online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Chytré weby pomáhají s učením

Web umí znázornit vědomosti návštěvníků prostřednictvím škály barev.

Jak se efektivně učit faktické věci, když mi počítač dává samé nevhodné dotazy? Tuto otázku řešil před rokem Radek Pelánek z katedry informačních technologií. Se svými kolegy ze skupiny Adaptive Learning proto začal vyvíjet systém, který se učí z dat od uživatelů a dává jim úkoly podle jejich úrovně znalostí.

Vývoj financuje grant Centra pro transfer technologií, jenž ověřuje možnosti využití technologie i pro případné komerční účely. Díky němu vznikají aplikace na procvičování češtiny, otázek z autoškoly nebo web procvičující státy na slepých mapách.

Největší úspěch zatím zaznamenávají právě www.slepemapy.cz, které vznikly před rokem. „Chtěl jsem si tehdy ujasnit rozložení států USA na mapě. Často si děláme legraci z Američanů, že si pletou Česko a Čečensko, přitom my nejsme o nic lepší. Na internetu existuje celá řada aplikací na procvičování amerických států, jenže jsou naivní – neví, že Florida a Kalifornie jsou pro nás jednoduché otázky, kdežto například Maine ne,“ vysvětluje Pelánek.

Slepé mapy: přes 500 návštěv denně
Aplikace si pamatuje znalosti každého uživatele, na základě jejich dat se učí a pomocí matematických modelů předpovídá, co je pro daného uživatele lehká nebo těžká otázka. Podle toho jim pak pokládá úlohy vhodné obtížnosti. „Systém je adaptabilní. Když žák neví, kde leží Portugalsko, nemá smysl se ho ptát na Nigérii. Totéž platí naopak – když uživatel zná Ghanu, nebude se ptát na Německo,“ popisuje Pelánek princip aplikace.

Denně navštíví stránky Slepých map okolo 500 lidí, převážně žáci základních a středních škol. Mohou trénovat názvy států, měst, krajů, hor a řek. Své vědomosti si navíc můžou zobrazit i vizuálně, pomocí mapy světa, která znázorňuje jejich znalosti prostřednictvím škály barev. Ukazuje tedy, kolik toho už uživatelé umí.

Z tisíců dat, které zatím informatici od návštěvníků získali, vyplývají zajímavé informace. Například to, že se lidem často plete Rumunsko s Bulharskem, Belgie s Nizozemím nebo státy Skandinávie. Díky těmto datům může systém pokládat inteligentnější dotazy, učitelé zase zjistí, na které státy se při výuce zaměřit.

Informatici se snaží, aby uživatelé dosahovali v testech úspěšnosti okolo 70 až 80 procent. „To je tak akorát, aby člověka učení bavilo. Když má míň procent, stresuje ho to. Když víc, je to pro něj moc jednoduché,“ dodává Pelánek, který je na fakultě informatiky i proděkan pro studium.

Škola hrou
Systémy fungující na stejném principu použili informatici i v jiných oblastech: například v češtině. Na webu www.umimecesky.cz čeká na uživatele přes pět tisíc otázek z českého pravopisu. „Spousta lidí netuší, v čem v češtině chybují. Počítač jim pomáhá si ujasnit, kde je potřeba zabrat. Než jsem web začal používat, sám jsem netušil, jak moc chybuji ve spřežkách,“ přiznává pedagog z fakulty informatiky.

Nejjednodušší matematické úlohy – od sčítání až po násobení – s malými dětmi procvičí aplikace www.matmat.cz. Jejím cílem je zautomatizovat základy, bez kterých se děti v matematice nemohou posunout dál. Především středoškolákům je určený web www.slepaanatomie.cz. Čerstvě se spouští také www.autoskolachytre.cz a v přípravě je i poznávačka rostlin a zvířat a aplikace na procvičování Testu studijních předpokladů.

„Velký potenciál přizpůsobování se uživateli vidíme u angličtiny. Je těžké najít vhodná slovíčka, která je potřeba znát pro určitou jazykovou úroveň. Do budoucna o takové aplikaci přemýšlíme, do vývoje bychom ale museli zapojit experty na danou oblast,“ uvádí Pelánek.

Masarykova univerzita | Masaryk university