Týden studenta: Z kokpitu tramvaje rovnou na přednášku

Že když se chce, dá se toho stihnout opravdu hodně, potvrzuje student geografie a ruštiny Martin Svatoň. Kromě toho, že se chystá na státnice na přírodovědecké fakultě, zatímco chodí na zkoušky z druhého oboru, učí se ještě polsky, španělsky a arabsky a ve volných chvílích pravidelně obléká uniformu dopravního podniku. Přivydělává si totiž jako řidič tramvaje.

Ruštinu se Martin učil už na gymnáziu a nakonec se rozhodl v jejím studiu pokračovat i na Masarykově univerzitě, jakkoliv měl tou dobou rozstudovanou geografii. V únoru tak už Martina čekají státnice, i když je na filozofické fakultě teprve ve druháku.

Má to docela pestré. Předměty, které absolvoval v podzimním semestru, působí na první pohled až nesourodě, za vším ale stojí Martinova rozvaha a plánování. „Nejvíce předmětů jsem měl z ruského jazyka a literatury. Můj běžný týden vždy začínal v pondělí brzy ráno přednáškou z ruské klasické literatury, zbytek dne se lišil v sudé a liché týdny,“ popisuje student.

Jednou za dva týdny zůstal přes poledne ve škole a buď pracoval v knihovně, nebo se věnoval čtení zpráv a poslouchání publicistických rozhovorů. Odpoledne pak vyrazil na přednášky z ruského románu a z dějin Ukrajiny a Ruska. Další týden byl ale úplně jiný. „Když už jsem ten den neměl školu, vzal jsem si obvykle hned dopoledne směnu a až do večera řídil tramvaj,“ vypráví Martin.

Řidičem tramvaje
Jezdí už půl roku. Během loňského léta totiž zareagoval na výzvu dopravního podniku a absolvoval kurz řidiče tramvají. Nejčastěji ho teď potkáte na linkách jedna a osm, jako brigádník však obvykle absolvuje maximálně tři směny týdně.

Než zasedl do řidičské kabiny, musel se naučit nejen předpisy silničního provozu a tramvajové dráhy, ale také trasy všech linek a jejich zastávky. Na tramvaji teď zvládne udělat i několik drobných oprav. „Musím třeba vědět, jak si poradit, když se nezavírají dveře nebo se neuvolňují brzdy. Právě takové závady přitom v provozu skutečně nastávají,“ vysvětluje mladý řidič.

V úterý dopoledne čekal Martina podle jeho slov nejzajímavější předmět celého semestru – ruské politické myšlení. „Postupně jsme probírali, jak fungovala ruská společnost od sedmnáctého století až do říjnové revoluce. Řešili jsme, jak spolu lidé komunikovali o politice, protože v Rusku se o ní lidé přímo bavit nemohli. Většinou se to odehrávalo v nejrůznějších klubech nebo prostřednictvím literárních děl,“ říká Martin.

V poledne následovala hodina španělštiny, jednou za čtrnáct dní jí ale místo výuky předcházela směna v tramvaji. „V takovém případě jsem vždy dorazil do školy ještě v uniformě dopravního podniku a musel se z ní na záchodě převlékat,“ směje se student. Přijít do výuky v modrých kalhotách, košili a kravatě prý raději nezkoušel.

Jazyky i učitelství
Španělština není jediným cizím jazykem, který se Martin vedle ruštiny učí. Jako druhý povinný slovanský jazyk si zvolil polštinu a začal se učit také arabsky. „Je dobré umět se v co nejvíce jazycích aspoň domluvit. Člověk to využije nejen při cestování,“ myslí si Martin.

Další součástí jeho nabitého rozvrhu byly pedagogické předměty. Martin má totiž v plánu absolvovat v magisterském studiu geografie na přírodovědecké fakultě také souběžné studium učitelství, nyní se tedy snaží splnit všechny předměty pedagogického základu. V úterky chodil na psychologii výchovy a vzdělávání, ve čtvrtky měl speciální pedagogiku.

Ve středu dopoledne většinou Martin brázdil Brno v tramvaji a odpoledne ho čekaly kurzy polštiny a arabštiny. Mezi nimi se vždy musel přesunout z budovy filozofické fakulty na ulici Veveří do budovy Centra jazykového vzdělávání MU na Komenského náměstí.

Posledním školním dnem byl pro Martina čtvrtek, kdy se pravidelně kromě speciální pedagogiky účastnil večerního semináře ruského filmu. „Během semestru jsme stihli zhlédnout šest ruských filmů, o kterých jsme následně diskutovali a dělali z nich překlady frází a slovíček,“ přibližuje student.

Měření na Špicberkách
Specifikem studia na filozofické fakultě je široká nabídka předmětů vyučovaných online. Martin takovým způsobem absolvoval třeba kurz práce s informacemi, který mu pomohl při tvorbě bakalářské práce.

„Svou bakalářku na geografii jsem spojil s kurzem polární ekologie, který jsem absolvoval před dvěma lety. Byl jsem tehdy součástí expedice na Špicberky, kde jsem s pomocí termokamery měřil teplotu tundrové vegetace a permafrostu. Mým cílem bylo zmapovat rozdíly v ohřívání půdy s vegetací a bez vegetace vzhledem k intenzitě slunečního záření,“ vysvětluje Martin.

I když teď tráví víc času na filozofické fakultě, spousta jeho aktivit je pořád spojená s tou přírodovědeckou. V minulém jarním semestru tam organizoval cestovatelské středy, při nichž každý týden v jedné z poslucháren přednášel nějaký dobrodruh o zážitcích ze svých cest. V posledním půlroce už Martin na moderování neměl čas a nenašel ani nového zájemce o přebrání štafety, takže cyklus promítání přerušil. Letos na jaře by ho ale zase rád obnovil.

Martin je také aktivní ve studentském spolku EGEA, který sdružuje studenty geografie. „Každý měsíc máme schůzku a zhruba každého čtvrt roku pořádáme nějakou akci. Za svoje aktivity mimo jiné sbíráme body v rámci celoevropské mateřské organizace a díky tomu pak můžeme jezdit na kongresy nebo výměnné pobyty. Já už takhle byl v Curychu a Petrohradu,“ vyjmenovává student.

Na další věci už mu času moc nezbývá. Když má zrovna volno, tak rád zajde na dobrou kávu nebo sleduje filmy. Když se udělá delší volno, vyráží na cestovatelské výpravy.

Masarykova univerzita | Masaryk university