online.muni.cz Přejít na hlavní obsah

Vědci popsali jedinečnost lezce Adama Ondry

Data, která se o Adamu Ondrovi nasbírala, můžou být mimo jiné k nezaplacení, pokud by se zranil a bylo potřeba ho dostat do původní formy.

Velmi speciální výzkumný materiál dostali do rukou vědci z Fakulty sportovních studií MU. Redaktoři Českého rozhlasu je oslovili s výzvou, na kterou si sami nemohli troufnout: zjistit pomocí metod užívaných ve sportovní medicíně, v čem je tak výjimečný aktuálně asi nejlepší sportovní lezec světa Adam Ondra.

Výsledky jejich společné práce teď najde každý na zpravodajském portálu irozhlas.cz a chystají se z nich minimálně dvě výzkumné publikace. Adam Ondra je totiž fenomén. Nad jeho výkony kroutí hlavou lezečtí kolegové i sportovní fanoušci. Zvlášť po tom, co loni přelezl norskou cestu Silence s nejvyšším možným označením obtížnosti 9c.

Jak to dokázal? I na tuhle otázku mělo pomoct odpovědět měření, které dělali odborníci z laboratoře biomotoriky. Mělo několik částí, nejdřív se šlo přirozeně na stěnu.

„Prvotním cílem bylo zmapovat Adamovy pohybové stereotypy, k čemuž jsme využili 3D kinematickou analýzu, která dokáže převést reálný pohyb jednotlivých segmentů těla do digitální podoby. Tento model umožňuje sledovat změny fyzikálních veličin pohybu,“ naznačuje Tomáš Vodička, pracovník laboratoře.

O něco laičtěji řečeno to vypadá tak, že objektu výzkumu se na různá kloubní spojení po těle nalepí reflexní body, které se za pomoci několika kamer s vysokou snímkovací frekvencí natáčí, takže je pak možné vytvořit přesný „drátěný“ model. „Dokážeme naprosto přesně přepočítat pohyby jednotlivých segmentů těla, úhly v loktech, v rameni nebo umístění těžiště,“ doplňuje Vodička.

Poloha těžiště těla je v lezení neobyčejně důležitá. Čím blíž ho dokáže lezec držet u stěny, tím lépe. Třeba proto, že to ulevuje extrémně zatíženým rukám. V Ondrově případě se ukázalo nejen to, že umí pracovat výborně právě s těžištěm, ale navíc efektivně používá hlavu jako páku, takže rukám ulevuje ještě víc.

Výzkumníci vzali lezce také na měření svalové síly. Dělá se pomocí přístroje s názvem izokinetický dynamometr a nedělá se jen tak někde. V republice je takových zařízení jen několik kusů.

„Jako jednotlivec si můžete změřit třeba obvod paže, což vám dá jen velmi obecnou informaci o množství svalů. My ale s pomocí tohoto přístroje dovedeme přesně stanovit sílu tricepsu i bicepsu, což je důležité vědět, protože tyto svaly fungují díky vzájemné spolupráci a určité míře rovnováhy,“ vysvětluje Vodička.

Poukazuje při tom na jedno překvapivé zjištění. Navzdory extrémním výkonům, které Ondra podává, zatěžuje svoje tělo rovnoměrně. Jestli se někdy škodolibě říká, že profesionální sportovci jsou jednou nohou v nemocnici, o tomto lezci to nikdo říct nemůže. To má do nemocnice blíž řada lidí trpících dlouhým sezením na kancelářské židli.

Na co byli výzkumníci také zvědaví, byly výsledky měření chůze, konkrétně plantárních tlaků, tedy toho, jak Adam Ondra došlapuje při chůzi na podložku. „Lezečky, obuv, kterou lezci používají, se nosí o několik čísel menší a konkrétně Adam v tom jde ještě dál než ostatní. Zajímalo nás tedy, jestli to zanechává nějaké následky,“ podotkla kinantropoložka Marta Gimunová, která u Ondry žádné deformace nenašla.

Doporučit takové obouvání ale přesto nemůže. „Může to zanechat následky, které se projeví ve stáří. Navíc žádná odborná publikace nikdy nepotvrdila, že by nošení menších lezeček mělo nějaký prokázaný vliv na výkon. Vypadá to spíš jako zvyk, který se v tomto sportu předává z jednoho lezce na druhého.“

Pro samotného Ondru byl projekt Českého rozhlasu hlavně zajímavým zpestřením. Data, která se o něm nasbírala, můžou být ale k nezaplacení, pokud by se zranil. Fyzioterapeuti je totiž můžou využít k tomu, že ho znovu dostanou do stejné kondice jako před zraněním. Data z této „zálohy“ jsou ovšem neobyčejně cenná pro výzkumníky. Vzhledem k výjimečnosti respondenta výzkumu z nich vzniknou jedinečné případové studie pro vědecké časopisy nebo konference.

Masarykova univerzita | Masaryk university