Rakouská studentka v Brně: Česky se učím i v tramvaji

Češtinu si Sonja zdokonaluje třeba při jízdě v tramvaji. Místo poslechu MP3 se slovníčkem v ruce kouká po reklamách.Dvaadvacetiletá Rakušanka Sonja se při volbě Erasmu rozhodla pro Brno. Stála za tím touha zlepšit si češtinu, na své domovské univerzitě ve Vídni se totiž věnuje slavistice. Už za první měsíc v moravské metropoli si cizí jazyk procvičila v různých životních situacích – a to i na policejní stanici.

Czech In
Češtinu se Sonja začala učit před dvěma lety. Původně chtěla slovenštinu, tu ale univerzita ve Vídni dohromady s její vytouženou pedagogikou nenabízela. „Bydlím na půli cesty mezi Bratislavou a Vídní, tak jsem považovala slovenský jazyk za dobrou volbu. Toho, že jsem se nakonec začala věnovat češtině, ale nelituju, právě naopak,“ vysvětluje dvaadvacetiletá studentka.

Na Masarykově univerzitě má zapsáno celkem šest předmětů a všechny jsou vyučovány v češtině. Vybírala si je podle toto, jak jejich vyučujícím dokázala porozumět. „Když profesor mluví pomalu a srozumitelně, rozumím všechno. Když rychle drmolí, ztrácím se," přiznává Sonja.

Jejím věrným společníkem je proto kapesní německo-český slovníček. Ten ale vytahuje hlavně při cestě tramvají. K čemu? „Krátím si čas. Někdo raději poslouchá MP3, já si v šalině čtu reklamy a snažím se je přeložit," říká Sonja, která si díky tomu tento týden rozšířila slovní zásobu o výrazy jako jazykové kurzy, sleva a mejdan.

Život v Brně: Milí jsou tu na mně i policajti
Kulturní šok na Sonju v Brně nečekal, vždyť její rodnou vesnici Gänserndorf dělí od Brna pouhých 123 kilometrů. Ubytování však na první pohled vyvolalo rozpaky. „Když jsem na koleje Vinařská konečně dorazila a uviděla, jak vypadá pokoj, ve kterém mám po celý semestr bydlet, moje iluze byly ty tam," vzpomíná na Sonja. Vedle staršího a značně opotřebeného vybavení pro ni bylo nepříjemným překvapením také to, že se její pokoj nachází v suterénu.

Ubytování na kolejích však skýtá i mnohé výhody – především to, že je tam ubytováno mnoho dalších mezinárodních studentů. „Mám tady blízko ke kamarádům z Polska, Portugalska, Španělska, Spojených států a Německa. Společně si užíváme studentský život a objevujeme Brno," shrnuje Sonja.

Právě s dalšími mezinárodními studenty Sonja piluje i angličtinu – ta je totiž v jejich komunitě hlavním dorozumívacím jazykem. Možnost vyrazit na různé výlety, účastnit se sportů, večírků a dalších akcí pro ně zajišťuje Mezinárodní studentský klub Masarykovy univerzity. V jeho režii se také každou středu konají prezentace zemí, na kterých zahraniční studenti promítají videa a fotky o své domovině.

Díky znalosti jazyka nemá Sonja problém ani s integrací mezi Čechy. „Všichni jsou na mě velmi milí, a to včetně policistů," pochvaluje si. Když si jednoho dne šla pro svoje auto, zaparkované v blízkosti kolejí, nestačila se divit. „Auto nikde nebylo. Myslela jsem, že mi ho ukradli." Odcizení vozidla šla ohlásit na policii. „Řekli mi, že není ukradené, ale jen odtažené kvůli blokovému čištění. Byli moc příjemní," dodává s úsměvem. Za odtažení zaplatila 1900 korun – v Rakousku by musela dát čtyřikrát tolik, tak to vzala sportovně.

Vyvrácené stereotypy
I přes krátkou dobu, kterou v České republice Sonja zatím strávila, má už na její obyvatele svůj názor. Předsudky, které Rakušané o Češích mívají, přitom razantně odmítá. Vyvrací třeba názor, že Čechům je všechno jedno. „Říká se o vás také, že pijete až moc piva a prý kradete auta, u nás v Rakousku ale máme předsudky skoro ke všem národům," usmívá se Sonja a dodává: „Mentalita lidí v Česku a Rakousku je přitom velmi podobná. Spojuje nás kultura a historie, jen jazyk se liší."

Masarykova univerzita | Masaryk university