online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Mapathony k chybějícím mapám pomáhají Lékařům bez hranic

Foto: Josef Havlín / fotohavlin.cz

I když dnes už na světě stěží najdete místa, která jsou zcela nezmapovaná, stále existují taková, ke kterým jsou mapy jen velmi obecné. Podrobnější obraz krajiny přitom může pomoci například organizaci Lékaři bez hranic při plánování humanitární pomoci. S podrobnějším popisem konkrétních oblastí jim pomáhají i dobrovolníci z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU, kteří organizují takzvané Missing maps mapathony.

„Předloni na konferenci OpenAlt o otevřených datech a technologiích jsem se dozvěděl o aktivitě Lékařů bez hranic a zúčastnil se tam prvního brněnského mapathonu. Jako kartografa mě to samozřejmě zaujalo. Nabídl jsem pomoc, vedení našeho ústavu nám poskytlo zázemí a začali jsme s dalšími kolegy akce pravidelně organizovat,“ uvedl Radim Štampach z geografického ústavu.

Cílem těchto akcí je na základě satelitních snímků vytvořit podrobnější mapy konkrétního území podle zadání některé z asi čtyř desítek humanitárních organizací, které se v projektu Missing maps angažují.

„Do otevřené mapy světa OpenStreetMap zakreslujeme podle svobodně licencovaných satelitních snímků cesty, ale i jednotlivé domy, aby se dalo lépe odhadnout, kolik v dané oblasti žije lidí. Například na posledním setkání jsme se zaměřili na Ugandu, na jeden z tamních uprchlických táborů, kde bylo třeba zjistit, kolik tam vyrostlo provizorních přístřešků, a tedy kolik zhruba přibylo uprchlíků a kolik bude potřeba nových studní či vakcín,“ přiblížil aktivitu Štampach.

Podrobnější informace využijí právě třeba Lékaři bez hranic, kteří působí na řadě míst po celém světě. Jak jejich mise vypadají, vyprávěla účastníkům posledního červnového mapathonu v Brně Eva Bergmannová, která se nedávno vrátila z Nigérie, kde pro tuto organizaci pracovala jako personalistka.

„Mise Lékařů bez hranic využívají coby personál z 90 procent místní obyvatele, které je potřeba vybrat a proškolit, aby mohli v budoucnu vést projekty sami,“ vysvětlila Bergmannová.

Například v Nigérii se Lékaři bez hranic starají o tábory, v nichž žijí lidé, které z domovů vyhnaly ozbrojené konflikty mezi armádou a různými extrémistickými skupinami, jako je Boko Haram. Kvůli situaci v zemi nemohou zahraniční pracovníci třeba sami chodit ven a jsou tak několik měsíců v podstatě zavření v centrále s občasnými cestami na místa projektů.

„Pracovní doba pro lidi v kanceláři je od pondělí do soboty od osmi ráno do šesti večer, ale práce je tolik, že se pracuje déle. Je to velmi náročné, ale stálo to za to a získala jsem si tam přátele na celý život,“ podotkla Bergmannová.

Kvůli pomoci podobným projektům se dobrovolníci na mapování sešli na Přírodovědecké fakultě MU letos už podeváté. Mapathony se tam pořádají přibližně co dva měsíce a účastní se jich kolem patnácti lidí. „Začínali jsme se studenty, ale dnes už přicházejí i lidé mimo univerzitu, absolventi i důchodci.“

Výzkumný cíl: Větší automatizace

Tuto formu vytváření map využívá Štampach s kolegy i ve výuce a také ve výzkumu. „V současnosti je třeba vše do map vyznačovat ručně. Přitom existuje řada nástrojů pro automatické rozpoznávání například budov, což by mohlo mapování těchto oblastí zjednodušit. Svobodně licencované satelitní snímky, které pro mapathony využíváme, ale nejsou dostatečně kvalitní pro automatizované rozlišování objektů a my bychom se chtěli podílet na vylepšování těchto metod, aby byly i tady použitelné,“ uvedl.

Podle Štampacha patří Česká republika celosvětově k nejaktivnějším ve vytváření humanitárních map. Například v dubnu 2017 se objevila urgentní prosba o zmapování asi 300tisícového města Tete v Mosambiku, kde vypukla epidemie cholery, a zdravotníci potřebovali v řádu dní podrobné podklady kvůli očkování. Organizátoři českých mapathonů vyzvali dobrovolníky a ti město zmapovali během deseti dnů. S využitím automatizace by to mohlo být ještě rychleji.

Masarykova univerzita | Masaryk university