Inovovat se dá všude, ne jen v IT. Zkoušejte to a propojujte obory

Na Masarykovu univerzitu přijíždí každý měsíc spousta hostů. Většinou proto, že mají co říct k oborům, které se na ní učí. Ještě něco navíc měl izraelský byznysmen Daniel Porat. V podzimním kurzu organizovaném katedrou mezinárodních vztahů a evropských studií zaměřeném na inovativní podnikání dával Porat tipy, jak se prosadit i v tradičních formách byznysu, jako je zemědělství a chemický průmysl. Přidal k tomu ale také výjimečný příběh. Jeho rodina má kořeny v Kyjově. 

Hospodářský úspěch Izraele a jeho podnikatelů bývá často zdůvodňován hebrejským slovem chucpe, specifickou formou drzosti, která obyvatelům této země umožnila prosadit se lépe než jiným. Platí to i pro Porata, jenž léta působil ve vedení Makhteshim Agan, jednoho z největších světových producentů petrochemikálií a technologií pro ochranu zemědělské půdy, stejně jako pro jeho dědečka Bruna a otce Karla Platzeka.

Poslední jmenovaný se z pozice obchodníka z Kyjova vypracoval na muže, jenž měl za války na starost zásobování československé armády na ruské frontě, později pracoval u poválečné československé vlády a po přestěhování do Izraele řešil dodávky potravin pro nově vzniklý židovský stát, což byl tehdy neobyčejně těžký úkol.

Karl Platzek se narodil v roce 1912, studoval na univerzitě ve Vídni, školu ale nedokončil, protože mu nečekaně zemřel otec a on se musel ujmout rodinného podnikání. Síla inovací se podle Porata ukázala už tehdy.

„První, co udělal, bylo, že koupil auto. Matka mu to vyčítala, myslela, že tím chce okouzlovat ženy, ale on ho koupil proto, že chtěl podnikat efektivněji. Otec objížděl s produkty jednotlivé vesnice. Co jemu trvalo týden, syn zvládnul během jednoho dne,“ vypíchl z rodinné historie Porat.

A hned to propojil s idejemi inovativního podnikání. „Inovace nejsou něco, co je nutně navázané na technologie nebo třeba IT sektor. Dají se uplatnit i ve tradičních formách ekonomiky a podnikání. Je to jenom o tom, aby člověk myslel jinak než ostatní,“ zdůraznil Porat jednu z hlavních věcí, které chtěl studentům předat.

Neuvěřitelný příběh Karla Platzeka

Život jeho otce měl později průběh, který by stál za zfilmování. V byznysu se Karlu Platzekovi vedlo velmi dobře, stal se bohatým obchodníkem, což ale způsobilo, že podnikání už pro něj postupem času nebylo motivační. Coby člověk, který vyrostl v ideálech nově vzniklého Československa a tedy velký patriot, se přihlásil jako dobrovolník do armády a prošel důstojnickou školou. Přineslo mu to nové zkušenosti a také budoucí ženu, kterou potkal při cvičení v Michalovcích. Právě ona jim později oběma zachránila život.

Oba mladí židé se vzali v únoru roku 1939, ale Československo pro ně po podpisu Mnichovské dohody a nástupu nacismu přestalo být bezpečné. „Díky líbánkám v cizině měli oba vyřízená víza do zahraničí, a když jim zbývaly dva dny platnosti, vyzvala moje matka k tomu, že musí odejít ze země. Otec nechtěl, ale později se ukázalo, že měli velké štěstí, že to udělali,“ řekl Porat, jemuž během holokaustu zemřela řada příbuzných.

Jeho rodiče se složitou cestou dostali přes bývalou Jugoslávii do Itálie a později do Francie. Mladý pár byl sice bohatý, ale několik měsíců bez zaměstnání způsobilo, že jim začaly docházet peníze, proto vstoupil Karl Platzek do československé armády, kterou ve Francii organizoval prezident Beneš. S ní se přesunul nejdřív do Londýna a v roce 1944 byl Karl vyslán na ruskou frontu, kam se vojáci komplikovaně dostávali přes Maroko, Egypt, Pákistán, Sýrii nebo Irák. Částečně vlakem, částečně na koních, z čehož se v Poratově rodině traduje příběh, jak se otec naučil spát i v sedle.

Expert na zásobování

Role jeho otce v armádě byla starat se o zásobování jídlem pro muže i koně a ostatní potřebné věci. Už tak těžký úkol se stal ještě těžším ve chvíli, kdy dezertoval muž, který za zásobování nesl hlavní zodpovědnost. Jeho pozici dostal právě Platzek, který se tak stal důležitou součástí sborů, jež později osvobozovaly Československo.

Také tyto zkušenosti později zužitkoval. „Co byl největší problém Československa, když válka skončila? Dodávky potravin. A můj otec byl expertem na zásobování, proto se stal po válce ředitelem odboru na ministerstvu výživy a vyjednával s Rusy i Američany o dodávkách,“ zmínil Porat, podle jehož vyprávění ale kariéra jeho otce ve vedení státu netrvala dlouho. I on byl nucen vzhledem ke svojí vysoké pozici vstoupit do komunistické strany. Odmítl to a manželka ho podruhé v životě donutila opustit Československo. Rodina se včetně malého Daniela Porata přestěhovala v roce 1949 do Izraele.

Díky válečným a vládním zkušenostem dostal Platzek brzy se štěstím dobře placené místo a později se stal mužem zodpovědným za import potravin do Izraele. „Tehdy v zemi skoro nebylo jídlo, panovala tam situace, jakou znají i Češi – také v Izraeli fungoval systém lístků na potraviny a na všechno se stály ohromné fronty. Není se co divit. V roce 1949 měla země 650 tisíc obyvatel, ale o tři roky později už to byly dva miliony,“ líčí Porat, s čím se musel jeho otec popasovat. Svoji pracovní kariéru završil angažmá ve společnosti, do jejíž obchodní „příbuzné“ později nastoupil i jeho syn.

Propojovat a rozvíjet, to je základ

Daniel Porat vystudoval 70. letech chemii a obchod. „Tehdy bylo nevídané, aby měl člověk dva obory, ale mně vždycky přišlo důležité snažit se vyznat v nejrůznějších věcech a propojovat je,“ dal další inovativní tip Porat.

V roce 1990 začal pracovat pro giganta Makhteshim Agan. Rychle se vypracoval a v 35 letech měl na starost globální byznys firmy. I on se ale začal trochu nudit. „Můj šéf mi tehdy řekl, že člověk by měl svoji práci dělat čtyři roky – v prvním se učí, ve druhém dělá změny, ve třetím sklízí plody své práce a ve čtvrtém už by se měl poohlížet po dalším místu,“ zavzpomínal Porat.

V souladu s touto radou tak raději přešel i s rodinou na nižší pozici do New Yorku. Později se domů ale vrátil a ještě v 90. letech se výrazně podílel na expanzi firmy do Latinské Ameriky. A když skončil v roce 2006 ve firmě, pohyboval se Porat ve světě start-upů. Dodnes dává různým mladým firmám rady, aby se lépe rozvíjely.

„Nezdá se to, ale ze všech start-upů, které neustále vznikají, uspějí jen asi čtyři procenta. Spousta lidí má skvělý nápad, ale musí se dostat přes řadu křižovatek a udělat spoustu chyb, které většina z nich nepřežije. Navíc znám řadu firem, které se svým nápadem přišly o deset let dřív, než přišel jejich čas a trh byl schopný je akceptovat,“ má dojem Porat.

Co dělat proto, aby se třeba váš nápad mezi tenká čtyři procenta probojoval? Porat radí snažit se vymýšlet věci mimo zajetá schémata, pořádně přemýšlet nad tím, jestli lidem opravdu něco přináší a jsou lepší než ostatní, ale taky se neleknout, když se novinka setká nejdřív jen s negativním hodnocením.

Masarykova univerzita | Masaryk university