Do menzy na rektorátu se chodí už celé století

Kounicův palác na Žerotínově náměstí zajímá většinu studentů a zaměstnanců univerzity hlavně proto, že v něm občas potřebují něco vyřídit, protože uvnitř sídlí Rektorát Masarykovy univerzity, anebo sem chodí do menzy. Místo vám představujeme v rámci naší fotografické retrosoutěže, jejíž sedmé kolo právě odstartovalo.

Letos je to už 140 let, co v centru města stojí, a navíc je téměř od počátku své existence těsně spjatá se studenty a jejich životem. Hned vedle tramvajové zastávky Česká je palác k nalezení od roku 1874, původně se v něm nacházely nájemní byty pro významné brněnské měšťany. V roce 1905 ho ale koupil hrabě Václav Kounic (odtud jeho název), což už napořád ovlivnilo účely, kterým dům sloužil.

„Chtěl ho věnovat své nastávající ženě Josefíně jako svatební dar. Byla to ale právě ona, kdo jej přiměl změnit účel darování ve prospěch nemajetného vysokoškolského studentstva,“ přiblížil v knize věnované historii budovy Jiří Pulec, ředitel Archivu Masarykovy univerzity.

Aby byla jeho slova pochopitelná, je nutné vrátit se několik desítek let zpátky, do doby, kdy ještě ani univerzita neexistovala. V Brně vznikla v roce 1899 samostatná česká technika (předchůdce Vysokého učení technického), která stejně jako později Masarykova univerzita potřebovala víc místa, než se tehdy nabízelo. Kounice to podle historika Slavomíra Brodessera přivedlo na myšlenku vybudovat studentské koleje, stejně jako to v Praze udělal jeho přítel a známý mecenáš, architekt Josef Hlávka. „Kounic uvažoval, že by to mohl být jeden ze způsobů, jak připravit půdu pro zřízení druhé české vysoké školy právě v Brně, o čemž už se tehdy horlivě uvažovalo.“

Hrabě tedy založil dobročinný Spolek Kounicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně a v jeho prospěch poukázal palác, který měl hodnotu asi 600 tisíc rakouských korun.

Koleje ve vlastním slova smyslu v něm ale nikdy nebyly, studenti zde bydleli jen chvíli, a to spíš nouzově, v 50. letech. Byty uvnitř se jinak pronajímaly a z výnosu se pak postavily Kounicovy koleje pod Kraví horou a část šla na stipendia. Co se ale v budově nachází tradičně, to je menza. S drobnou válečnou přetržkou je součástí domu už od roku 1920.

Vedení univerzity se sem nastěhovalo daleko později. Po nástupu socialismu v roce 1948 byl dobročinný spolek rozpuštěn a v roce 1959 ho převzalo město, což bylo spojeno s obdobím devastace budovy. Uvnitř se střídaly různé instituce a nájemci a každý si prostory přizpůsoboval podle svého. Majetkem univerzity se palác stal v roce 1992, ale zcela do pořádku se ho podařilo dát až díky velké rekonstrukci ukončené v roce 1995.

Masarykova univerzita | Masaryk university