Navštivte brněnské Klamárium. Bude vás šálit zrak

Spoléhat se na vlastní oči nemusí být vždycky to nejlepší. I ony totiž mohou klamat. Třeba když nahlédnou do Amesova pokoje, kde se lidé mění na obry a liliputy podle toho, ve kterém rohu stojí. Tento podivuhodný pokoj je k vidění ve VIDA! Science centru na výstavě s příhodným názvem Klamárium. Na její přípravě se podíleli také studenti Masarykovy univerzity.

Na záhadu Amesova pokoje přijde každý návštěvník ve chvíli, kdy do něj vstoupí. Přestože při pohledu oknem dovnitř vypadá jako každý normální pravoúhlý prostor, má místnost ve skutečnosti nepravidelný tvar. Postava či předmět jsou tak v každém rohu v jiné vzdálenosti od pozorovatele, takže se jeví rozdílně velké. Hrátky s perspektivou jsou jednou z pěti oblastí zrakových šaleb, které výstava představuje.

Jedním z autorů výstavy je Radovan Šikl z Psychologického ústavu Akademie věd ČR, který přednáší také na Filozofické fakultě MU. „Nápad na výstavu optických klamů je asi tři roky starý. Původně jsme ji chtěli umístit na hrad Veveří a využít prostory k tomu, abychom vytvořili velkoformátové klamy. Například právě Amesův pokoj,“ uvedl Šikl. Přestože záměr využít prostory jednoho z brněnských hradů selhal, psychologové nápad rozpracovali a nakonec našli prostory ve VIDA! centru.

Na Masarykově univerzitě pak našli také pomocníky, studenty, kteří se podíleli na popisu některých klamů a také mají na starost provázení výstavou a provoz facebookové stránky výstavy. „Od 15. února budeme mít opět pravidelné komentované prohlídky, a to vždy ve středu od čtyř hodin odpoledne,“ uvedla studentka psychologie Lenka Krajčíková. Vstup na výstavu je při nich zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách výstavy www.klamarium.cz.

Krajčíková se spolu s Markétou Hacklovou, Annou Kyselovou, Josefem Manou a Lukášem Cahelem, studenty filozofické fakulty a fakulty sociálních studií, podílela na vytváření popisků k vybraným exponátů.

„Každý z nás měl na starost dva až tři klamy. I když jsem o nich spoustu věcí věděla, musela jsem i něco dostudovat. Nejtěžší pro mě ale bylo zjištění, že některé věci je jednodušší pochopit, než je vysvětlit druhému člověku. Už od druháku na psychologii jsem věděla, jak některé klamy fungují, ale napsat to tak, aby to pochopili další, byl velký oříšek,“ svěřila se Krajčíková, která měla na starost přiblížit například zrcadlové kreslení.

Ke všem exponátům, kterých jsou na výstavě téměř tři desítky, vytvořili autoři několik popisků. Stručnější vysvětlení daného jevu a pak podrobnější popis principů, který je netradičně u každého exponátu v podobě trhacího bloku. Každý, kdo chce si tak může vysvětlení odnést domů.

„Po zkušenostech s některými návštěvníky jsme nakonec vyrobili ještě třetí tip popisků, jde o velmi stručný návod, co u kterého stanoviště dělat, aby lidé neměli dojem, že tam není nic k vidění,“ podotkl Šikl.

Všechno je to ve vaší hlavě
Některé klamy totiž nemusí „na první pohled“ fungovat. Což vědí i studenti, kteří při komentovaných prohlídkách nejčastěji setkávají s dotazy, cože to vlastně mají návštěvníci vidět. Zrakové klamy jsou totiž spíš záležitostí fungování mozku než očí.

„Psychologie vnímání začíná v oku. Lidé intuitivně věří tomu, že to, co vidíme, odpovídá skutečnosti a klamy jsou jen nějaká výjimka. Ale vnímání je velmi složitý a komplexní proces, do kterého se zapojuje velká část mozku a mysli a člověk je při něm aktivní a tvořivý. Právě to klamy dobře ilustrují,“ podotkl Šikl. Do vnímání se totiž nevědomky zapojuje i řada předpokladů o podobě světa, které si lidé během života osvojují.

Autisté nebo lidé s navrácený zrakem to mají jinak
Existují proto i lidé, na které klamy nepůsobí. Jsou to autisté, kteří nepodléhají klamům využívajícím deformaci perspektivy, a experimentálně se zjistilo, že na řadu z nich nereagují ani schizofrenici.

Zajímavý je pak případ lidí s navráceným zrakem. Pokud byli celý život nevidomí, jejich mozek není zvyklý na to, jak náš svět vypadá a nemůže tedy do vnímání promítat pro jiné lidi zažité stereotypy.

„Hodně klamů je založených na tom, že máme jakési standardizované vnímání světa. Například vzdálenosti odhadujeme na základě zkušenosti. Lidé s navráceným zrakem se to v podstatě musí učit, musí mozek připravit na svět a na to, jak ho vnímat. Jejich vnímání je víc doslovné, naše už je interpretací uzpůsobenou našim potřebám,“ uvedla Krajčíková, která se v rámci studia kognitivní psychologie věnuje právě zrakovému vnímání.

Těžko tomu uvěřit
Autoři výstavy si ji sami stále dokola užívají. Líbí se jim třeba nakloněný pokoj, prostor, kde se můžete předklonit o 45 stupňů a nespadnete nebo kde se kulička dokáže pohybovat na liště směrem vzhůru.

Obojí je samozřejmě klam založený na tom, že mozek nedokáže snadno vyřešit konflikt mezi zrakovou a proprioceptivní (informující o poloze těla) informací a správně určit orientaci člověka a dalších předmětů v prostoru. „Vím, jak to funguje, umím to vysvětlit, ale když tam jsem, je to pro mě prostě nepochopitelné,“ podotkla Krajčíková.

Spolu s Šiklem i autorkou tohoto článku se však shoduje na tom, že přes všechny propracované popisky a vysvětlení není nad osobní zážitek. Nechat se oklamat a zároveň pochopit zákonitosti lidského zrakového vnímání můžou všichni zájemci na galerii VIDA! centra až do 9. května.

Masarykova univerzita | Masaryk university