online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Etnologové přibližují chorvatskou Moravu

Eliška Leisserová měla pro práci na knize víc důvodů. Jedním z nich je, že babička je také moravská Chorvatka.

O jižní Moravě se někdy mluví jako o barevné. Některé její části v tomto ohledu ovšem vynikají víc než jiné, aniž by si dnes lidé uvědomovali, proč to tak je. Minimálně u části obcí za to může fakt, že je kdysi obývali a vytvářeli Chorvaté, kteří na Moravu přicházeli od 16. století. Právě o jejich životě a zvycích informuje nová kniha Barvy chorvatské Moravy, která vznikala pod záštitou ústavu evropské etnologie.

Moravští Chorvati, Charváti nebo Hrváti. Lidé, kteří utíkali od 16. století před útočícími Turky ze svého původního domova, dostávali v tuzemsku různá označení. Usadili se v několika desítkách vesnic na Mikulovsku, Břeclavsku nebo Kyjovsku a Hodonínsku, přičemž některé, třeba Jevišovka, Nový Přerov nebo Dobré Pole, zůstaly chorvatské až do roku 1948, kdy byli Charváti jednou ze skupin obyvatel, která byla násilně vystěhována.

„Bylo jasné, že jestli má kniha vzniknout, musí to být teď, protože lidé, kteří pamatují život v obcích před rokem 1948, už pomalu vymřeli. Je to pro ně navíc satisfakce, protože do roku 1989 se o jejich osudech vůbec nesmělo mluvit,“ podotkla Eliška Leisserová, jedna ze dvou editorek publikace, jejíž vydání iniciovalo Sdružení občanů chorvatské národnosti v České republice.

Leisserová měla pro práci na knize víc důvodů. Ty studijní jsou spojené s tím, že je doktorandkou na ústavu evropské etnologie. Ty osobní se pojí k faktu, že její babička je také moravská Chorvatka a Leisserová se díky práci na publikaci dozvěděla i věci, o kterých její babička mluvila jen nerada.

Ačkoliv poslední desítky let historie Charvátů jsou spíš smutným příběhem, jejich předchozí každodenní život vykazoval řadu zajímavostí. Silně věřící zemědělci si vypěstovali svébytnou kulturu rostoucí z chorvatských kořenů, s nimiž ale ztratili kontakt. „Byla to pestrá skupinka lidí, která k sobě téměř nikoho nepouštěla. ‚Když se někdo chtěl do chorvatské vesnice přivdat nebo přiženit, nevnášel do ní své zvyky, ale skoro vždy přejal ty charvátské,“ popsala Leisserová.

Chorvatské vlivy se odrážely v oblečení lidí, jejich obydlích nebo jazyku, kterým mluvili. Že si toho začal někdo všímat a vnímat jejich specifičnost, je mimo jiné zásluha faráře Aloise Malce, který pozornost tímto směrem v průběhu 19. století obrátil. V nové knize je o něm celá jedna kapitola.

Jazykovědné fajnšmekry zaujme třeba to, že v mluvě Charvátů se zachovala rezidua dialektu, který už třeba v samotném Chorvatsku zmizel. Vlivy balkánské země je možné dodnes vysledovat také v příjmeních lidí. Pokud některé příjmení končí písmeny -ič, není těžké odhalit, že přišlo z Balkánu. „Je ale i řada takových, která klamou. Charvátské příjmení je tak například označení Slunský, které bylo pravděpodobně odvozeno od města Slunj,“ dodala ještě Leisserová.

Masarykova univerzita | Masaryk university