Týden studentky: Potřebuju skalpel, šití a anestezie

Klára Drápalová působí dojmem, že se narodila se zubařskou vrtačkou v ruce. Tak moc ji její studium baví. I když je ale škola časově náročná, aktivní studentka se s přehledem a nadšením stíhá věnovat spoustě koníčků a aktivit a taky starat o mladší sourozence. Jak vypadá týden medičky?

Klářin týden se nese doslova ve znamení vrtání. „Od pondělí do pátku máme předmět Konzervační zubní lékařství, kde se zabýváme léčbou zubního kazu. V pondělí, středu a čtvrtek si do Fakultní nemocnice u svaté Anny dovedeme svoje vlastní pacienty. Chce to sehnat odvážlivce, kteří se nebojí. Většinou to schytá rodina nebo známí,“ směje se studentka čtvrtého ročníku zubního lékařství.

V úterý a pátek pak vrtá na lékařské fakultě na umělých hlavách, takzvaných fantomech. „Svoje pacienty přemlouvám, aby si ode mě nechali píchnout anestezii, aby na křesle tak dlouho netrpěli. Teprve se učíme, a tak vrtáme docela dlouho. Pacienti leží dlouho na křesle a s anestezií je to pro ně příjemnější,“ popisuje Klára průběh své praxe.

„Když mi přijde pacient, který má kaz, jsem totálně šťastná. Když jsem v první třídě přišla po prohlídce od našeho vesnického zubaře, řekla jsem: ‚Mami, tati, budu zubařka.‘ Ta práce mě neskutečně baví a naplňuje,“ líčí studentka s úsměvem svůj zápal pro zubařinu.

V pondělí, když Klára v jednu hodinu skončí vrtací praktikum, běží vyzvednout svou mladší sestru ze speciální školy, aby ji zavezla domů do Křenovic, vesničky jen několik kilometrů za Brnem. Odtud každý den dojíždí do školy také Klára.

„Jsme čtyři vlastní sourozenci a k tomu si rodiče osvojili ještě tři děti z dětského domova. Moje mladší sestra má střední mentální retardaci. Mamka ji vozí do školy a já ji třikrát týdně vyzvedávám. Michalka je největší miláček, ze všech nejvíc ji miluju,“ svěřuje se Klára.

Postižené děti jsou podle ní úplně čisté a za všechno vděčné. „Když vycítí, že se něco děje, obejme mě a dá mi pusu. Od té doby, co ji máme, se mi zvedla hladina štěstí. Dřív jsem často na něco nadávala, ale teď si říkám, že není na co nadávat. Ona nikdy nezažije, jaké to je, někomu vytrhnout zub nebo píchnout anestezii. I když chápu, že to pro většinu lidí není tak lákavé,“ přemýšlí nahlas Klára.

Bez sportu ani ránu
Poté, co Klára doveze svoji sestru domů, vrací se zpět do Brna, kde má o půl páté na České sraz s kamarádkou. Odpoledne přes týden studentka pravidelně tráví buď učením, sportem, nebo setkáním s kamarády. Domů se proto každý den vrací pozdě. „Přijíždím mezi osmou a desátou večer. Když se vrátím do půl osmé, tak malým sourozencům čistím zuby. Je toho hodně, ale mě to baví,“ září Klára, když popisuje svůj nabitý program.

V úterý ráno mladá medička vstává už v pět hodin, stejně jako každý den, kdy ji čeká praktikum v nemocnici a cestuje do Brna na lékařskou fakultu. Tam bude se svými spolužáky od brzkého rána trénovat vrtání zubů na fantomech. Hned po škole má opět v plánu spoustu dalších aktivit. Klářino úterý je totiž převážně sportovní.

„Odpoledne vyzvednu sestru po logopedii a odvezu ji na Kraví horu na plavání. Od čtyř do pěti tam chodí dvě z našich tří dětí do plavecké školy a já si se třetím hraju v bublinkách. Další hodinu plavu já, chodím na kurz plavání vedený trenérkou. Pak jdu ještě od půl osmé na pilates a jedu domů,“ končí Klára vyčerpávající výčet svých úterních aktivit. „Bez sportu bych nemohla vydržet. Už od dětství jsem na pohybu závislá.“

Na středu ráno nemá Klára objednaného pacienta, a tak bude pouze asistovat. „Ve skupině je nás dvacet, a tak se musíme všichni vystřídat,“ vysvětluje.

„Po vrtání, které trvá do jedné hodiny, vyzvedávám sestru, odvezu ji domů a vracím se do Brna na pilates. Když mám před zkouškou, tak se odpoledne ještě učím. Jinak se sejdu s kamarády, potom dojedu domů a tam si ještě zatančím. Na gymnáziu jsem se věnovala závodně latinskoamerickým a standardním tancům, takže někdy, když to vyjde, pustím si hudbu na plné pecky a tančím v pokoji tak do deseti jedenácti hodin,“ říká energická Klára.

Trhání zubů je zábava
Ve čtvrtek studentku opět čekají vrtací praktika ve Fakultní nemocnici u svaté Anny. „Mám objednanou pacientku, která má spoustu kazů. Těším se, co zase budeme spravovat, už u mě byla dvakrát. Nejvíce mě ale baví chirurgie a parodontologie. Úplně miluju píchání anestezií, taky mě baví trhání zubů. Normální člověk by asi řekl, že jsem trochu sadistka, ale abych byla v zubařině úplně šťastná, tak prostě potřebuju krev, skalpel, šití a anestezie. Baví mě jemná manuální práce,“ svěřuje se.

Potom studentka vyráží na praxi do ordinace v centru Brna, kde bývá od tří do půl osmé. „Praxi mívám ve čtvrtek a pátek odpoledne. Každý týden mi projde rukama asi šest pacientů. Na praxi odstraňuju kámen, čistím zuby a taky učím pacienty, jak si zuby správně čistit. Díky tomu se pak na klinice při vrtání cítím jistěji. Naučím se, jak si sednout ke křeslu a jak si polohovat pacienta. Je to ideální způsob, jak si osvojit základy,“ pochvaluje si Klára. Večer po praxi ji ještě čeká tenis.

„V pátek mám stejný program jako ve čtvrtek, ale v ordinaci bývám do osmi. Potom buď jedu domů, nebo máme nějakou akci s přáteli,“ končí výčet svých týdenních aktivit. „Mě baví život, baví mě škola, lidi, všechny moje aktivity a zájmy. Když člověka baví, co dělá, jde to všechno snáz,“ směje se Klára.

Masarykova univerzita | Masaryk university