Čtyři přístupy k učení aneb Ještě nemusí být pozdě

Pomalu končí semestr a před studenty se zase začíná rýsovat onen čas, který je pro některé jen vyústěním trvalé práce během semestru, pro jiné ale noční můrou. Zkouškové období po nějaké době zase prověří, jestli jste se naučili tolik, kolik od vás vaši vyučující čekají, anebo ne.

Způsobů, jak se dá příprava na zkouškové řešit, je samozřejmě nespočet, v zásadě ale existující čtyři základní strategie, do kterých se studentská populace rozpadá.

Minimaxové a systematici
Do první skupiny lze zařadit poměrně velkou část studentstva. „Jsou to lidé, které profesor Ivo Možný označil jako minimax. Chtějí s minimálním úsilím dosáhnout maximálního úspěchu nebo výsledku,“ vysvětluje Michal Černý z kabinetu informačních studií a knihovnictví, který se dlouhodobě zabývá metodami učení a designem vzdělávacího procesu. Minimaxové tak většinou dělají pouze povinné úkoly a na konci se pak snaží nastavit minimální rovinu úsilí vedoucí k takové známce, která jim umožní úspěšně projít do dalšího semestru.

Druhá skupina je v podstatě snem každého vyučujícího. „Jsou to studenti, kteří by se dali označit jako systematici. Ti mají od začátku semestru jasný plán a vědí, jaké jsou jednotlivé kroky vedoucí k úspěchu. V podstatě se jedná o skupinu, které se ve zkouškovém nic moc specifického neděje,“ popisuje pedagog s tím, že pro tyto lidi je zkouškové celkem příjemné období, protože nemusí chodit na předměty a rozšíří se jim tak časová okna v jejich studijním plánu a mají i víc volného času.

Jedná se o poměrně vzácnou skupinu. Sice se často stává, že s podobným přístupem začíná velká část studentů na začátku každého semestru, ale později od něj upouští, protože vyžaduje nemalé množství úsilí a sebekázně.

Pro zbylé dvě skupiny má zkouškové specifický obřadný řád. „Pro obě z nich je typické, že je obor velice zajímá a celý semestr si získávají informace, chodí na přednášky navíc, mají zapsáno 50 kreditů. Už v samotném semestru tak investují velké množství energie do tohoto širokého záběru,“ přibližuje Černý. Ve zkouškovém pak ale zjišťují, že těch 50 kreditů se sice dá zvládnout v průběhu semestru, ale naplánovat a absolvovat zkouškové se stává velmi obtížným problémem.

V tomto bodě se skupina štěpí na dva typy studentů. „Tito studenti pak buď velmi dobře zvládají time management a řízení motivace a stávají se z nich top studenti, nebo to nezvládnou a končí v rovině velmi povrchních znalostí,“ vysvětluje. Pokud navíc mají na řekněme 14 předmětů a na každou zkoušku dva dny na přípravu, může to pro ně při opakování tohoto postupu několik semestrů za sebou znamenat, že se intelektuálně vyčerpají.

Jak nezapomínat učivo jako číšník objednávku
Je velmi důležité si uvědomit, co vůbec představuje samotný akt učení. „Každý se musí rozhodnout, jestli to pro něj znamená připravit se na zkoušku, uspět v ní a dostat zelené políčko v ISu, nebo chce nad věcmi opravdu přemýšlet a zkouška je pro něj završením poznání nějakého pole, nad kterým se naučí uvažovat,“ popisuje pedagog.

V současné době je velmi populární říkat, že metoda drilu je špatnou metodou učení, která nikam nevede. „Je to ale skvělá metoda, pokud víte, že na naučení se na zkoušku máte den nebo dva. Pak nic lepšího než dril nevymyslíte,“ upozorňuje Černý a dodává, že se jedná o metodu, která je typická právě pro skupinu zmíněných minimaxů.

S drilem se ale pojí jeden nežádoucí fenomén, a tím je tzv. efekt Zeigarnikové, který se nejlépe ilustruje na příkladu číšníka. Pokud číšník někoho obsluhuje, pamatuje si jeho objednávku do doby, než zákazník zaplatí, pak vše dokonale zapomene.

Dobrou strategií před zkouškou je rozkouskovat si čas, kdy se učíme. „První učení by mělo nastat měsíc až dva před zkouškou, druhé dva týdny a třetí dva dny před zkouškou, přičemž se učíte to samé, ale zároveň neučíte, protože každé opakování přináší nový a hlubší pohled na věc,“ vysvětluje Černý.

Podle pedagoga navíc pomáhá i změna prostředí pro učení. Studentovi umožňuje o věcech jinak přemýšlet, a přichází tak na nové souvislosti, dostavují se nové nápady. „Pak přichází ten moment, kdy si učitel u zkoušky řekne: Aha, ten student to pochopil! To se ale nestane, pokud se naučíte látku v kuse, protože budete jako ten číšník.“

Co dělat pár týdnů před zkouškou
Zkouškové pomalu začíná, není ale potřeba propadat panice, stále ještě je dost času na to začít s učením, které může být efektivnější než drilování. Přesto, že metody učení jsou individuálně velice odlišné, panuje obecná shoda na základním přístupu.

„Optimálním postupem je vytvořit si časová okna, ve kterých se můžete učit opakovaně a na která je několik týdnů před zkouškou ještě čas. Takže se lze učit poprvé před Vánoci, pak mezi svátky a nakonec před zkouškou,“ popisuje Michal Černý.

Dalším důležitým bodem je střídání činností, které je efektivnější než soustavné věnování se studiu. „Lze takto střídat předměty učení, ale spíše jde o to umět pracovat s přestávkami. Použít se dá třeba metoda Pomodoro, při níž se půl hodiny učím a pak dělám deset minut něco úplně jiného. Pak zase půlhodina a tak dále,“ radí pedagog.

Vyhradit si šest hodin na soustavné učení je podle něj takřka vždy nefunkční, pokud se do celé věci, psaní eseje či něčeho jiného, neponořím v onom známém a vzácném pocitu flow.

Masarykova univerzita | Masaryk university