Všechno, co jste chtěli vědět o Facebooku, ale báli jste se zeptat

Facebook o mně generoval data, která jsem nikdy nesdílel.

Max Schrems, rakouský student práv, vyzval na souboj opravdového giganta internetu. Nelíbí se mu způsob, jakým internetová sociální síť Facebook nakládá s osobními údaji svých uživatelů. V současnosti na patrně největší světovou sociální síť chystá žalobu. Schrems tímto také zahájil konferenci Cyberspace, která se uskutečnila na konci listopadu na právnické fakultě.

Když Max Schrems před rokem a půl odjel na studijní pobyt do Kalifornie, zavítal na přednášku o politice ochrany dat na Facebooku. To, co slyšel z úst řečníka, si však dost odporovalo s tím, co se naučil o zásadách používání osobních údajů v Evropě.

„Požádal jsem proto Facebook o data, která o mně uchovává. Než jsem se ke svým údajům dostal, vyměnil jsem si s nimi přes dvacet mailů. Nechtěli mi je poslat,“ říká student vídeňské právnické fakulty.

Když však Max Schrems obdržel soubor s 1 222 stranami textu, rázem pochopil, proč se Facebook snažil vydání dat zkomplikovat. V databázi této sociální sítě byly uchovány nejen informace o každém přihlášení, šťouchnutí nebo záznam chatů, ale i smazané zprávy a statusy nebo GPS lokace míst, odkud se Schrems přihlásil z telefonu.

V databázi sociální sítě byly uchovány nejen informace o každém přihlášení, šťouchnutí nebo záznam chatů, ale i smazané zprávy a statusy nebo GPS lokace míst, odkud se Schrems přihlásil z telefonu.

„Facebook o mně generoval data, která jsem nikdy nesdílel. Dokonce odhadl i e-mailové adresy, které bych hypoteticky mohl používat,“ vypráví Rakušan. Vedle toho zjistil, že Facebook si zaznamenává data o prohlížečích, z kterých se přihlašuje, nebo má záznamy o všech stránkách, na kterých je facebookovské tlačítko s palcem nahoru. Bez nutnosti, aby stránku skutečně označil volbou Like. Alarmující množství údajů bylo doslova protipólem evropských zásad pro ochranu osobních dat.

Komplikované podmínky pro uživatele
Podle Radima Polčáka, vedoucího ústavu práva a technologií Právnické fakulty MU, je na Facebooku problematická také nesrozumitelnost jeho podmínek. Skutečnost je skrytá za velkým množstvím nepochopitelných frází.

„Adekvátní informace, kterou by měl uživatel dostat, by vypadala asi takto: Dokumentujeme všechno, co děláte na Facebooku, i spoustu věcí, které děláte mimo Facebook, a s vašimi daty si můžeme dělat, co chceme,“ míní Polčák. Do protikladu staví český Seznam.cz. „Ten naprosto na rovinu uvádí, co s našimi daty dělá.“

Ani souhlas s podmínkami, které jsou protiprávní, jim však legitimitu nedává. „Vyžadovat souhlas s veškerým zpracováním všech možných údajů včetně těch, o nichž ani nevíme, že je o nás Facebook má, je v rozporu s dobrými mravy i se zákonem,“ říká Polčák. Stejného názoru byl i Schrems, který poslal 22 stížností na Facebook k irskému úřadu pro ochranu osobních údajů. Tam je totiž Zuckerbergova společnost registrována pro Evropu.

Ani souhlas s podmínkami, které jsou protiprávní, jim však legitimitu nedává.

Nestalo se však nic. Irský komisař sice nepopíral, že Facebook patrně nebude symbolem vzorného zacházení s daty svých uživatelů, ale jako řešení Schremsovi navrhl, aby se s Facebookem dohodl. A zástupci Facebooku se za ním skutečně rozjeli uklidňovat situaci do Vídně. „Čekal jsem, že přijedou se svými nejlepšími právníky a utlučou mě argumenty. Místo toho se mě snažili uchlácholit nesmysly a vyptávali se, co budu dělat po škole,“ říká Schrems.

Obava Irska ze ztráty nadnárodní firmy
Radim Polčák si jednání Irska vysvětluje jako prevenci před ztrátou nadnárodní firmy, která se významně podílí na vyšších výběrech do státního rozpočtu.

„Je to dilema mezi tím, zda ochránit občany Irska, potažmo celé Evropské unie, anebo svoje příjmy z daní a investic. Pokud by irský komisař rozhodl, že jednání Facebooku je protiprávní, v ten moment z Irska odejde společnost, která zaměstnává lidi a platí daně,“ komentuje postoj tamějších úřadů Radim Polčák.

Podle něj by měl Rakušan větší šanci na úspěch u soudu, protože nezávislí soudci se spíš nebudou ohlížet na finanční zájmy státu. A to má v plánu i Schrems. „Nejprve ale potřebuji získat alespoň sto tisíc eur pro případ, že bych prohrál a musel zaplatit všechny soudní výlohy,“ dodává student.

Schrems upozornil i na takzvané stínové profily, tedy profily lidí, kteří na Facebooku nejsou.

Schrems ve svém příspěvku upozornil i na takzvané stínové profily, tedy profily lidí, kteří na Facebooku nejsou. „Stačí, aby dotyčného jeho aktivní přátelé označili jménem na jakékoliv fotce, a už se mu vytváří kvaziprofil,“ popisuje mechanismus Matěj Myška, asistent z ústavu práva a technologií. To je za hranicí zákona v každém případě, protože potenciální uživatelé Facebooku nedali ani ten sporný souhlas. „Je to v rozporu naprosto se vším, co kdy bylo ustanoveno v oboru ochrany osobních údajů,“ kroutí hlavou Polčák.

Uživatelům, kteří se bojí informační moci Facebooku, Myška radí z této sociální sítě prostě odejít nebo přejít jinam. „V tomto kontextu je mimořádně zajímavé právo na datovou přenositelnost v navrhovaném evropském nařízení na ochranu osobních údajů. Uživatel by měl být schopen si vzít své ‚přátele‘ do jiné služby. Sám jsem ale zvědavý, jak se to bude v praxi realizovat,“ uzavírá Myška.

Masarykova univerzita | Masaryk university