Ruský doktorand na Muni: Češi jsou trochu divní. Ale už jsem si zvykl

Do Brna se ruský student energetických bezpečnostních studií dostal náhodou. Nikita Minin původně vycestovat do zahraničí vůbec nechtěl. Když doprovázel kamarádku, která se šla hlásit na Erasmus, oslovili ho s nabídkou studia na Fakultě sociálních studií MU.

V Brně pak strávil semestr na bakalářském studiu a město si zamiloval natolik, že se sem vrátil na celé navazující magisterské studium vyučované v angličtině a pokračuje dál jako doktorand. Co má na studiu v Brně nejraději? A proč mu Češi přijdou trochu divní?

„První semestr na Muni na bakaláři byl jeden z nejúžasnějších v mém životě,“ vzpomíná Nikita. Na zdejším studiu mezinárodních vztahů ho nadchla hlavně jeho flexibilita.

„V Rusku jsem měl samé přednášky, tady bylo i šest seminářů za den. Líbí se mi zdejší styl výuky, flexibilní rozvrhy a vybírání si předmětů. Musíš se vypracovat, studuješ hodně sám a sám si plánuješ své studium. Také jsem si užíval čtení. Obecně rád čtu, ale tady jsem měl pocit, že mi to něco přináší,“ vysvětluje doktorand.

Po dokončení studia v Rusku se proto Nikita rozhodl vrátit zpět. „Pamatuji si moment, kdy jsem si uvědomil, že jsem v Brně šťastný. Chtěl jsem si to zopakovat.“

Energetická bezpečnost

Na Masarykovu univerzitu se Nikita vrátil jako student magisterského programu energetických bezpečnostních studií. „ Pro někoho z Ruska je to celkem logický výběr oboru,“ směje se Nikita. „Na studium jsem dostal grant, což bylo skvělé, sám bych si to asi nemohl dovolit,“ popisuje.

„Po absolutoriu jsem se rozhodoval, co udělám se svým životem. Mám rád akademickou sféru a studium, takže doktorát bylo jasná volba,“ říká Nikita. „Akademická práce je skvělá, ponoříš se do tématu, které miluješ. Před pár dny mi vyšel první odborný článek,“ raduje se student.

Nikitovou oblastí zájmu je problematika jaderné energie. „Zajímám se o evropskou energetickou politiku, o legislativu, regulaci a energetický trh. Nyní zkoumám vyhlídky jaderné energie a konkrétně ruského poskytovatele této energie Rosatomu na evropském trhu,“ vysvětluje zapáleně Nikita.

Na doktorském studiu Nikitu nejvíce nadchlo učení vysokoškoláků. „Věřím, že každý by měl dělat, co ho baví. Já jsem zjistil, že mě baví učení. Před první hodinou jsem byl hodně nervózní, ale ke konci semestru už se mi dařilo být klidný. Mám dobrý pocit, když vidím, jak se někteří studenti zlepšují. Baví mě číst jejich práce a seznamovat se s jejich názory. Zdejší vysokoškoláci jen neopakují cizí názory, musí argumentovat, to se cení,“ říká doktorand.

Trochu divní Češi
O něco méně pozitivní zkušenosti má však Nikita s Čechy. I když tvoří většinu jeho přátel, často některým lidem podle svých slov nerozumí. „Neumím se nějak vyznat v tom, co si Češi myslí. Nechápu motivaci jednání řady lidí. Například někdo něco říká, ale pak se zachová úplně opačným způsobem. Vidím, že mu něco běží hlavou, ale nevím co,“ vysvětluje. „Už mě to ale překvapuje méně, je to prostě jiná mentalita,“ doplňuje student s mávnutím ruky.

Na Češích se mu naopak líbí, že se příliš nezajímají o životy cizích lidí. „Pokud se s nimi vyloženě nespřátelíš, neprojevují velký zájem o tvůj soukromý život. Když třeba jedeš v tramvaji, nikdo se ti nekouká přes rameno do mobilu. V Rusku je to jiné,“ říká Nikita.

Co bude dělat po skončení doktorského studia, Nikita zatím neví. „K mému povolání se váže mnoho nejistot, nikdy nevím, jaké projekty se objeví. V Brně se mi ale líbí, je to nádherné studentské město, kde se toho dá spoustu dělat a navíc leží uprostřed všeho. Další evropská města jsou jen pár hodin odsud.“

Připouští ale, že co je na moravské metropoli tak moc výjimečného, vlastně popsat neumí. „S Brnem je to jako s jablky. Prostě je máš rád, i když přesně nevíš proč,“ vysvětluje s úsměvem Nikita.

Masarykova univerzita | Masaryk university