Brno, město nových stadionů. Snad už brzy

Brno má několik týdnů novou koncepci sportu ve městě. Píše se v ní, kde a s jakou vizí se budou stavět nové stadiony nebo jak podporovat rekreační a výkonnostní sport. Vlastně všechno, co se sportu ve městě bude až do roku 2030 týkat, je obsaženo v tomto dokumentu. Zásadní měrou ho pomáhali tvořit i odborníci z Fakulty sportovních studií MU.

Pracovníci fakulty vtiskli do dokumentu své představy, jak by mělo aktivní nebo třeba i divácké sportování ve městě vypadat, potom, co je oslovili zástupci města. „S fakultou dlouhodobě spolupracujeme na jiných projektech a víme, že jsou tam vědečtí pracovníci, kteří jsou zárukou nestranného pohledu na danou problematiku,“ zdůvodnil jejich oslovení Jaroslav Suchý, brněnský radní pro oblast školství, mládeže a tělovýchovy.

Celý 260stránkový dokument stojí na několika vizích, přičemž nejvíc z nich ční tři věci: zajištění sportovní infrastruktury, Brno jako město aktivních obyvatel a jako hostitel významných sportovních akcí. Jenže aby bylo kde sportovní elitu hostit, jsou potřeba stadiony a sportoviště. A s těmi je to v Brně špatné. „Je to Černý Petr pro každého, kdo se stane členem politické reprezentace a musí se tím zabývat. Po revoluci se řada sportovišť dostala k soukromníkům, kteří ale většinou nebyli schopni se o ně postarat,“ podotknul Jiří Nykodým, který práce na koncepci za fakultu koordinoval.

Příklady nemusí hledat dlouho, stačí se podívat za městský park Lužánky, kde po hokejovém stadionu zbyla jen díra, fotbalový se pomalu mění v ruiny a jen bazén se během posledních pár let daří opravovat.

Důvodů, proč tomu tak je, je víc. Podílí se na nich například fakt, že Brno v minulosti vynakládalo na sport menší část svého rozpočtu, než je obvyklé v jiných českých městech nebo vyspělých západních zemích. Zatímco ve městě šlo na podporu sportu v minulosti asi 2,5 procenta rozpočtu, koncepce považuje za optimální dostat se k pěti nebo šesti procentům.

Za rozumné to považuje i odborník na veřejnou správu a práci s veřejnými rozpočty Marek Pavlík z Ekonomicko-správní fakulty MU. „Procento z rozpočtu samozřejmě záleží na finanční situaci města a jeho stavu. Zadlužené město se špatnou infrastrukturou bude mít jiné priority a možnosti ve srovnání s městem nezadluženým. Z dat vyplývá, že velká města se pohybují v intervalu mezi čtyřmi až osmi procenty. Podle mého soudu je však podstatnější rozdělení a využití peněz než jejich celková výše,“ zdůraznil Pavlík.

Stadion nejen pro Kometu

Podle nového brněnského plánu se zdá, že právě nedostatek sportovišť pálí město natolik, že s tím bude něco dělat. Asi nejvíc se mluví a nejvíc Brňanů zajímá nová hokejová hala pro aktuálně třináctinásobného extraligového mistra Kometu. Vnímat ale celou otázku jako „stadion pro Kometu“ je podle Nykodýma nesprávné.

„Musíme si uvědomit, že jenom extraligové zápasy by halu nikdy dostatečně nevytížily tak, aby to ekonomicky dávalo smysl. Potřebujeme multifunkční stánek typu pražské O2 areny, kde je možné organizovat i spoustu kulturních vystoupení nebo třeba finále sportovních akcí,“ uvedl Nykodým, podle něhož by právě takové zařízení vyřešilo řadu brněnských problémů.

DRFG Arena (známá spíš pod starým názvem hala Rondo) pomalu dosluhuje. Stavěla se totiž v 70. letech a největší sportovní akce typu finále tenisového Fed Cupu či Davis Cupu nebo mezinárodní volejbalová utkání se v ní nedají pořádat. V prvním případě proto, že v republice existují atraktivnější haly (Brno prohrává s Prahou nebo Ostravou), ve druhém proto, že na volejbal nebo třeba i atletiku je v případě Ronda potřeba řada výjimek. Nová hala by do města přivedla řadu atraktivních akcí a ano, radost by z ní měl také hokejový klub. Lístky na hokej by se dostaly na víc lidí, než je dnešních 7700.

Velkou otázkou však u podobných projektů zůstává, jak nastavit financování jejich výstavby a pak i samotného provozu. „Praxe ukazuje, že často jdou náklady z veřejných rozpočtů a zisk soukromému provozovateli. Soukromý provozovatel pak dostatečně neinvestuje a objekt chátrá. Za deset nebo dvacet let se najednou znovu objeví volání, aby město zasáhlo a sportoviště opravilo. Pokud město postaví stadion, musí mít kontrolu nad provozem, příjmy a podíl na zisku,“ podotknul Marek Pavlík.

I Jiří Nykodým upozorňuje, že efektivní cestou je zapojení různých subjektů. „Stavbu největších projektů většinou není schopný financovat samotný soukromý subjekt, bez spolupráce státu nebo velkých měst to nejde.“

Dobrý příklad: atletická hala

Jako příklad by měla brzy sloužit atletická hala, jejíž budování se už chystá na pozemku naproti Fakultě sportovních studií MU. Počítá se s tím, že její výstavbu uhradí město, ale na provozních nákladech se bude podílet také fakulta, která tady bude učit, i sportovní kluby, jejichž atleti tady budou trénovat.

Pro atlety bude nová hala řešením dlouhodobých problémů. Dnes se v Brně v zimě nemají kde připravovat, takže činovníci jednotlivých oddílů už si řadu let stěžují, že kvůli tomu z města utíká mladá generace reprezentačních nadějí. Dětem pak chybí vzory a všechno se cyklí v bludném kruhu.

„V materiálu pro město upozorňujeme na to, že nestačí jen postavit stadiony. Schází také trenéři, kteří by sportovce už odmala připravovali. Jenom z řad obětavých rodičů, kteří navíc mají volného času čím dál tím méně a nemají prostor se vzdělávat, se poptávka nepokryje,“ doplňuje ještě Nykodým, který stojí zároveň v čele aktivity, která se snaží poměry napravit – Brněnského centra sportovních nadějí.

Nový strategický materiál rozděluje sport na vrcholový, výkonnostní a rekreační. S ohledem na třetí kategorii mohli svoje preference vyjádřit i sami Brňané, a to prostřednictvím sociálních sítí a ankety v městském zpravodaji. Z dat vyšlo, že jim schází hlavně cyklostezky nebo hřiště na plážový volejbal a vůbec místa pro cvičení venku. Také na to by se do budoucna mělo víc myslet.

Teď už jen rozhodnout, podle jakého klíče peníze na sport rozdělit. Univerzální recept totiž podle ekonoma Pavlíka neexistuje. Ve výsledku se hodně odráží preference politické reprezentace.

Masarykova univerzita | Masaryk university