Fulbrightovo stipendium mi otevřelo obzory

Necelý rok strávený v USA dal Ladislavu Vyhnánkovi, který je doktorandem na právnické fakultě, opravdu hodně. Díky Fulbrightovu stipendiu poznal americký způsob života a získal nový pohled na právo i jeho studium v Česku.

Pro studium v Americe jste si vybral právě New York University. Proč?
Od devadesátých let škola hodně roste a přednáší na ní experti z celého světa. Funguje to téměř jako ve sportu – univerzita je ochotná za dobré profesory zaplatit hodně peněz. Pozvou je tedy třeba na dva roky a nabídnou jim skvělý plat a byt na Manhattanu. To málo lidí odmítne. Do Brna taky přicházejí špičkoví odborníci, s New Yorkem se ale nemůžeme porovnávat.

Co jste v New Yorku studoval?
Jel jsem tam s cílem vystudovat postgraduální program pro právníky, takzvaný LLM (zkratka Latin Legum Magister, anglicky Master of Laws). Láká hlavně začínající akademiky či lidi, kteří už mají několik let praxe za sebou. Spíš než přednášek jsem se ale účastnil diskusí s profesionály z oboru. Zároveň jsem dělal i výzkumného asistenta. Mohl jsem pracovat s profesory, kteří patří ke špičce v oborech evropského či ústavního práva. Potkal jsem právníky ze svého oboru, tedy ústavního soudnictví a lidských práv, a získal kontakty třeba pro psaní společných článků v budoucnosti.

Právní systémy se v různých zemích liší. Neměl jste s tím při studiu problém?
Není to velký problém v mezinárodním či evropském právu. V ústavním právu je to jiné, každý stát má vlastní ústavní systém. Přesto existují společná témata, teď je módním pojmem takzvaný globální konstitucionalismus. Jde o zkoumání myšlenek, které se objevují napříč různými ústavními systémy. V liberálních demokraciích se řeší podobné otázky, třeba jak nastavit systém dělby moci či jak přistupovat k omezování základních práv. V poslední době bylo velkým tématem například i to, jak mají ústavy reagovat na otázku finanční krize. Ústavní systémy se navíc přirozeně ovlivňují. I současná podoba toho českého je ovlivněna tím z první republiky, který zase vycházel z ústavy třetí francouzské republiky a podobně.

Jak jste si stál v porovnání se studenty významných světových univerzit?
Překvapilo mě, že až tak nezáleží na tom, odkud kdo je. Naše školy mají určitě co dohánět, ale nemusíme se ani za nic stydět. Z profesionální stránky mi pobyt hlavně otevřel oči – zjistil jsem, že ve světě se na některé odborné problémy dívají úplně jinak. V Česku není například běžné, aby se ke zkoumání právních otázek využívaly sociálně-vědní metody. Čeští právníci nejsou tolik zvyklí dívat se na právo očima někoho jiného, přitom to může být obohacující.

Nahlédl jste do akademického života. Jak funguje?
V oblasti práva je akademiků mnohem víc a obor se i díky tomu víc rozvíjí. U nás je právních akademiků málo a jsou hodně propojení s praxí. Chybí jim odstup, aby mohli nezávisle kritizovat třeba Ústavní soud. Navíc je americká právní akademie skutečně mezinárodní, přičemž u nás jsou v podstatě jenom Češi a Slováci. Trošku nám chybí pohled odjinud, nové impulzy.

Jak vypadá výuka?
Obecně se dá říct, že je v USA náročnější. Vždy se očekává, že student je na každou hodinu perfektně připravený. Čtení na jeden předmět ale obnáší klidně i tři sta stránek týdně. Pokud je někdo vyvolán a neumí reagovat, je to skutečně trapné. I učitelé jsou na hodiny profesionálně připraveni. Mají na to víc času než tady v Česku, jelikož učí třeba jen dvě hodiny týdně.

Liší se v něčem studentský život v New Yorku a v Brně?
V New Yorku to žije víc, vždyť těžko byste hledali multikulturnější město. Taková nabídka vyžití, jako je v New Yorku, není asi nikde na světě. Divadelní představení, sportovní klání, koncerty, filmy, živé performance na ulici, přednášky a konference – každý den můžete jít na desítky akcí. Liší se i univerzitní život. Studenti ve škole doslova žijí. Je otevřená v sobotu i v neděli a pořád se tam něco děje, pořád je plná. Kdežto u nás, zejména na právnické fakultě, v pátek v podvečer už ve škole nikdo není. Atmosféra školy je tím dost poznamenaná. Studentský život vnímáte úplně jinak, když do ní chodíte jenom na semináře.

Fulbrightovo stipendium dostává každoročně jen pár nejlepších. Co obnášelo získat ho?
Potřebujete několik doporučení, výpisů známek a motivačních dopisů. Je to ale dobrá zkušenost. I když to obnáší hodně papírovaní, myslím, že Fulbright je jednou z nejlepších možností, jak vyjet do zahraničí. Zažijete úžasné věci. Třeba na setkání stipendistů v Atlantě se sešli lidé snad ze všech zemí. Bylo to ve chvíli začínající krize na Ukrajině a na setkání byli samozřejmě i Rusové a Ukrajinci, jejichž země mezi sebou prakticky začínaly válku. Bylo hezké vidět, že ti mladí otevření lidé spolu normálně a nekonfliktně fungují. Možná kdyby se zahraničních pobytů účastnilo více lidí a získali tu mezikulturní zkušenost, mohlo by teď všechno vypadat jinak.

Masarykova univerzita | Masaryk university