Studentka z Ukrajiny: V Brně se cítím jako doma

Ukrajinka Oksana Zinchenko je tak trochu světoběžnice. I když se v Brně cítí jako doma, v Česku natrvalo zůstat neplánuje a ani na návrat domů nepomýšlí. Coby posluchačka anglického programu kulturní sociologie na Fakultě sociálních studií MU teď vyjela na studijní pobyt do Rakouska a po absolutoriu by se chtěla stěhovat za prací dál po Evropě.

Na domovské univerzitě v Kyjevě vystudovala Oksana bakalářský obor kulturní studia. Protože chtěla vyjet za dalším studiem do jiné země a Masarykova univerzita byla jediná ze tří dostupných univerzit s magisterským programem kulturní sociologie v angličtině, bylo pro ni Brno jasnou volbou.

Na život v nové zemi si rychle zvykla, ale zpočátku se potýkala s nepříjmenou byrokracií ze strany státu. „Musela jsem vyplňovat hodně formulářů, probírat se složitými webovými stránkami. Návštěva úřadů v České republice není jednoduchá, lidé tam nemluví anglicky," vypráví Oksana.

„Pokud neznáš přesně pravidla, nezapadneš. Systém se musí striktně dodržovat, jenže pokud nejsi domácí, úředníci nejsou moc ochotní ti pomoci. Byla jsem sice ztracená, ale naštěstí ne vyděšená, měla jsem už hodně zkušeností s cestováním z dřívějška,“ vzpomíná. S počátečními těžkostmi jí pomohli hlavně koordinátoři mezinárodních studentů z Muni.

Studium si Oksana pochvaluje. „Není oproti tomu na Ukrajině těžší, mám o něco méně předmětů než na domovské univerzitě, systém je trochu jiný. Oblíbila jsem si zdejší učitele, jsou velmi dobří a zkušení, rádi diskutují a zajímají se o to, jak přemýšlíme, podporují naše názory.“

Mladá Ukrajinka právě pracuje na diplomové práci zaměřené se na společenské tance. „Zní to možná zvláštně, ale chci zkoumat tance na ulicích a v kavárnách, jako je salsa, swing nebo tango, a zjistit, proč vlastě lidé chodí tancovat. Při tanci si vzájemně narušujeme intimní zónu a mě zajímá, jak to vnímáme. Dělám rozhovory s lidmi z různých zemí,“ vysvětluje studentka, která se sama tanci aktivně věnuje.

Skoro jako doma. Skoro

V Brně se Oksana podle svých slov cítí téměř jako doma. Česko a Ukrajina mají prý hodně společného, i díky sdílené komunistické minulosti. „Brno mám ráda, nelituju, že jsem si ho vybrala, jsou tu hezká místa a architektura, spousta kaváren a parků, skvělá atmosféra. Sice to tu není tak udržované jako třeba v Německu nebo Rakousku, ale přirostlo mi to tu k srdci,“ popisuje Oksana své dojmy.

Výhoda je také podobnost českého jazyka. „Když na mě lidé mluví pomalu, rozumím." Nemusela si zvykat ani na odlišné jídlo. „Nejlepší jídlo je samozřejmě to od maminky, ale české jídlo mi chutná, nejvíce kachna se zelím a samozřejmě pivo,“ směje se.

V čem se Češi a Ukrajinci podle ní liší, je otevřenost k druhým lidem. „Ukrajinci jsou v mnohém přímější, ale Češi si zase rádi užívají života, jsou pohodoví. Osobně znám sice více Slováků, ale Češi, které jsem potkala v taneční komunitě, si se mnou ochotně povídají o kultuře, jídle, ukázali mi město. Starší lidé, kteří nemají zkušenost s mezinárodními studenty, jsou ale podezřívaví,“ popisuje své zkušenosti Ukrajinka.

Co bude dělat po skončení studií zatím Oksana přesně neví. „Neplánuju zůstat v České republice, jen tady studuju. Na Ukrajinu se ale vracet taky nechci, je tam těžké najít práci. Určitě budu ale uplatnění hledat někde v Evropské unii. Ještě uvidím, jestli budu pokračovat ve výzkumu v rámci doktorského studia nebo půjdu rovnou do praxe,“ líčí Oksana, které by se líbilo žít v Portugalsku nebo Španělsku.

Masarykova univerzita | Masaryk university