Jak se oblékat na univerzitě? Návod není potřeba

Způsob, jak se studenti a pedagogové oblékají určitě můžeme označit za druhotné téma, tím spíš na vysoké škole, kde jde především o to, co nosíme ve svých hlavách. To ale neznamená, že se vzhled akademiků a vysokoškoláků nestává tématem hovoru v dlouhých pauzách mezi přednáškami a semináři. Přece jen, jak se člověk obléká, o dotyčném leccos vypovídá. Jak to tedy s oblékáním na univerzitě je?

Je nedůstojné, když vyučující nenosí na přednášky sako nebo když studenti na zkoušku přijdou v džínách? Někomu tyto otázky můžou připadat absurdní, přesto se čas od času objeví a názory se samozřejmě mohou lišit. Žádné předpisy, snad s výjimkou výuky v nemocnicích, neexistují, při některých příležitostech však většina lidí dodržuje některá nepsaná pravidla.

Jaké jsou zkušenosti studentů?
Na jednom známém promočním videu říká absolvent Fakulty informatiky MU Adam Hrubý, že na této fakultě si můžete svobodně nosit, co chcete, a zřejmě proto se všichni rozhodli oblékat téměř identicky. Informatika je v některých oblastech, jako je kultura, gender nebo právě styl oblékání, opředena mnoha mýty, které často moc neodpovídají realitě.

„Vyučující nás nechají nosit, co chceme, pokud je to společensky přijatelné,“ říká student Petr Konečný. „Oni sami nosí většinou rifle, košile, nějaké sáčko.“ Oblečení na informatice je tedy vskutku považováno za něco, co řeší opravdu málokdo, pokud se ovšem nejedná o státnice, kde se očekává, že se studenti přece jen oblečou slavnostněji.

Filozofická fakulta je v očích některých lidí stále fakultou batiky a korálků, což možná nebyla pravda nikdy a rozhodně tomu tak není dnes. „Dřív jsem se snažil dodat si nějaké vážnosti, tak jsem nosil košile, kalhoty, svetříky a saka, ale když jsem začal do školy jezdit na kole, tak už to nebylo tak praktické a přešel jsem na sportovnější oblečení,“ vysvětluje Tomáš Jeniš studující latinu a estetiku.

Vyučující podle něj rovněž žádný formálnější oděv nevyžadují, jen doktorandi přihodí občas k džínům saka. „Co se týká spolužaček, tak ty se oblékají pořád stejně hezky a elegantně, aby vypadaly co nejlíp. Kluci jsou trošku nedbalejší,“ směje se Tomáš.

Jistá specifika měla vždy právnická fakulta. „Na fakultě není žádný předepsaný dress code, ale je zde zvyklost, že na zkoušky se chodí formálně,“ říká Martin Horák, který má zkušenost se studiem jak na právnické, tak na filozofické fakultě. „Občas se mi stalo, že jsem měl v jeden den zkoušku na obou fakultách, takže jsem pak chodil i na filozofickou fakultu v obleku, spolužáci se tomu většinou dost divili,“ přibližuje Martin a dodává, že je otázkou úsudku každého studenta, jak se ke zkoušce obleče. Vypráví se prý o studentech, kterým se příliš ležérní zkouškový outfit nevyplatil.

Zajímavé je zabrousit na fakultu sportovních studií. „Učitelé jsou zvyklí, že občas přijdeme do hodiny ještě ve cvičebním, na pedagogickou fakultu se ale snažím chodit oblečená víc normálně, protože se tam také všichni víc strojí,“ říká Alžběta Selucká, která také studuje mezifakultní kombinaci oborů. Sama styl oblečení volí operativně dle toho, jestli má zrovna ten den nějakou sportovní aktivitu nebo ne. „Co se týče zkoušek, tak se to odvíjí dle důležitosti zkoušky. Pedagogové ale nic konkrétního nevyžadují,“ komentuje Alžběta.

Lékařská fakulta je na tom, co se týče specifické výuky, obdobně. „Na přednášky nic předepsaného není, ale pokud cvičení probíhá v nemocnici a pohybujeme se mezi pacienty, je nutné mít bílé tričko, kalhoty, přezůvky a většinou i ponožky a hlavně cedulku se jménem a tím, co studujeme,“ přibližuje studentka lékařské fakulty Kamila Selucká. Zkoušky pak mají podobný režim jako na ostatních fakultách. „Jen když zkouška probíhá v nemocnici, jsou vyučující v bílém oblečení a v plášti,“ říká Kamila.

Extravaganci nemůžeme potlačovat
A jak se na způsoby oblékání dívají sami vyučující? Je u nich možná nějaká míra extravagance? „Otázkou je, kdo stanovuje, co má být takto označeno. Za extravagantní bude považovat něco jiného konzervativec a něco jiného liberál. Nemyslím, že to lze řešit předpisem, společnost se vyvíjí a s ní také její pravidla a normy,“ upozorňuje Michal Lorenz působící v kabinetu informačních studií a knihovnictví na filozofické fakultě.

Vyučující by podle něj měl chodit umírněně a rozhodně nenosit žádné politicky negativně zatížené symboly. Zároveň ale poukazuje na paradox způsobů oblékání. Trocha extravagance může mít i opačný účinek, a vyučující se tak může studentům osobně přiblížit, aniž by ztrácel autoritu.

„Extravagance je přirozeným povahovým rysem. Může se projevovat jak tetováním, tak svébytným účesem či zvláštním chováním. Vnímám je jako vyjádření osobitosti člověka a nepřijde mi vhodné je potlačovat. Člověk se stává členem akademické obce ne proto, že chodí předpisově oblečený a učesaný, ale kvůli svým znalostem a oborově přínosné činnosti,“ vysvětluje pedagog, ale sám uznává, že se přiklání na stranu umírněnějšího vzhledu.

Co se týče odívání a stylu studentů, je Lorenz liberální. „Jisté nároky na oblékání si však zaslouží zkoušky, hlavně ty státní. Student by měl ukázat, že je bere vážně i tím, že se slušně oblékne,“ tvrdí Lorenz. Od studentů tedy není od věci očekávat košili, optimálně se sakem, studentky by se měly vyvarovat hlubokých výstřihů a zvolit raději šaty či kostým.

A jak by mělo vypadat oblečení mimo zkouškové období? „Na samotné přednášky bych nároky nekladl. Když je student v něčem ochotný chodit po ulici, proč by nemohl i na přednášku,“ uzavírá pedagog.

Masarykova univerzita | Masaryk university