online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Nad fyzikou žasnou a nechávají žasnout už deset let. ÚDIF slaví

S dusíkem je legrace.

Pátek třináctého večer může být chvíle, kdy si oddychnete, že se tento kritický den už spěje k závěru. Ten uplynulý byl ale pro desítky lidí ve znamení oslav. Deset let existence si totiž v divadle Husa na provázku připomínalo Úžasné divadlo fyziky čili ÚDIF, které je úzce spjaté s Přírodovědeckou fakultou MU a její členové pro Masarykovu univerzitu připravují už řadu let populárně-naučnou videosérii Badatelna.

Pro své fanoušky si „údifáci“ přichystali na páteční večer dvě představení a o jejich oblibě svědčí to, že se do malého sálu přidávají další židle a obsazená je i podlaha před první řadou. Show zahajují Bára Mikulecká s Vojtou Hanákem, oba absolventi Muni, kteří se fyzikálním divadlem zabývají na plný úvazek.

„Už deset let začínáme naše vystoupení podobně, ale dnes jsme se rozhodli ukázat pokusy trochu jinak, nebudeme je předvádět jen my dva, ale prostřídá se nás tu třináct,“ zahajuje představení Vojta a rovnou přenechává prostor Báře.

První pokus s nafukováním balonku v PET lahvi doprovází pro ÚDIF typická snaha donutit diváky přemýšlet, zda podané vysvětlení pozorovaného jevu dává smysl. Záhy se samozřejmě ukazuje, že jde v prvním pokusu vlastně o malý podfuk.

Vakuum z lahvi s vodou

Na pódium už ale přicházejí Franta s Lenkou a chystají se předvést hudební pokus. Nachystaný na něj mají vinné láhve naplněné vodou. „Možná znáte pokusy, kdy na lahev foukáte, aby to udělalo zvuk, ale já do toho nebudu foukat, já do toho budu mlátit kladivem,“ říká s úsměvem Franta a děti z první řady hned reagují slovy, že to rozbije.

Představení jsou pro všechny generace.

Franta ale pokračuje a gumovou palicí nejdřív tluče do lahve z boku a ukazuje, že se nic neděje. Když ale uhodí na hrdlo, ozve se zvuk. „Ti z vás, kteří si už nějakou fyzikou prošli, vědí, že čím méně vzduchu tam je, tím vyšší tón vydává. Máme tady šest sklenic a šest různých tónů, takže si můžeme zahrát písničku,“ vysvětluje a zve si další pomocníky. Po pár odehraných tónech od jedné lahve odlétá dno a voda se lije ven. Evidentně jde o očekávaný efekt, protože si dává pozor, aby se rozbila nad lavorem.

Následující věta začíná slůvkem jak, které patří v představeních ÚDIFu k nejfrekventovanějším. „Jak se to stalo? Udělala to ta palice? Asi ne, když do toho dna vůbec nemlátila,“ říká Franta a bere si další láhev, na které předvádí zvuk, který se ozve, když do ní klepne větší silou. Je slyšet cinkání, v podstatě zvuk pukajícího skla.

Někdy to může působit nebezpečně.

„Když to ale neudělala ta palice, musela to udělat voda vevnitř. Když praštím do láhve, ta se pohne směrem dolů, ale do vody, která je v ní, jsem nepraštil, takže ta zůstane na místě a chvíli jí trvá, než steče. Pod vodou tak vznikne bublina „ničeho“, čemu se říká vakuum, a co nerado existuje a přitahuje tedy vodu. Čím silnější je rána, tím větší vznikne vakuum a tím rychleji přitáhne vodu, která narazí do dna flašky, a když je to dost rychlé, urazí to dno,“ přibližuje fyzikální jevy za uraženým dnem vinné láhve Franta.

Mikrovlna jako plazmový reaktor

Protože jde o oslavu výročí, zve Vojta na podium jednoho ze zakládajících členů ÚDIFu Honzu Pavelku, který je neodmyslitelně spjatý s mikrovlnnou troubou. V jeho podání je to však plazmový reaktor, do kterého už strčil snad všechno. Tentokrát jsou to nafukovací balonky, které kupodivu nedojdou žádné úhony, cédéčka, jež skončí popraskaná kvůli tenké kovové vrstvě, kterou jsou potažené a žárovka, jež publiku pěkně posvítí.

Legendární Honza Pavelka a jeho pokusy s mikrovlnkou.

Ve světové premiéře dává do mikrovlnky i parní stroj, tedy nádobku s vodou a tryskami, která se po zahřátí roztočí, a ukáže divákům i nový způsob zcela přesného určení rychlosti světla za pomoci mikrovlnky a speciálního inkoustu.

Další trojice Marťa, Miro a Vojťák studují plazma a jejich cílem je přiblížit tento jev i publiku. Popis samozřejmě doprovázejí ukázkou výroby plazmatu. Na to potřebují silné elektromagnetické pole, které si umí, jak se ukazuje, vytvořit za pomoci vysokonapěťového trafa ze staré televize a cedníku a jeho fungování ověřují tak, že v něm rozsvěcí zářivky.

Ondráš Přibyla, zakladatel ÚDIFu, a povídání o barvách.

Na pódiu je střídá jeden z duchovních otců ÚDIFu Ondráš Přibyla, který připomíná, že myšlenka na fyzikální divadlo jej napadla při pobytu v Edinburghu, kde zažil festival pouličního divadla a pak si odzkoušel s kolegy první veřejné představení fyzikálních experimentů na náměstí Svobody. Vzpomínky pak následuje povídání o barvách. A pokud si myslíte, že je to něco jednoduchého, tak jste se ještě nikdy nebavili s grafikem a nenechali si od fyzika vysvětlit, jak se vlastně skládají.

Méně barevné, ale stejně působivé představení předvádí i profesor Tomáš Tyc, který se popularizaci fyziky dlouhodobě věnuje. Zabývá se víry a právě ty chce divákům předvést. U toho vodního to je ještě jednoduché, ale u vzdušných vírů to vypadá jako utopie. Za pomoci lavoru potaženého z jedné strany gumovou membránou a umělého kouře nakonec můžeme všichni třeba kruhové víry obdivovat.

Závěrečný pokus představení je barevný a vybuchuje. „Normálně se to dělá venku, dvacet metrů od lidí, ale my to umíme udělat bezpečně a tak, aby se to líbilo i dětem,“ tvrdí Bára o pokusu s PET lahví naplněnou tekutým dusíkem. Když ji zavřete, velmi rychle vybuchne. ÚDIFáci ale dokazují, že i explozi umí udělat bezpečně a s elegancí a všichni vystupující se loučí s publikem.

ÚDIFáci, uprostřed Barbora Mikulecká.

ÚDIF je potřeba vidět

Slova ani fotky ale nedokážou představení ÚDIFu dokonale popsat. Přiblížit je aspoň trochu mohou třeba videa ze série Badatelna, která s Bárou a Vojtou na Masarykově univerzitě už pět let připravuje Tiskový odbor Rektorátu MU. Případně se na ně můžete podívat na nějakém festivalu, většinu představení ale odehrávají na školách či firemních akcích.

„Za rok míváme kolem 130 performing days, tedy dní, kdy máme výjezd. Každý takový den máme v průměru čtyři vystoupení, což je úctyhodných asi 500 vystoupení za rok. A pořád nás to baví,“ říká Bára. Dělá je s Vojtou a asi deseti dalšími lidmi, kteří jezdí na představení, když mají čas.

„Většinou jde o studenty v různém stádiu studia od prváků po doktorandy. Nové členy hledáme pořád, a to mezi studenty Přírodovědecké fakulty MU, protože si zakládáme na tom, že naši performeři znají dobře fyzikální pozadí pokusů,“ zdůrazňuje.

ÚDIFák musí mít přehled ve středoškolské fyzice, nebát se mluvit před větším množstvím lidí a samozřejmě být nadšený pro to, že bude dalším lidem předávat znalosti o fyzice. „Naučí se spoustu věcí včetně toho, že zjistí, že ne všemu z fyziky dopodrobna rozumí. Každý z nás se totiž na pokusech naučil strašně moc, konečně nám mnohé znalosti reálně "docvakly" a sami jsme si tak zažili ten pocit pochopení, který pak předáváme dál.“

Jeden z nejpopulárnějších dílů Badatelny

Masarykova univerzita | Masaryk university