Archeologie na filozofické fakultě: Od jižní Moravy po Sýrii

V parném létě s krumpáčem nebo štětečkem, přes zimu pak s kartáčkem a dalšími čisticími prostředky v rukou. Praxí v terénu a při laboratorním zpracování nálezů si projde každý student archeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Kde všude dnes provádí terénní výzkum?

Tradice stálého terénního výzkumu začala na nynějším ústavu archeologie a muzeologie zhruba před šedesáti lety (od roku 1954), kdy se tehdejší vedoucí ústavu František Kalousek začal zajímat nejdříve o lokalitu znojemského Hradiska, odkud se v roce 1958 přesunul na Pohansko u Břeclavi, kde o dva roky později vybudoval trvalou archeologickou stanici.

Velkomoravské hradisko a jeho okolí zkoumají studenti a akademici dodnes. Postupně vybudovali i další základny, pravěkou archeologii studují u Těšetic-Kyjovic na Znojemsku a vrcholný středověk zase na hradě Rokštejně na Jihlavsku. „Snažíme se systematicky pokrývat všechna archeologicky zajímavá období, snad jediné, co nám chybí, je paleolit a mezolit, tedy starší a střední doba kamenná,“ přibližuje výzkumy vedoucí ústavu Jiří Macháček.

Poklady Velké Moravy
Pohansko si krátce po zahájení archeologického výzkumu v roce 1958 vysloužilo pozornost objevem velkomoravského kostela a řady hrobů s bohatými nálezy šperků, drahých kovů, mečů či ostruh. Odborníci tam postupně odkryli i takzvaný Velkomožský dvorec. Za desetiletí výzkumů tam byly nalezeny stovky hrobů a desítky staveb.

Lokalita však zdaleka není prozkoumaná. „Archeologie je krásná v tom, že přináší nové a často nečekané objevy. Právě na Pohansku to byl druhý velkomoravský kostel. Už jsme téměř vzdali jeho hledání, když jej kolega v roce 2007 na severním předhradí našel. Kolem rotundy pak bylo rozsáhlé pohřebiště,“ popisuje Macháček s tím, že v rotundě byl pohřben významný velmož.

„V poslední sezoně se nám zřejmě podařilo objevit jeho sídlo. Našli jsme maltové základy ně- jaké světské stavby a v jejím okolí řady známek elitního prostředí jako části dvou mečů, střípky skleněných nádob dovezených z Porýní nebo východního Středomoří nebo ostruhy,“ říká archeolog s tím, že podobnou rezidenci velmože i s vlastnickým kostelem v tomto místě nečekali.

Těšetický rondel
Pozůstatky pravěkých kultur, všech z mladší doby kamenné, ale i doby bronzové a halštatské, začali u obce Těšetice-Kyjovice odborníci z filozofické fakulty systematicky zkoumat v roce 1956. Pohřebiště a sídliště prvních zemědělců záhy doplnil jeden z nejvýznamnějších objevů – rondel z mladší doby kamenné, který vybudovali lidé z kultury s moravskou malovanou keramikou. „Je to kruhový areál obehnaný příkopy a palisádami. Jde o monumentální architekturu, kterou lidé budovali společně. O jejich účelu se ale stále vedou spory,“ uvádí Macháček.

Rondel vybudovali nositelé kultury s moravskou malovanou keramikou krátce po založení své osady, v první polovině 5. tisíciletí před naším letopočtem. Má kruhovou plochu o průměru asi dvaašedesáti metrů. Těšetický rondel byl vůbec první kompletně odkrytou stavbou tohoto typu v Evropě. Rondely se však vyskytují i jinde na jižní Moravě a také v Dolním Rakousku, na Slovensku či v Německu.

Rokštejn
Nejmladší badatelská základna vznikla v Panské Lhotě počátkem 21. století a slouží pro výzkum nedalekého středověkého hradu Rokštejna. „Zkoumáme i širší okolí hradu a zaměřujeme se tady na vývoj osídlení na Vysočině ve 13. až 14. století,“ popisuje poslední domácí základnu archeologů vedoucí ústavu.

Tamní vědecké zázemí ale neslouží jen pro vykopávky, vědci v Panské Lhotě vybudovali také experimentální laboratoř pro výzkum keramiky, která patří mezi nejčastější nálezy archeologů. Odborníci proto testují různé způsoby a podmínky její výroby a spolupracují na tom i s kolegy z Římsko-germánského muzea v Mohuči.

Do ciziny
Poznání historie se však na  filozofické fakultě nesoustředí jen na tu českou. Studenti mají možnost vyzkoušet si terénní práce i v zahraničí. Před pár lety mohli využít třeba další ze základen fakulty v syrském Tell Arbidu.

„Když jsme připravovali výzkumný záměr pro práci na Předním východě, zamířili jsme původně do Turecka. V roce 2005 ale v oblasti u hranic se Sýrií a Irákem zakázali veškeré archeologické práce. Spojili jsme se proto s polskými kolegy a přidali se k jejich výzkumu v Sýrii,“ popisuje začátky tamní práce její vedoucí Inna Mateiciucová.

Archeologové se zabývali výzkumem lokality Tell Arbid Abyad z mladší doby kamenné staré více než 8 000 let. V roce 2010 získali povolení pro vlastní výzkum, byla to však poslední sezona, kdy v místě mohli pracovat. Pak vypukla v Sýrii občanská válka.

Východní středomoří však odborníci neopustili. Oddělení klasické archeologie si pro své výzkumy zvolilo období doby bronzové na Krétě. „V poslední době se kolegové také soustředí na výzkum byzantských lokalit z raného středověku, což se časově shoduje s dobou, kdy stálo na Pohansku velkomoravské hradiště,“ poznamenal Macháček.

Ústav archeologie a muzeologie dlouhodobě spolupracuje také s Francouzi. Studenti a akademici jezdí pravidelně zkoumat na Bibracte, což je významné keltské oppidum známé z historických pramenů.

Vysokoškoláci se dostanou i na další lokality především do okolních zemí a  ústav chystá také výzkumy v Chorvatsku. „Budeme spolupracovat s archeology z muzea ve Splitu, které se specializuje na  raně středověké počátky chorvatského státu. Naším úkolem bude geofyzikální průzkum v Kninu, což bylo jedno z center a pohřebiště chorvatských králů,“ popisuje další možnosti výzkumu archeolog. Upozorňuje také  na  nově budovanou specializaci archeogeofyziky, která za  pomoci geofyzikálních metod odhaluje archeologické objekty i bez kopání. Za pomoci přístrojů už odborníci zkoumali lokality po celé Evropě, ale také v daleké Guatemale.

Základní výzkum
Fakultní výzkumy jsou badatelské, tedy motivované poznáním, a patří do základního výzkumu. „Přesto si nemůžeme kopat, kde se nám zachce. Musíme se řídit zákonem o památkové péči a podle něj je odborným garantem těchto výzkumů Archeologický ústav Akademie věd. Právě ten nám uděluje povolení pro práci na dané lokalitě a souhlas potřebujeme i od ministerstva kultury,“ říká Macháček.

Každá instituce, která dlouhodobý archeologický výzkum dělá, musí prokázat, že má potřebné vybavení včetně možnosti laboratorně zpracovat výsledky výzkumů. Musí také dodávat průběžně zprávy o výsledcích své práce.

Záchranné výzkumy, kterých je většina, fakulta neprovádí. „Ty se dělají kdykoliv a musí být rychlé. My nejsme tak časově flexibilní. Naším cílem je na dlouhodobých plánovaných výzkumech naučit budoucí archeology, aby svou práci zvládli dobře,“ popisuje Jiří Macháček systém práce.

Na základnách je tak nejživěji v létě. Ani po zbytek roku ale nejsou opuštěné, zpracovávají se tam nálezy, které je třeba očistit, zakonzervovat a inventarizovat. Končí pak v muzeích či ve studijních sbírkách, které slouží pro výuku a další vědeckou práci. „Archeologie je mezioborová a řada nálezů se analyzuje také na spřízněných pracovištích univerzity. Hodně spolupracujeme například s antropology, geology či botaniky z přírodovědecké fakulty,“ říká výzkumník.

Doplňuje, že desetiletí práce na jedné lokalitě má svůj smysl. Nejen že se zvětšuje území, které odborníci prozkoumávají, ale mění se i metody jejich práce. „Díváme se tak i na dříve prozkoumaná místa, zda se něco nepřehlédlo, snažíme se je zdokumentovat i novými metodami nebo analyzovat vzorky, u nichž to dřív nebylo možné,“ vysvětluje archeolog.

Zdůrazňuje také, že archeologie není experimentální věda a co se jednou vykope, už nejde vrátit. Proto se na ústavu archeologie a muzeologie snaží zlepšovat i způsoby dokumentace vlastní práce. Osvojili si digitální postupy a využívají například i drony pro vytváření 3D modelů nálezových situací.

Masarykova univerzita | Masaryk university