Bez změn riskujeme cestu k marginalizaci

Do čela Filozofické fakulty MU zvolil tamní akademický senát profesora Milana Pola, vedoucího ústavu pedagogických věd a proděkana pro vědu a doktorské studium. Získal třináct hlasů z devatenácti, ke zvolení stačilo deset. V úřadu nahradí po dvou funkčních obdobích Josefa Kroba. Fakultu povede od 1. dubna po následující čtyři roky. Jaké jsou jeho plány?

Co vás vedlo ke kandidatuře?
Výsledek vypadá přesvědčivě a důvěry si vel­mi vážím. Myslím si ale, že senátoři to neměli lehké, uznávám kvality obou kolegů, kteří kan­didovali. S fakultou jsem spojil převážnou část své profesní dráhy a záleží mi na ní. Nabízím proto své síly a chci pomoci v době, která nebu­de snadná. Jak píše francouzský filozof Ricoeur, sami sebe poznáváme zprostředkovaně skrze to, jak nás vidí ostatní lidé, a také skrze své jednání a jeho nahlížení námi samými. Proto je i moje rozhodnutí zčásti ovlivněno osobním odhodlá­ním a zčásti je důsledkem podpory, kterou mi kolegové na fakultě vyjadřují.

Jaké jsou hlavní osy vašeho programu?
Chceme, aby se výuka na fakultě postupně modernizovala a abychom o tom vedli stálou debatu. Ve výzkumu bychom měli úspěšněji do­sahovat na grantovou podporu i z nových, nejen tradičních programů, a výsledky našich bádání důsledněji uplatňovat v rámci vědecké komuni­ty. Měla by se dále posilovat internacionalizace a jasně se projevit ve výuce i ve vědě. Pro život na fakultě by měl být samozřejmější dialog na­příč fakultou a měli bychom být také dobře vidět na veřejnosti. Jinými slovy, jde nám o kvalitní výuku a špičkový výzkum na sebevědomé fa­kultě, tak jsme ostatně nazvali i naše programo­vé prohlášení. Je ovšem třeba vědět, že zatímco některé kroky se mohou projevit poměrně brzy, v jiných případech bude úspěchem i to, když na vnitřní proměnu založíme. Tak to prostě v říze­ní větších organizací chodí.

Mluvil jste o svém programu jako o cestě změny. Zní to jako vyhranění se proti před­chozímu vedení, jehož jste byl ale součástí.
Mým cílem není vyhraňovat se proti prá­vě končícímu vedení. Myslím, že odcházející sestava za sebou nechává kus práce, a bylo by velmi nespravedlivé to popírat. Chci ale hledět vpřed. Ve srovnání s jinými českými filozofic­kými fakultami si naše fakulta stojí ve většině ukazatelů zatím celkem dobře, ale uvědomuji si, že má-li tento trend pokračovat, budeme muset najít a využívat možnosti, jak se dále zlepšovat. Doba a její nároky se mění velmi rychle, nové výzvy se objevují prakticky v každé oblasti fa­kultního života. Myslím, že pokud ke změnám nepřistoupíme, riskujeme cestu k marginaliza­ci. Konkurence totiž nespí a nejde jen o jiné filo­zofické fakulty, ale i další fakulty humanitního či sociálněvědního zaměření. Přitom je jasné, že se musíme srovnávat také se zahraničními ko­legy, nejen s těmi u nás doma.

Poukazoval jste, že 68 procent všech výsledků fakultní výzkumné a umělecké činnosti registrovaných v RIV není finan­cováno. Co s tím budete dělat?
Musíme na fakultě otevřít diskusi i na toto téma. Nejde o to pragmaticky publikovat jen tam, kde se za výsledky platí, bez ohledu na kvalitu, zvyklosti, potřeby oboru či kulturně­-společenskou funkci fakulty. Ale na druhou stranu nemůžeme ignorovat, že svět vědy a vý­zkumu je jakýmsi způsobem nastaven i v té čás­ti, kde jde o uplatnění výsledků. Ekonomické hledisko nesmí být jediné a určující, ale ani jej nelze pominout. S vedoucími pracovišť, ale i s řadou dalších osobností fakultního života se proto budeme zabývat tím, jak lze v tomto smě­ru podpořit určitou vyváženost.

S jedním z kandidátů Petrem Kylouškem jste se vzájemně nominovali jako prodě­kani pro vědu do svých týmů. Byla za tím programová blízkost?
Ještě předtím, než jsme oba vstoupili do vo­leb jako kandidáti na funkci děkana, jsme se s profesorem Kylouškem vzájemně přesvědčili, že máme na řadu otázek blízké názory. A když se přiblížily volby, shodli jsme se, že máme zá­jem přizvat jeden druhého do vlastního týmu proděkanů, jakkoliv to snad vypadá na první pohled zvláštně. Smyslem tohoto kroku je ale snaha využít vnímaný potenciál nás obou pro blaho fakulty.

S kandidáty jste se shodli, že předchozí vedení nekomunikovalo dobře uvnitř fakulty. Mluvilo se také o roztříštěnosti kvůli dostavbě. Jak to napravíte?
Komunikace je zásadní podmínkou tmelení fakulty, ale i vnějších fakultních vztahů. Lidé musejí rozumět tomu, co a proč se na fakultě děje, a mít možnost se k věci vyslovit. Hodláme především průběžně a pravidelně diskutovat se zástupci hlavních aktérů fakultního života, tedy senátem, vedoucími pracovišť. Vedle toho chceme vytvářet další příležitosti například for­mou celofakultních shromáždění, ad hoc vytvá­řených pracovních skupin a podobně. Vlastně jen tak můžeme reálněji uvažovat o širší shodě na vnitřně poměrně rozmanité fakultě. Musíme spolu více mluvit, setkávat se, případně vysvět­lovat jednotlivé kroky. Nejde ale jen o pracovní stránku. Chceme také například prověřit mož­nosti zřízení fakultního klubu a podobně.

Budovy z projetu Carla by se měly ote­vírat na podzim, následovat by měla etapa týkající se hlavně budovy D nazvaná Karel. V předvolební diskusi zaznělo, že by mohl být projekt ohrožen. Víte, jak to vypadá?
Pokud jsem dobře informován, projekt Carla probíhá v zásadě podle plánu, další eta­pa, projekt Karel, je zatím na dobu neurčitou zdržen, neboť jeden z účastníků výběrového řízení, tedy uchazeč na dodání projektu, podal stížnost. Věřím, že vše nakonec půjde dobrým směrem a v původním časovém rámci, s detaily této záležitosti se budu muset ještě důkladněji seznámit.

Masarykova univerzita | Masaryk university