online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Noc vědců na Muni: Od výbuchu sopky po miniroboty

Model sopky.

Šest hodin napěchovaných výjimečnou podívanou napříč vědeckými obory pro malé i velké. Tak by se dala jednou větou vystihnout páteční Noc vědců, která od 18 hodin až do půlnoci zcela ovládla prostory Masarykovy univerzity rozmístěné po celém Brně.

Organizátoři spočítali, že na ni dorazilo přes 8 tisíc návštěvníků. Já jsem měl šanci být jedním z nich.

Svou cestu po univerzitě jsem začal v areálu Přírodovědecké fakulty MU na Kotlářské. Už při příchodu se to na nádvoří hemžilo rodiči s dětmi. A to od odstartování Noci uplynulo jen několik málo minut! Zatímco někteří nadšeně pozorovali simulovaný výbuch sopky, jiní na improvizovaném Klondiku ze dvou plastových bazénků rýžovali zlato.

O několik metrů dále si návštěvníci při čištění kosterních pozůstatků z Moravského krasu na vlastní kůži vyzkoušeli práci paleontologů a archeologů.

Luštění kosterních pozůstatků.

V pravěku léčili dírou do hlavy

Mé kroky směřovaly do ústavu geologických věd na poutavou přednášku o Býčí skále, tedy významné archeologické lokalitě nedaleko Adamova. Moc místa k sezení se tam nenašlo. Místnost byla plná a složení obecenstva pestré. Dospělí se zaujetím naslouchali výkladu geologa Antonína Přichystala, zatímco nejmenší se snažili pochytit, co přesně znázorňuje nákres jeskyně, jenž se objevil na promítacím plátně.

Pozornost v učebně narostla, když se začalo mluvit o trepanaci, tedy prehistorické léčebné proceduře, při níž byl nemocnému vyvrtán do hlavy otvor za účelem uzdravení. Právě v Býčí skále odborníci nalezli ženskou lebku vykazující znaky tohoto z dnešního pohledu riskantním úkonu. „Dívka sice zákrok přežila, umíte si ale asi představit, že to bylo dost drsné,“ komentoval Přichystal fotografii nálezu.

Rýžování zlata.

Předválečná sbírka map srovnává nejrůznější data

To v geografickém ústavu vystavovali skutečný kartografický skvost. Každý zvědavec, který se tam přišel podívat, si mohl virtuálně zalistovat v unikátním Atlasu Republiky Československé vydaném v roce 1935. Skupina studentů kartografie původní soubor map naskenovala a v podobě takzvaných georeferencovaných dlaždic jej převedla do digitalizované podoby. Některé údaje navíc porovnali s těmi z roku 2017, takže šlo dobře sledovat změny, ke kterým od doby vydání atlasu došlo.

„Největší problém nám při řešení projektu působila současná data z území tehdejší Podkarpatské Rusi, která jsme získávali velmi těžko,“ vysvětlovala přihlížejícím jedna ze studentek Dajana Snopková. Pokud někoho tento kartografický počin zaujal a na toto stanoviště se nedostal, máme dobré zprávy. Atlas je totiž k dispozici také online, a to na stránce atlasrcs.geogr.muni.cz.

Fyzikální experimenty.

Každý, komu se zastesklo po středoškolských hodinách fyziky, nesměl minout pavilon 6. Už na chodbě prvního poschodí se z jedné z učeben ozýval charakteristický opakovaný zvuk parní lokomotivy. Po vstupu dovnitř jsem spatřil jeho zdroj, totiž laboratorní parní stroj, jemuž dodával energii domácí čistič povrchů chrlící vodu v plynném stavu.

U vedlejšího stolu budoucí fyzik vysvětloval základní principy šíření tepla, naproti jedna ze studentek hrdě představovala nejrozličnější druhy teploměrů.

Noc vědců se odehrávala i na Fakultě informatiky MU v ekonomicko-technologické zóně. I tady si návštěvníci vybírali mezi odbornými přednáškami a interaktivním programem. Mě nejvíc zaujalo Pixeliště, kde se slovo „pixel“ skloňovalo snad každých pět vteřin. Objasnili zde, jak se filtruje a rekonstruuje obraz a video a jak je počítačoví machři umí upravit.

Dá se štěstí koupit za peníze?

Na své si v Botanické ulici přišli také soutěživci. Například prostřednictvím ultrafialového záření odhalovali přítomnost chininu v jedné ze čtyř totožných plastových lahví. Ačkoli většina přihlížejících vsázela na tu s nápadně perlící vodou, málokdo se strefil do té správné. O patro níž pro změnu sváděli boje v manažerských hrách, kombinujíc čísla se slovy a kumulujíc potenciální zisky. Kousek dál se za hlasitého fandění a pokřikování létalo s modely letadel, ovšem na obrazovce.

Miniroboti.

Oblibě dospělých se těšila přednáška behaviorálního ekonoma Michala Ďuriníka s poněkud přímočarým názvem „Jak si za peníze koupit štěstí?“. Oproti tomu děti přirozeně vůbec nenadchla. Místo toho s nadšením ve tvářích odbíhali do učebny A215 budovat optickou dráhu pro miniroboty.

Své večerní vědecké putování jsem zakončil na Filozofické fakultě MU, kam jsem dorazil krátce po 22. hodině. Také tam byl nudě vstup zakázán. Oddělení romanistiky praskalo ve švech, a to zvlášť tam, kde se rozpoznávali jazykoví falešní přátelé mezi češtinou a španělštinou.

Kvízy na filozofické fakultě.

Pomyslné dveře se netrhly ani u stánku novořečtiny. Těžko říct, jestli se takovému zájmu těšil kvůli hledání řeckých ekvivalentů českých přísloví v příběhu o Hloupém Honzovi, nebo kvůli plným mísám oliv zdarma. Na závěr jsem pak zavítal na stanoviště pedagogiky, kde jsem pod dozorem odbornice s kaligrafickým perem otestoval své krasopisné dovednosti.

Masarykova univerzita | Masaryk university