Propojovat českou archeologii s tou zahraniční pomáhá svojí prací archeolog Jan Kolář, který letos dostal Cenu rektora Masarykovy univerzity za mimořádné výzkumné výsledky pro mladé vědce do 35 let. Podílel se totiž na startovacím ERC grantu a daří se mu prosazovat v cizojazyčných časopisech a na konferencích.
Před pár týdny se vrátil z Fulbrightova programu na Pensylvánské univerzitě a za pár dní se chystá pro změnu do Španělska. „Obecně se cítím lépe v kolektivech, které jsou heterogenní a mluví se v nich více jazyky. Potkávají se v nich lidé s různými zkušenostmi, což se u nás v Česku pořád ještě moc neděje. Proto potřebuju každou chvíli někam vyjet,“ říká s úsměvem Kolář, který je zároveň zaměstnaný na Filozofické fakultě MU a v Botanickém ústavu Akademie věd ČR.
Právě tam spolupracoval na startovacím ERC grantu, projektu, jakých je v Česku pořád jen málo. Kolář fungoval jako člen týmu, který tvořili historici, archeologové, vegetační ekologové a paleoekologové. Společně vytvářeli model vývoje středoevropských lesů za posledních deset tisíc let a konkrétně Kolář budoval archeologický soubor dat, který k tomu byl použit. Obecně ho nejvíc zajímá třetí tisíciletí před Kristem a hlavně vztah lidských společností a prostředí, v němž společnosti žily a žijí.
„Ve střední Evropě je zakořeněná tradice, že se zaměřujeme na studium nalezených artefaktů nebo popis archeologických situací. Výstupy pak vypadají jako výstavy nálezů a i odborné články jsou tak koncipovány. Když se ale člověk zabývá vztahem společnosti a jejího životního prostředí v minulosti, můžeme z toho vyvodit hodně pro náš dnešní život a poučit se třeba v tom, jak se svým okolím a přírodními zdroji lépe interagovat,“ vysvětluje Kolář svůj pohled na věc s tím, že celá věda je pak podle něj přínosnější.
Mimo jiné to byl důvod, proč vyrazil na Pensylvánskou univerzitu. Americká tradice je totiž taková, že archeologie je součástí antropologie, která do sebe natahuje i další v Česku odděleně fungující disciplíny, takže vědecké výsledky jsou pak komplexnější a mají větší relevanci.
Právě absence relevance je podle Koláře jeden z důvodů, proč nejsou čeští archeologové v zahraničních vědeckých časopisech tolik vidět. Historicky i v současnosti se prosazují v souvislosti s velkými objevy v Pavlově a Dolních Věstonicích, protože archeologie paleolitu funguje už od počátku mezinárodně. Archeologům zkoumajícím pozdější období se už ale do mezinárodního prostředí nedaří dostat tak často.
