 133 studentů různých vysokých škol v Česku a na Slovensku a zjistili zajímavé věci. Většina respondentů třeba uvedla, že samotný šelest jejich kvalitu života spíše neovlivňuje, zato hyperakuze, tedy zvýšená citlivost při vnímání zvuků, která je s tinnitem často spojena, ano. I jinak zcela běžné zvuky jsou tak těmto lidem nepříjemné.
„Zjistili jsme také, že se šelest projevuje ve větší míře ráno a večer, u většiny respondentů jde spíše o slabší šelest, který se ale prohlubuje s rostoucí únavou a stresem. Potvrdil se nám také fakt, že většina lidí vůbec neví, jak k tinnitu přišli. Někteří jej mají kvůli vystavení nadměrnému hluku nebo jako následek ušní choroby či problémů s páteří, polovina dotazovaných však příčinu nezná,“ popisuje Mirjana.
Tinnitus zatím není možné nijak efektivně léčit, proto s ním většinou lidé musí žít do konce života. Nejtěžší je proto srovnat se s příznaky psychicky a nepropadnout depresím. Lidé, kteří šelestem trpí krátce, mají ještě šanci, že odezní, s přibývající dobou však tato šance výrazně klesá.
„Na výsledky našeho výzkumu bych chtěla dále navázat a třeba se věnovat otázce, jak se projevy liší právě s přibývajícím časem. Také bych ráda vytvořila mapu Brna zachycující příjemná i nepříjemná místa pro lidi trpící tinnitem a z výsledků výzkumu publikovala odborný článek,“ prozrazuje další plány studentka.
Jakmile Mirjanu Stanojevic dokončí magisterské studium geografie, ráda by pokračovala na doktorátu. Do Česka přišla před pěti lety ze Srbska díky spolupráci Jihomoravského kraje s jejím rodným regionem a dnes už mluví plynně česky.
