Anatom na Fulbrightu

Už od prvního ročníku na medicíně se chtěl stát asistentem na Anatomickém ústavu MU. Po úspěšném složení zkoušky z anatomie se to Marku Joukalovi vyplnilo. Dnes je zástupcem přednosty ústavu a díky půlročnímu pobytu v USA plánuje rozvoj výzkumu v oblasti léčby bolesti.

Na univerzitu v Minneapolis se dostal díky Proshek-Fulbrightovu stipendiu pro lékaře. Náročným výběrem prošel teprve jako třetí člověk z Masarykovy univerzity. „Chtěl jsem po doktorátu vyjet na delší stáž v zahraničí, abych měl možnost pracovat tam na výzkumném projektu. Fulbrightova nadace je v oblasti medicíny asi jediná, která dlouhodobější pobyty podporuje,“ uvedl Joukal.

Uchazeč o stipendium musí předložit projekt, na kterém bude v Spojených státech pracovat a který posoudí odborníci. Pak musí projít jazykovým testem a pohovorem se členy nadace a potřebuje také tři doporučující dopisy. „Pracoval jsem na tom asi půl roku po dokončení doktorátu. Hledal jsem laboratoře, kam bych mohl jet a zalíbila se mi ta na Minnesotské univerzitě u profesora Hondy, kde jsem se mohl zaměřit na elektrofyziologii. To je výzkumná metoda, kterou bych rád zavedl u nás na anatomickém ústavu,“ přiblížil mladý lékař.

Elektrofyziologie se zabývá mimo jiné měřením akčního potenciálu na nervech, což je jedna z forem mezibuněčné komunikace. Joukal se v USA věnoval měření těchto mezibuněčných signálů při aplikaci léčiv tlumících bolest. „Zjišťovali jsme především to, zda jsou účinná v případě, že jsou poškozené nervy. Tím se hodně zabýváme na našem ústavu, kde zkoumáme bariéry v nervové soustavě jejich reakce při poškození periferního nervu. To totiž způsobuje takzvanou neuropatickou bolest, která má původ přímo v nervech a velmi špatně se tlumí.“

S kolegy v minneapoliské laboratoři mohli studovat přímé účinky látek a dosažené výsledky jsou podle Joukala slibné. Rád by tedy metodu, kterou k tomu využíval, zavedl i na Muni a vybudoval tu novou laboratoř.

V USA ho zaujalo, že vědci tam mají mnohem víc grantových příležitostí. „Jen za dobu mého pobytu byly vyhlášené čtyři nebo pět výzev. I když je tam úspěšnost žádostí podobná jako u nás, možností je mnohem víc a peníze na výzkum se lépe shánějí. Zajímavá je také pomoc s projektovou přípravou, při níž vědci připraví odbornou část projektu, a pak mají v rámci oddělení někoho, kdo navrhne celou ekonomickou část a zkontroluje všechny potřebné náležitosti,“ popsal Joukal.

Kromě vědeckého zázemí ho na minnesotské univerzitě zaujala i péče o studenty. Ti měli v kampusu vyhrazenou celou jednu budovu, kde sídlily spolky, byly tam studovny a další prostory, kde mohli studenti trávit čas.

Jak se žije v USA

První měsíce si Joukal i s rodinou pobyt v Minneapolis užíval, pak ale začali poznávat různá úskalí života za oceánem a začali se těšit zpět. „Amerika je pěkná země, ale třeba z pohledu zdravotní péče nebo placeného vzdělání je tam život docela náročný.“ Zabrat jim dalo také počasí. Minnesota je nejchladnější stát USA a v podstatě tam chybí jarní či podzimní počasí. „Když jsme v srpnu přijeli, panovala tam třicetistupňová vedra. Během pár dnů se pak ochladilo o dvacet a víc stupňů a v polovině října napadl první sníh.“

Hromady sněhu a třicetistupňovém mrazy ale Joukala neodradily od toho, aby do kampusu jezdil na kole. V Minneapolis je velmi dobrá síť cyklostezek a v práci tak byl rychleji, než kdyby využíval hromadnou dopravu. „I když napadlo půl metru sněhu, byly silnice i cyklotrasy rychle uklizené, takže to nebyl problém,“ dodal s úsměvem.

Masarykova univerzita | Masaryk university