Významnou celoasijskou konferenci AQIS, která se dosud konala v Japonsku, Číně a Koreji, vede profesor Jozef Gruska z Fakulty informatiky Masarykovy univerzity. Desátý ročník konference, jejímž cílem je podpora nové vědní oblasti – zpracování informace s využitím jevů kvantového světa, se konal letos na podzim v Tokiu.
Nedávno jste se vrátil z desátého ročníku celoasijské konference AQIS, kterou jste vedl jako předseda jejího řídícího výboru. Jak došlo k tomu, že jste získal takový vliv na akci pořádanou v Asii?
Začátkem roku 2001 jsem byl pozván na dva měsíce do nově vzniklého kvantového projektu v Tokiu. Tam jsem si položil otázku, co bych dělal, pokud bych byl vedoucím takového projektu a měl tak vynikající podmínky, aby se projekt co nejdříve dostal na vědeckou mapu světa a do kontaktu se světovou špičkou. Navrhl jsem organizovat mezinárodní konferenci, s prvním ročníkem již v září, a připravil jsem podrobný plán. Protože jsem měl zkušenosti s organizováním mezinárodních konferencí a také výborné kontakty, též díky své knize Quantum Computing vydané v roce 1999, a byl jsem starší, všechny moje návrhy byly akceptovány. Povedla se tato konference i další, a proto jsem získal plnou důvěru. Platí známé: „Jestliže vyhrajete na burze, všichni ekonomové vám budou naslouchat.“ Důvěru jsem si získal i snahou poznat asijské země a jejich historii, akceptovat jejich filozofii, mít rád jejich jídlo. Brzy jsem dokázal poznat Tokio, Kjóto či Soul lépe než domácí.
Čím je tato konference zvláštní?
Hlavní cíl je podporovat rozvoj nové a velmi progresivní oblasti vědy – zpracování informace s využitím jevů kvantového světa – celosvětově a zejména na asijské úrovni. Dalším cílem je dosažení přiměřené vyváženosti mezi fyzikálním a informatickým pohledem na disciplínu a také toho, aby konference byla plně otevřená a velmi prestižní, aby každý mohl nabídnout přednášku nebo poster, které by byly objektivně posuzovány velmi prestižním mezinárodním programovým výborem, a výběr by byl velmi náročný. Některé z těchto cílů byly v daném kontextu novinkou.
Co vlastně znamená předsedat řídící komisi a o jakou jde práci?
Práce je to těžká i zajímavá. Každá asijská země má svá specifika. Mým hlavním úkolem je navrhnout a dojednat, kde a kdy by se měly konat další konference, kdo by je měl organizovat, a postarat se o jejich úspěšnost a celkový vývoj. S Pákistánem jsem jednal dva roky a když už bylo téměř hotovo, přišly nepokoje. S Indií jednám již téměř pět let. Obě země mají od začátku velký zájem, ale dovést jej do realistického návrhu není jednoduché. Mnozí lidé se například stále bojí do Indie cestovat. V mnoha případech musím spolupracovat při výběru hlavních organizátorů, členů programového výboru a zvaných přednášejících a někdy téměř každý den usměrňovat přípravu.
A co Pákistán?
V roce 2007 jsem dostal skvělou nabídku „z nejvyšších míst“, po mé účasti na „Abdus Salam“ přednášce na konferenci v Nathiagali u Islámábádu, ale poté přišly nepokoje a nyní čekáme, kdy bude situace opět bezpečná.
Pokusili jste se u příležitosti desátého ročníku o pohled zpět a ocelkové hodnocení?
Nejvíce byl zdůrazňován velký význam, který konference měla pro vývoj v oblasti kvantového zpracování informace v asijských zemích, zejména v Japonsku a Koreji. I letos byla třetina ze 155 zaslaných příspěvků z Japonska, třetina z ostatních asijských zemí a dalších částí světa. Acceptance rate činila 28 procent.
V Číně jste přednášel v kampusu jedné z nejlepších univerzit. Jak se liší takový čínský univerzitní kampus od toho našeho, brněnského?
Bydlel jsem ve starém kampusu velmi pěkné a jedné z nejprestižnějších čínských univerzit, Sun Yat-sen v Guangzhao, který má rozlohu asi 100 hektarů. Přednášky jsem měl v novém kampusu, který je částí kampusu pro deset univerzit s celkovou rozlohou 44,3 čtverečních kilometrů. Na překrásných sportovištích se tady v listopadu konala značná část celoasijských sportovních her. Krása tam ale více než ve vnitřní eleganci budov, která tak dominuje bohunickému kampusu, spočívá spíše v parkovém charakteru kampusu.
Co vás nejvíce zaujalo v Koreji a Japonsku?
V Koreji jsem byl hostem Korea Institute of Advanced Study. Je to velmi prestižní výzkumné pracoviště, které několikrát ročně podává zprávu o svých výsledcích přímo v parlamentu. Nejvíce mě zaujala struktura tohoto pracoviště, které chce být supermoderní: 20 profesorů, 23 pracovníků administrativy a služeb a 70 postdoců, tedy mladých začínajících vědců. To odráží současný trend ve výzkumu: těžiště je na postdocích, kteří již mají znalosti a mimořádnou motivaci být úspěšní. Japonsko jsem navštívil již patnáctkrát, a tak mě nejvíce překvapilo, pouze to, co dokáže skutečný superkuchař vykouzlit z mořských produktů, a konečně jsem na naší společenské akci viděl i gejšu.
Jak vidíte budoucnost konference?
V roce 2011 bude konference v Busanu v Koreji a postkonferenční workshopy asi též v Soulu. V roce 2012 v Su-čou, jednom z nejkrásnějších čínských míst. Pro rok 2013 by to mělo být Dillí – poprvé v Indii.
