Mladí radiologové uspěli ve světové konkurenci

Porovnat dvě metody, které pomáhají v boji s některými typy nádorových onemocnění, se loni rozhodli dva studenti lékařské fakulty. Tomáš Jůza a Martin Jakub Arbet za svou práci získali ocenění i na letošním Evropském radiologickém kongresu ve Vídni.

„Návrh experimentu vyplynul z diskuze s izraelským profesorem Nahumem Goldbergem, který na naší fakultě přednášel v roce 2015. Rozhodli jsme se v něm porovnat dvě radiointervenční metody sloužící k odstranění nádorové tkáně, a to radiofrekvenční ablaci a ireverzibilní elektroporaci,“ uvedl Jůza.

Radiofrekvenční ablace se standardně používá v řadě oblastí současné medicíny. Využívá tepelného účinku střídavého proudu, při němž se zasažená tkáň v podstatě spálí. Druhá metoda je poměrně novější a také méně popsaná. Ke zničení buněk využívá ultrakrátké pulsy elektrického proudu o vysokém napětí, které narušují buněčnou membránu, a způsobují tak buněčnou smrt s menším dopadem na mezibuněčnou hmotu.

V experimentu studenti zkoumali, jak obě metody fungují v kombinaci se současně podanou chemoterapií, v tomto případě cytostatikem doxorubicinem. Sledovali, jak ošetření tkáně ovlivňuje hromadění léčiva v zasaženém místě a jeho bezprostředním okolí.

„Byli jsme trochu zklamaní, že náš předpoklad, že novější a méně prozkoumaná metoda povede k lepším experimentálním výsledkům, se nepotvrdil. Dokonce byl vyvrácen. Až profesor Goldberg nás uklidnil, že statisticky významně prokázat, že něco nefunguje, je stejně důležité jako ukázat, že to funguje,“ popsal výstupy výzkumu Arbet.

Cesta k výsledkům ale nebyla jednoduchá. „Sami bychom takovou práci dohromady nedali. Vedl nás Tomáš Andrašinakliniky radiologie a nukleární medicíny a hodně nám pomohli kolegové z ústavu histologie a embryologie a z Veterinární a farmaceutické univerzity,“ podotkl Arbet.

Experiment probíhal na játrech tří pokusných prasat, u dvou se současnou aplikací chemoterapie a intervenčních metod a u kontrolního zvířete bez chemoterapeutika. Výsledky vědci odečetli po 72 hodinách.

„Porovnávali jsme, ve kterém místě najdeme vyšší koncentraci doxorubicinu, s tím, že jsme zvlášť sledovali centrální a periferní zónu poškození vytvořeného použitou technikou. Především periferní zóna je zajímavá, protože právě zde kombinace obou léčebných postupů může pomoci v dosažení lepších klinických výsledků hlavně v otázce místní recidivy nádoru,“ uvedl Jůza.

Výzkum přinesl nabídku práce
Svůj experiment poprvé prezentovali na loňské Studentské vědecké konferenci Lékařské fakulty MU a hlavně pak letos na mezinárodním radiologickém kongresu, kterého se zúčastnilo na 3 000 studentů z 16 zemí. Pro oba byla tato studie a možnost její prezentace zajímavou zkušeností.

Kromě samotné vědecké práce využil Tomáš Jůza tuto práci k navázání kontaktů pro své budoucí zaměstnání. „Jsem si jist, že mi to pomohlo získat nabídku místa na radiologii ve Fakultní nemocnici Brno. Technická stránka medicíny mě opravdu baví, takže obor, kde můžu pracovat s přístroji jako magnetická rezonance, je pro mne jasná volba. Vědecká dráha je také mojí prioritou a rád bych pokračoval v doktorském studiu v oblasti lékařské biofyziky,“ svěřil se Jůza, kterého před létem čeká poslední státní zkouška.

Martin Arbet už školu absolvoval a vydal se za praxí do Švédska, kde pracuje v okresní nemocnici. „Rád bych se ještě k vědě aspoň v určité části pracovní náplně vrátil, ale chtěl bych získat i klinický nadhled, abych se mohl věnovat tématům, která jsou pro rozvoj moderní medicíny nejvíc potřebná,“ uvedl. Tímto úspěchem však pro oba studenty vědecká práce na projektu nekončí. V současnosti se už podílejí na druhém kole experimentu, který by měl porovnat výsledky v jiném časovém odstupu od zákroku.

Masarykova univerzita | Masaryk university