Přes čtyřicet divadelních představení v angličtině, mezi nimiž nechyběla ani Farma zvířat nebo My Fair Lady. The Gypsywood Players, divadelní skupina studentů Katedry anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty MU, má za sebou pestrou historii – léta slávy, ale i třináctiletou krizi. Letos v březnu oslavil nejstarší zájmový spolek na univerzitě 50 let své existence. Prošlo jím přes 400 studentů.
Za vznikem dramaturgické skupiny stála docentka katedry anglistiky Jessie Kocmanová. V roce 1965 se rozhodla pojmout netradičním způsobem každoroční výuku intenzivního soustředění v Cikháji na Vysočině. Zadala studentům nacvičit jednoaktovku. A tak vzniklo divadlo, jehož jméno je žertem nesprávně přeložený název Cikháj.
Kocmanová společně s Donem Sparlingem, Kanaďanem, který na katedru přijel vyučovat v roce 1977, představovali nejdéle působící členy. „Soubor hrál široké spektrum angloamerických her. Vystřídali jsme všechny žánry kromě tragédie,“ říká Sparling.
Celé představení, včetně vytváření kulis, kostýmů a rekvizit, stihli studenti připravit a nacvičit v průběhu týdenního soustředění v Cikháji, kde pak měli i premiéru. V Brně vystupovali ve Vysokoškolském klubu na Gorkého ulici. Své hry však představili i v Polsku, Bratislavě nebo Divadle Járy Cimrmana v Praze. Po revoluci zamířili i do Rakouska a Německa. Nadaní studenti dokonce zvítězili v národním kole Zájmové umělecké činnosti, pořádané Socialistickým svazem mládeže.
Farma zvířat měla premiéru 17. listopadu 1989
S největším úspěchem se podle Sparlinga setkala v roce 1989 hra George Orwella Farma zvířat. „Hru jsme nacvičovali v listopadu a shodou okolností jsme měli premiéru právě v pátek 17. listopadu 1989. O přestávce někdo říkal, že se v Praze stalo něco zajímavého,“ vzpomíná Sparling.
Hned v pondělí 20. listopadu se herci zapojili do studentské stávky a přišli za Sparlingem s nápadem, že hru zahrají další den v aule filozofické fakulty. Tentokrát ale v češtině. „Nestihli si hru ani nacvičit, jen si každý přes noc rozmyslel, jak svou roli česky zahraje. Aula fakulty byla zaplněná až do posledního místa. V životě jsem nezažil tak aktuální představení. Všechno rezonovalo. Byl to neuvěřitelný zážitek,“ popisuje Sparling.
Po revoluci se však divadlu tolik nedařilo. V Československu byl takový hlad po angličtině, že i studenti prvních ročníků si přivydělávali výukou. V roce 1993 a 1995 nevznikla žádná nová hra. S velkým ohlasem se ještě v roce 1999 setkala hra Vražda v katedrále od T. S. Eliota, na jevišti tehdy hrálo 30 studentů. S výjimkou roku 2005 to byla na dlouhou dobu poslední hra Gypsywoodu.
Až v roce 2012 přišli za Sparlingem současní studenti angličtiny, že by rádi obnovili tradici divadla. Jejich třetí sezóna loni v prosinci patřila muzikálové podobě Farmy zvířat, kterou přichystali k pětadvacátému výročí od Sametové revoluce.
Letos v březnu uspořádala katedra anglistiky k 50. výročí souboru setkání s bývalými členy, kam přišlo přes 140 lidí. Řada z nich se neviděla od vysokoškolských studií. „Bylo skvělé si připomenout, co všechno má Gypsywood za sebou. Soubor paradoxně zažíval zlatou éru za komunismu. Divadlo bylo tehdy skoro jediný způsob, jak mohli lidé tvořit. Dneska mají studenti tolik možností, že neví, co si vybrat. Proto si velice vážím toho, že chtějí pokračovat v divadelní činnosti,“ říká Sparling.
