online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Děkani filozofických fakult: Bez humanitních věd jsme odsouzeni k technokratismu

(zleva) Zdeněk Pechal z Univerzity Palackého v Olomouci,  Milan Pol z Masarykovy univerzity a Michal Pullmann z Univerzity Karlovy

Diskuze tří děkanů filozofických fakult se odehrála v rámci listopadového Týdne humanitních věd na Masarykově univerzitě, jehož cílem je popularizovat práci oborů, které velká část společnosti často považuje za málo užitečné. Právě o proměnách ve vnímání humanitních oborů a jejich roli debatovali Milan Pol z Masarykovy univerzity, Zdeněk Pechal z Univerzity Palackého v Olomouci a Michal Pullmann z Univerzity Karlovy.

Zdeněk Pechal hned na úvod vyzdvihl, že humanitní vědy mají společnosti zejména dnes co nabídnout. „Především je to přesné kritické myšlení a to jak v dané vědecké disciplíně, tak i navenek,“ uvedl a dodal příklad z filologie, v níž je znalost cizích jazyků a národů nejen zdrojem akademického bádání, ale i ekonomického zisku. Milan Pol k tomu doplnil, že humanitní a společenské vědy poskytují pohled na svět, bez nějž jsou lidé odsouzení k technokratismu.

Michal Pullmann pak v této souvislosti připomněl skutečnost, jak negativně se proměnilo za posledních deset let vnímání humanitních věd. „Vnímám ne pocit krize oborů jako takových, ale nesamozřejmost jejich postavení. Zároveň je stále více vidět, že klíčové otázky současnosti, ať už je to nový populismus či xenofobie a nacionalismus, nejsou bez našeho vědění vysvětlitelné,“ poukázal. „Tady je naše šance a odpovědnost. Společnost dnes potřebuje zvyšovat citlivost na různost interpretací.“

Pol však upozornil, že humanitní i přírodovědné obory se často uzavírají do sebe. „Měli bychom více mluvit o tom, co nabízejí veřejnosti. Popularizace vědy není ničím negativním, naopak tak lépe poukážeme na společenskou návratnost naší práce,“ doplnil. Po větší snaze o proniknutí do mediálního prostoru volal i Pechal. „Výjimečné osobnosti z našich fakult se v této oblasti prosazují velmi málo. Nemusíme se ani tak obhajovat, ale měli bychom se snažit být více vidět,“ řekl.

Pullmann však oponoval, že sice můžou být akademici víc vidět, ale veřejný prostor je nemusí poslouchat. „Odmítání humanitních oborů ve společnosti pramení z obnovené touhy po bezrozporném světě. Přírodní vědy často vychází vstříc očekávání po jednom jasném vysvětlení a jakmile tady taková potřeba je, tak my se můžeme přetrhnout a stejně nám to úplně nepomůže,“ vysvětlil Pullmann, podle něhož si za to můžou humanitní vědy často sami, když se podřizují logice počítání v rámci publikování, a oddalují se tak samotnému kritickému myšlení. Pullmann proto vidí velkou naději v nové mladé generaci, která je podle něj velmi kritická.

Snahu vymezovat se vůči přírodním vědám odmítl Milan Pol, když upozornil na přínos mezioborového výzkumu v rámci Masarykovy univerzity. „Snažme se o hledání mostů, ne o vymezování se.“ Stejnou snahu potvrdil i Pechal, nicméně apeloval na zvýšené úsilí v rámci humanitních věd o větší viditelnost a srozumitelnost. „Měli bychom lépe formulovat, co je pro nás hodnotou,“ zdůraznil.

Humanitní vs. technické obory?

Děkani se pozastavili také u častého názoru, že by mladí lidé měli chodit na technické obory, protože se tak lépe uplatní. Ani jeden z diskutujících s tím nesouhlasí. „Stačí se podívat na statistiky, podle nichž se naši absolventi velmi dobře uplatňují a přispívají společnosti. Mladí lidé by se měli především řídit tím, co je baví a na co mají nadání,“ řekl Pol.

Podle Pullmanna by neměli kolegové z přírodních věd tolik vycházet vstříc ideologické objednávce, podle níž musí být absolventi užiteční v materiálním a finančním slova smyslu. „Škodí to nejen humanitním oborům, ale nám všem,“ dodal. Pechal pak vyzdvihl specifickou vlastnost absolventů humanitních studií, že jsou schopni snadno se přizpůsobovat neustále se měnícímu prostředí. „Obsah práce se i v rámci jednoho zaměstnání neustále mění a naše fakulty jsou schopné absolventy připravit na uplatnění v celém spektru trhu práce,“ doplnil Pol.

Tématu užitečnosti se dotkl i Pullmann, podle něhož je nutné uvědomit si, že z práce humanitních věd jako takových žádný finanční zisk nebude a ani být nemá. „Naše užitečnost spočívá jinde. Ve schopnosti pojmenovávat, vést kultivované spory a umět interpretovat a zvyšovat senzibilizu společnosti vůči různým výkladům,“ vyjmenoval.

Podle Pola pak jde také o rozlišení výsledků a efektů vzdělávání, přičemž v rámci dlouhodobých efektů jsou humanitní směry velmi silné. „Většinou nikdo nemá námitky proti úrovni vědomostí, které u nás naši absolventi získali,“ dodal Pechal. Absolventi humanitních oborů podle děkanů zkrátka uplatnění nachází ve všech oborech. „Například zvládání jazyka, a hodí se dodat, že na prvním místě toho českého, schopnost formulovat, je benefit. Oslovují nás často jiné fakulty, abychom tam vedli kurzy češtiny,“ vysvětlil děkan olomoucké fakulty.

Humanitní vědy podle Pola také plní, ať už úmyslně nebo ne, roli všeobecného vzdělávání. „Odehrává se to na třech úrovních. Je třeba, aby se člověk rozvinul jako individualita v rámci nějakých mezích. Pak po něm můžeme chtít, aby byl i zodpovědným občanem a nakonec i pracovníkem ne nutně s nějakou specifickou dovedností, ale s tím, že bude fungovat v širším zakotvení.“

Děkani rovněž vzpomněli velkou aktivitu studentů filozofických fakult na zahraničních studijních výjezdech. „Jedná se o obrovský přínos pro shánění zaměstnání,“ vyzdvihl Pechal. „Lidé se vrací nejen intelektuálně otevřenější, ale i citlivější k různým aktuálním tématům. Programy typu Erasmus by se měly rozhodně rozšířit už na střední školy, protože by to zajistilo, že na ty vysoké pak budou chodit lidé, kteří chtějí číst a chtějí se zajímat,“ uzavřel Pullmann, kde vidí perspektivu humanitního vzdělávání.

Masarykova univerzita | Masaryk university