S vysokou školou přijde hlavně svoboda

Patrik Salát studuje historii a portugalštinu na Filozofické fakultě MU, Lucie Bartoňková zase aplikovanou informatiku na Fakultě informatiky MU. Dohromady je svedl divadelní studentský spolek, ve spoustě věcí ale mají každý trochu jinou zkušenost. Co by třeba poradili svému mladšímu já?

Lucie: Rozhodla jsem se pro studium na Muni hlavně proto, že tady kromě svého oboru můžu studovat i předměty z jiných fakult a můžu si sama řídit svůj rozvrh a studijní plán, jinde to tak jednoduché není. Co tebe sem přivedlo?

Patrik: Vystudoval jsem stavební průmyslovku a nejprve šel na stavárnu, docela brzy jsem ale zjistil, že to není ono a že raději půjdu studovat něco, co mě doopravdy baví. Přešel jsem tedy na historii a portugalštinu. Vzpomínám si, že pro mě přechod ze střední byl docela náročný, paradoxně ale ne kvůli změně prostředí nebo systému, ale protože jsem v historii začínal úplně od nuly. Jak jsi to zvládala ty?

Lucie: Ze začátku to byl trochu čelní náraz, člověka už totiž nikdo nevodí za ručičku a o všechno se musí postarat sám. Když si nepohlídá, aby měl dostatek kreditů pro postup do dalšího semestru, tak je prostě nemá. Taky nastala velká změna v tom, že na vysoké už člověk nemá žádnou stálou třídu, takže kontakty se navazují o něco hůř. Na portugalštině je to ale trochu jinak, ne?

Patrik: Můj obor je malý, takže se všichni bezpečně známe, to je výhoda. V prvních dnech na škole mi ale nejvíc pomohl jeden starší spolužák, na kterého jsem narazil spíš náhodou na chodbě a který mě pak do všeho zasvětil. Ty jako holka na informatice jsi to asi měla jednodušší.

Lucie: Měla. Holek nás je tady opravdu málo, takže nebyl problém seznámit se mezi sebou, a taky nebyl problém získat pomocnou ruku od kluků. V prvním semestru jsem se ale hlavně řídila radou, že se vyplatí účastnit se nejrůznějších socializačních akcí, člověk tam totiž pozná spoustu lidí a studium pak jde mnohem líp. Ti lidi totiž mají stejné problémy jako já, a mám je tak s kým řešit. Tím, že jsem z Brna, jsem ale zase nemusela řešit bydlení, jak jsi řešil ubytování ty?

Patrik: Já jsem z Jihlavy a v Brně jsem od začátku hledal bydlení s partou kamarádů ze střední. Postupně jsme těch bytů vystřídali několik, najít totiž kvalitní byt je docela fuška, ale jsem spokojený. Na bytě si sám vařím, což zpočátku znamenalo hlavně těstoviny s kečupem, postupně se to ale zlepšilo. Chodíš do menzy?

Lucie: Já přes týden vařit nestíhám, takže mě menza docela zachraňuje. Někteří říkají, že tam vaří hrozně, já si ale myslím, že to není vůbec špatné. Je tam velký výběr, porce jsou solidní a je to levné. Jak jsi na tom s brigádami, zvládáš si přivydělávat?

Patrik: Kromě občasných nárazových brigád pravidelně moderuju hospodské kvízy, což se dá se studiem dobře skloubit. Nejvíce peněz ale zvládnu vydělat přes léto a pak s nima vydržím docela dlouho během roku. Co ty zvládáš ještě mimo studium?

Lucie: U nás na fakultě je výhoda, že většina přednášek je nahrávaných, takže si je člověk může pustit kdykoliv. Když si dobře nakombinuju rozvrh, zvládnu toho ještě hodně. Už loni jsem se zapojila do ProFIdivadla, kde stejně jako letos na Filmovém festivalu FI pomáhám s PR. Brigádu mám přímo ve škole, kde se starám o záznam přednášek a jejich střih, a k tomu ještě jednou týdně chodím hlídat děti. Pokud člověk zvolí dobrou strategii a nedá si v jednom semestru moc předmětů, může zvládat kromě školy i práci a další aktivity. Jak to máš s tvým dvouoborem?

Patrik: Je to trochu složitější na skloubení všech aktivit. Nedoporučoval bych dávat si víc než takových šest zkoušek v semestru, člověk totiž taky musí počítat s tím, že nějakou bude třeba muset opakovat. Co bys ty poradila svému mladšímu já?

Lucie: Poradila bych si, abych si hned v prvním semestru začala zapisovat předměty s mimooborovým přesahem a začala se zapojovat do spolků a dalších aktivit. Ideálně už v prváku, není na co čekat. Člověku to pomůže vylézt z ulity.

Masarykova univerzita | Masaryk university