online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Nový díl Dějin Brna ukazuje, jak rostla moravská metropole

Brněnské hlavní nádraží na počátku 20. století.

Dnes už jsou to části Brna, dřív byly ale předměstské obce samostatnými jednotkami s vlastní kulturou nebo osobnostmi. Právě dějinám a kultuře dnešních městských částí, které se k Brnu postupně připojovaly od roku 1919, se věnuje aktuálně vydávaný díl knižních Dějin Brna s pořadovým číslem 6. Podrobně přibližuje identitu obcí a milovníky historie zahrne také spoustou obrazového materiálu. Jako v případě předchozích dílů, tak i na tomto pracovali odborníci z Historického ústavu Filozofické fakulty MU.

Podle jednoho z autorů svazku, historika Lukáše Fasory, ukazuje 1250stránková publikace hlavně pohled dřívějších samostatných obcí na Brno a na proces připojování. „Vnímání konkrétních lidí bylo velmi různorodé. Někdo byl nadšený, protože se mu díky připojení k městu zlepšilo spojení do práce. U někoho jiného to mohlo být horší například z nacionálního pohledu. Pokud šlo o člověka z německé obce, třeba z Heršpic, tak pro něj vyhlídka, že bude za první republiky připojen do už převážně českého Brna, nebyla moc lákavá,“ podotkl Fasora.

Kniha v sobě spojuje dva přístupy – jeden se dívá na srůstání Brna z administrativního a ekonomického pohledu. Druhý přístup je etnologický, zkoumá kulturu předměstských obcí, jak postupně zaniká ta zemědělská a nahrazuje ji kultura průmyslového dělnictva. Uvnitř je k přečtení řada výpovědí lidí v různých memoárech a vzpomínkách a všechno to doprovází velké množství obrazového materiálu. Při tvorbě publikace se povedlo zaangažovat řadu starostů dřívějších obcí a dnes už městských částí, kteří poskytli fotky nebo různé dokumenty ze svých archivů.

Také tím je kniha ve srovnání s jinými jedinečná. „Samotné centrum města bývalo malé a velká část jeho obyvatel, například brněnští Němci byli vyhnáni a židé zlikvidováni. Z různých předměstských obcí pochází většina dnešních Brňanů. Proto čekáme, že pro ně bude kniha velmi atraktivní,“ vyzdvihl Fasora.

Kvůli míchání českých a německých vlivů je zajímavé číst si o vývoji dříve „německých“ obcí, jako jsou Komárov nebo Dolní a Horní Heršpice. Kvůli silné kulturní identitě pak například o Líšni. Ve 30. letech známá například takzvanými líšňačkami, ženami, které jezdily na Zelný trh prodávat ovoce a zeleninu. „Líšeň bývala svébytným městečkem, měla výrazný folklor i specifický kroj,“ doplnil Fasora, podle něhož se míra ochoty včlenit se do Brna v různých obdobích a v různých obcích lišila.

V roce 1919 k propojování obecně spíš tíhly. Atmosféra nově vznikající republiky spolu s příslibem rozvoje, budování tramvajového spojení a osvětlení a kanalizace, udělaly své. „Snad jen jediné obavy se týkaly toho, zda vstupem do Brna nevzroste cena nemovitostí a s tím také daň z nemovitosti. Jinak se hlasy obranářů identity jednotlivých příměstských obcí ozývaly jen slabě,“ přibližuje historické pozadí historik.

Jiná situace podle něj panovala při zapojování dalších obcí v 50. letech, kdy sice úřady formálně zorganizovaly debatu, o připojení obcí bylo ale v podstatě rozhodnuto předem. „Velký odpor se ale čekat nedal, protože by se vázal na rolnickou a zvláště selskou vrstvu obyvatel, kterou komunisté už na počátku 50. let zlikvidovali,“ připomenul Fasora.

Šestý díl Dějin Brna s přívlastkem Předměstské obce je už nyní v prodeji běžně v knihkupectvích. Ze sedmidílného souboru už vyšly díly s číslem 1, 2 a 7. Kvůli náročnější badatelské práci se nyní čeká na díly 3, 4 a 5. Také ty připravují historikové z Filozofické fakulty MU.

Masarykova univerzita | Masaryk university