online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Zkoušky v Kanadě trvají i tři hodiny

Vojtěch se nakonec rozhodl pro University of Saskatchewan.

Když Vojtěch Cígler, student geologie na přírodovědecké fakultě, uvažoval o tom, kam jet na rok na zahraniční pobyt, měl před sebou dilema. Jet do Gruzie, což by byla zajímavá kulturní zkušenost, nebo do Kanady či Austrálie coby zemí s výjimečně kvalitním, ale náročným vzdělávacím systémem. Náročností se nakonec nedal odradit a podal si přihlášku na partnerskou univerzitu nejen v Kanadě, ale taky v Austrálii, kam se každoročně hlásí desítky studentů ze všech fakult, ale uspěje jen několik.

„Přihlásit se nebylo nic těžkého – stačilo napsat motivační dopis, doložit známky, udělat zkoušku z angličtiny a projít pohovorem. Asi jsem měl štěstí, protože mě vybrali do obou zemí,“ říká Vojtěch, který se nakonec rozhodl pro Kanadu a University of Saskatchewan. Jako student geologie původně plánoval navázat na svou bakalářskou práci, v níž se věnoval mikroskopickým fosilním zubům ve vápencích z Lesního lomu v Líšni. Podobně chtěl zmapovat horninové profily i v Kanadě, nakonec se mu ale nepodařilo získat grant, bez něhož nebylo možné analýzu provést.

Průběžné úkoly a projekty

I tak se ale Vojtěch ve škole rozhodně nenudil – přestože měl zapsaných jen pět předmětů na semestr, ve škole trávil hodně času. Přednášky měl každý kurz dvakrát až třikrát týdně a do toho také laboratorní cvičení a průběžné úkoly z hodiny na hodinu. V některých předmětech navíc studenti vypracovávali celosemestrální projekty.

Vedle toho je v každém předmětu čekala kromě závěrečné zkoušky ještě průběžná. „Pořád jsem musel něco dělat do školy, na druhou stranu jsem měl většinou ještě před závěrečnou zkouškou nasbírané potřebné body. Ta pak už jen rozhodla o známce,“ popisuje student a dodává, že závěrečné zkoušky byly všechny písemné, trvaly tři hodiny a skládaly se ze tří set otázek, u nichž se vybíralo až z jedenácti možných odpovědí.

Vedle náročného studia stihl Vojtěch Cígler i hodně cestování.

„Předměty mě hrozně bavily, měli jsme skvělé vyučující. Například v sedimentologii jsme pořád seděli u mikroskopu. Na geomorfologii ledovců nás zase učil zkušený polárník. Všechny nás znal jménem a bral nás i do terénu. Zadával nám docela těžké úkoly, ve kterých jsme měli vypočítat a na mapě zaznačit, jak se za posledních 500 milionů let pohyboval ledovec v krajině. Bylo to složité, ale hodně jsem se díky tomu naučil,“ oceňuje student.

Nejvíc ale Vojtěcha oslovily dva předměty o sedimentologii, které vyučoval manželský pár z Jižní Ameriky. „Jejich předměty byly velmi odborné. Bavilo mě to tak, že jsem dokonce začal uvažovat nad tím, že bych se kromě paleontologie, na kterou se teď soustředím, zaměřil i na sedimentologii. Láká mě doktorské studium pod jejich vedením, takže je možné, že se do Kanady vrátím,“ připouští mladý geolog.

Užít si Vojtěch stihl i místní nádhernou přírodu. „Procestoval jsem řadu národních parků včetně kanadského pohoří Rocky Mountains a čtyřikrát jsem viděl polární zář.“

Masarykova univerzita | Masaryk university