I lehký pohyb zmůže hodně, ukazuje psychomotorika

Lidé při cvičení vylepšují nejen své motorické schopnosti, ale také se učí něco nového a zároveň navazují spolupráci a vztahy ve skupině.Že má pohyb velice pozitivní účinky na lidské tělo i psychiku, je známá pravda. Nemusí to být však vždycky jen taková aktivita, při které člověk propotí veškeré oblečení na těle. Vylepšit kvalitu života mohou i zdánlivě jednoduché pohyby, což ukazuje třeba jeden z projektů na fakultě sportovních studií. Do praxe se díky němu přenáší nejnovější poznatky z psychomotoriky.

„Jedná se o aktivity, které se zaměřují na jedné straně na prostorovou orientaci nebo koordinaci pohybu a na druhé například na komunikaci či sociální cítění. Psychomotorika je velice široká disciplína,“ nastiňuje Dagmar Trávníková z Katedry společenských věd ve sportu Fakulty sportovních studií MU.

Jak si lze něco takového představit v praxi? Trávníková to dokumentuje na příkladu lidí postižených Parkinsonovou chorobou. Převážně senioři mají kvůli ní problémy se stabilitou, jemnou motorikou, ale i ovládáním hlasu nebo artikulací. V Brně si proto založili klub, kde se jednou měsíčně scházejí a pokouší se právě za pomoci psychomotorických cvičení aspoň část potíží eliminovat.

„Volíme aktivity, které postižené oblasti rozvíjejí. Na vylepšení jemné motoriky využíváme zdánlivě hloupost: víčka od PET lahví. Práce s nimi ale zmůže opravdu hodně,“ líčí Trávníková, kterou těší reakci lidí, jež na setkáních potkává. „Vždycky je vidět, jak se opravdu snaží. Jsou rádi už jen za to, že mezi ně přijde někdo, kdo se jim věnuje.“

Pedagogové a studenti z fakulty sportovních studií pomáhají v ústavu pro postiženou mládež Kociánka a postarali se také o rozšíření nabídky předmětů tělesné výchovy pro handicapované studenty na MU.Díky projektu z Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost podpořenému Evropskou unií teď ovšem odborníci z Masarykovy univerzity mohou pracovat s ještě více skupinami lidí. Nově pomáhají v brněnském ústavu pro postiženou mládež Kociánka a postarali se i o rozšíření nabídky předmětů tělesné výchovy pro handicapované studenty na Masarykově univerzitě.

Hlavně práce na Kociánce chce spoustu kreativity. „Potkáváme se s lidmi různého věku nebo stupně postižení. Nikdy dopředu nevíme, jaká skupina se nám sejde, proto musí být program hodně variabilní, ale zároveň takový, aby ho klienti zvládli,“ podotýká specialistka na psychomotoriku, podle níž má mezi klienty velký úspěch třeba žonglování se šátky.

Rychlý pohyb s míčky většinou hned nezvládají ani zdraví lidé, ale se šátky už je to něco jiného, a žonglování je tak mezi účastníky hodin oblíbenou aktivitou. O její dokonalé zvládnutí přitom v první řadě nejde. „Chceme klientům především nabídnout možnost naučit se něco nového, trochu si hrát a zároveň navazovat spolupráci a nové vztahy ve skupině,“ zdůrazňuje Dagmar Trávníková.

Na hodinách nikdy není sama, střídavě jí pomáhá asi dvacítka studentů pedagogické fakulty a fakulty sportovních studií. „Někteří už zkušenost s kontaktem nebo asistencí u jedinců s pohybovým či jiným postižením mají, jiní je sbírají. Tím spíš je pro ně taková práce inspirativní,“ dodává Trávníková.

Masarykova univerzita | Masaryk university