Jak se píše diplomka pod veřejným dohledem?

Pavel Šíma začal psát diplomku pod dohledem, aby na sebe vytvořil tlak, chtěl tím ale také vyzvat k otevřenějšímu přístupu k vědeckému bádání.Pracují na diplomové práci, ale kromě konzultací s vedoucím se o svůj pokrok dělí s celým světem. Studenti, kteří se rozhodli semestr dřiny pojmout jinak. Pomohly jim biče, které si na sebe upletli?

Dohlížet a trestat. Přesně to měla veřejnost dělat v případě akce #Projekt-Diplomka absolventa fakulty sociálních studií Pavla Šímy. Každý den se fotil před tabulí s aktuálním počtem znaků a diplomovou práci psal v Google dokumentu, který byl přístupný komukoliv. Na Facebooku spustil veřejné hlasování o tom, jaký trest bude muset vykonat, když práci nestihne včas. Páky společenského tlaku zafungovaly a diplomová práce byla za necelé dva měsíce na světě.

Když motivace zevnitř selhává
„Inspiroval jsem se případem ze Spojených států. Jeden kluk se veřejně vsadil, že zhubne. Nepodaří-li se mu to, pošle peníze na konto moderátorky Oprah Winfreyové, kterou nesnáší,“ říká Šíma a dodává, že převod peněz měl provést kamarád, kterému dal zálohu. Bez zapojení externího činitele by totiž závazek nebyl tak silný.

Soňa Príborská na to jde jinak. Každý večer píše příspěvek na blog wirelessborder.com/blog, kde shrnuje svůj posun a přidává k němu obohacující poznatek. „Pavlův projekt jsem znala a inspirovala jsem se, abych se donutila psaní neodkládat, když musím každý den veřejně přiznat, jak jsem pokročila,“ vysvětluje studentka filozofické fakulty. Vznikající text zatím skrývá: „Má podobu nesouvisejících střípků prokládaných komentáři, které nejsou pro zraky ostatních."

Na své počínání oba získávají rozporuplné reakce – Pavla mají mnozí za exhibicionistu, Soňu obviňují z prokrastinace. Jiní jí naopak děkují za povzbuzení: díky ní totiž mohou vidět, že psaní práce má podobné fáze u všech. „A taky díky blogu nemusím odpovídat na otázky typu: jak jsi na tom s bakalářkou,“ dodává Soňa.

Zajímalo se okolí skutečně o vznikající práci? Podle Šímy byly momenty, kdy na dokument koukaly i stovky uživatelů. Zpočátku mu vědomí, že jej někdo sleduje při psaní, svíralo žaludek. Pak si zvykl. „Jednou se mi dokonce mezi řádky objevilo Cau vole,“ usmívá se Šíma.

Sám však zájmu o jeho práci napomohl – do médií zabývajících se internetem rozeslal o svém počinu tiskovou zprávu, díky které o něm vyšly tři články. „Při obhajobě se mě pak člen komise ze srandy ptal, zda nebude večer v televizi,“ vtipkuje Šíma.

V Šímových stopách se vydávají další studenti, mezi nimi student právnické fakulty Karel Gargulák. Zatímco Šíma na problém s Google dokumenty narazil až v závěrečné fázi psaní, kdy potřeboval výsledky svého výzkumu doprovodit tabulkami, Gargulák to s Googlem vzdal kvůli problémům s formátováním textu po dvou týdnech. Teď píše ve Wordu a k publikování svého posunu používá jiný nástroj. Možnost sdílet poznatky ho však fascinuje i v rámci běžných hodin ve škole.

Ve jménu ideálu sdílení informací
„Minulý týden jsem vyzkoušel kolektivní poznámky se spolužáky v hodině. Ze začátku měli tendence psát vtipné komentáře, ale za chvíli se uklidnili a začali text konstruktivně rozšiřovat a opravovat překlepy i chybně napsaná jména,“ říká s fascinací v hlase Gargulák.

„Kromě tlaku na vlastní osobu měl být projekt výzvou ke změně paradigmatu ve vědě,“ vysvětluje Šíma. „Vědecké práce klasicky vznikají izolací výzkumného týmu, hypotézy se kolikrát stanovují až podle výsledků a ke zdrojovým datům je zamezený přístup,“ usuzuje Šíma.

Masarykova univerzita | Masaryk university