Babovřesky ve Scale neuvidíte

Přišel jsem vybu­dovat velké metropolitní kino v centru města.Do svého předchozího působiště, boskovického kina, se Radek Pernica dostal tak, že se při náhodném setkání s provozovatelem kina vyjádřil k jeho fungování kriticky.

Dala by se čekat odmítavá reakce, Pernica ale dostal nabídku, jestli nechce nastoupit jako šatnář. Postupně se vypracoval až na šéfa kina, které se návštěvností řadilo k biogra­fům z krajských měst, i když mají Boskovice jen asi jedenáct a půl tisíce obyvatel. Teď má Pernica novou práci. Stal se ředitelem nově otevřeného univerzitního kina Scala.

V čem vaše tehdejší kritika spočívala?
Nelíbila se mi programová struktura kina, myslel jsem, že by měla být daleko barevněj­ší, zasahovat do kvalitnějších filmových sfér. Byl jsem také kritický k webové prezentaci kina, která tehdy, v roce 1998, buď vůbec neexistovala, nebo z mého pohledu neby­la zajímavá. Byla to zkrátka plošná kritika mladého nadšeného absolventa, který zrov­na opustil zlínskou filmovou školu.

O co vám přesně šlo, když jste začal boskovické kino vést?
Chtěl jsem kino, které by fungovalo jako otevřená platforma pro film. Šlo mi o to, aby lidé měli pocit, že tohle je jejich kino, jejich prostor. Nechtěl jsem, aby o něm lidé pře­mýšleli jen ve smyslu přijdu tam, koupím si vstupenku, podívám se na film a jdu domů. Chtěl jsem z kina sejmout tvář instituce, vy­budovat kolem něj komunitu.

V Boskovicích se vám dařilo, přesto jste přijal nabídku stát se ředitelem kina Scala. Znamená to, že už jste v předchozí práci necítil žádnou výzvu?
Získal jsem pocit, že v tuhle chvíli je kino hotové – je stabilizované ekonomicky i tech­nicky, nic ho neohrožuje. Do toho se začalo mluvit o tom, že Masarykova univerzita pře­vezme Scalu. Pak mi volal kolega z Prahy, že se v Brně chystá diskuse o budoucnosti Scaly, ať na ni jedu s ním. Nakonec jsem nemohl, ale kolega z kina Aero ano. To byl začátek našich jednání s univerzitou, která vyústila v to, že kino můžeme znovu otevřít.Budeme kloubit univerzitní aktivity s provozem běžného kina.

Když jste dostal nabídku na svoji dnešní pozici, měl jste z ní radost?
Tak jsem se na to nedíval a nedívám. Já jsem sem přišel pracovat, přišel jsem vybu­dovat velké metropolitní kino v centru měs­ta. Aktuálně jsme v období těsně po otevření, z čehož plyne řada úkolů a povinností, takže mi na emoce nezbývá čas.

Jaké máte s kinem plány?
Od začátku bylo jasné, že budeme kloubit univerzitní aktivity s provozem běžného kina, byla to ostatně i podmínka od města Brna, od kterého si prostory pronajímá­me. To stále platí. Přes den bude tedy Scala sloužit výuce, různým seminářům, kurzům a konferencím a večer bude fungovat téměř jako standardní biograf. Já teď sbírám po­žadavky různých univerzitních pracovišť a taky se snažím jejich pracovníky namo­tivovat, aby se Scalou počítali při pořádání svých akcí. A pak mám druhou hlavní sta­rost, a to je zajištění standardního promíta­cího provozu.

Kino bude sloužit mimo jiné jako tré­ninkový prostor pro studenty filmové vědy. Co si pod tím představit?
Ano, chystáme jeden studentský projekt, který už se snažíme uvést do praxe. Bude to cyklus projekcí s přidanou hodnotou – lek­torskými úvody, besedami, filmy, nebo jejich částmi, které nenajdete v běžné distribuci. Projekce budou vždy v úterý večer, v hlav­ním vysílacím čase. Projekt je z mého pohle­du velice zajímavý. Je skvělé, že si už jako student můžete na kino sáhnout, podílet se přímo na jeho provozu.Nemám moc rád označení artové kino, tomu, o co se budeme snažit, říkám spíš repertoárové kino.

Děje se někde něco podobného?
Nevím o tom, že by v republice něco ta­kového existovalo. Model univerzitního kina, jak se ho snažíme nastavit, je novinka, do mapy českých kin kreslíme úplně nový bod. Studenti si svůj projekt budou obhos­podařovat po organizační stránce a profesor Jiří Voráč a jeho kolegové z filmové vědy bu­dou dbát na jeho filmovou a dramaturgickou úroveň. Studenti si musí všechno zařídit a zorganizovat, pozvat třeba hosty. Kromě prodeje vstupenek, účetních věcí a vlastní­ho promítání, na které je potřeba vyškolený specialista, musí dělat úplně všechno, třeba i kontrolovat vstupenky.

Dá se říct, jaké filmy můžeme ve Scale očekávat?
Nemám moc rád označení artové kino, tomu, o co se budeme snažit, říkám spíš repertoárové kino. Dramaturgie bude růz­norodá a nápaditá, budou v ní také klasické distribuční filmy, ale Babovřesky ve Scale neuvidíte. Pokud vedle sebe dáte program běžného komerčního kina nebo multiplexu a náš, uvidíte velký rozdíl. A taky se budeme snažit o realizaci filmových festivalů, které se v Brně zatím nekonají nebo se konají na jiných místech ve městě.

Masarykova univerzita | Masaryk university