Buněčné terapie se k pacientům dostávají obtížně

O využití kmenových buněk k léčbě či zmírnění mnoha nemocí se mluví již mnoho let. Zatím se však buněčné terapie, s výjimkou léčby leukémie a kosmetické chirurgie, v lékařské praxi běžně nevyskytují. Většina buněčných terapií je totiž stáje ještě ve fázi klinických zkoušek.

V České republice, Slovensku, Litvě a USA se Mezinárodnímu konsorciu pro buněčnou terapii a imunoterapii (ICCTI) podařilo zorganizovat buněčnou terapii formou případové studie. „Na osmi klinických pracovištích, pěti v České republice, nabízíme pacientům s artrózou II. až IV. stupně možnost léčby pomocí jejich vlastních kmenových buněk obsažených v takzvané stromální vaskulární frakci, kterou získáváme z tukové tkáně. Jde v podstatě o jednodenní chirurgii, kdy jsme schopni izolovat z tukové tkáně pacienta příslušné buňky a vpravit je do blízkosti chrupavky. Napomáhají totiž při její obnově,“ uvedl prezident ICCTI konsorcia Jaroslav Michálek.

Konsorcium, které vzniklo na půdě Masarykovy univerzity, sdružuje pět desítek vědců ze čtyř kontinentů. Nedávno se v Brně setkali na konferenci a vyměňovali si zkušenosti právě s tím, jak složité je přenést léčbu za pomoci kmenových buněk z laboratoří do nemocnic.

I když je například v rámci Evropské unie legislativa jednotná, přístupy ke klinické praxi se různí. Zástupci nejen evropských laboratoří se však shodují v tom, že buněčné terapie jsou velmi nákladné. Zpomaluje to i výzkum.

V Česku se aktuálně provádějí i další klinické studie, jedna se zabývá terapií při poranění míchy a druhá amyotrofickou laterální sklerózou, která způsobuje postupnou paralýzu pacienta. Zkoumá se také fungování působení buněk kostní dřeně u pacientů s tzv. diabetickou nohou, kterým hrozí amputace končetiny. „Největší problém je pro nás to, že jen požádat o možnost udělat klinickou studii je velmi drahé,“ poznamenala ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR Eva Syková.

Doplnila, že například buňky pro klinické studie se musejí připravovat ve speciálních laboratořích. Jsou to čisté prostory a jsou schopné obsloužit jen menší množství pacientů. Klinické studie se tím prodražují a složitě se na ně také shánějí peníze. Vědci musejí hledat sponzory, protože pacienti, kteří jsou do studií zařazeni, terapie neplatí.

I když některé studie naznačují, že terapie kmenovými buňkami může některé nemoci zpomalit, ještě mnoho let, než budou přístupné v běžné léčbě. „Klinická studie nemusí vyjít, když se podaří každá desátá, je to úspěch. I tak jsou důležité, protože nasměrují další výzkum a přípravu dalších studií. Klinické studie u buněčných terapií prověřují dvě základní věci, bezpečnost jejich využití a také jejich účinnost. Bezpečnost se zatím ukazuje jako velmi dobrá,“ dodala Syková.

Masarykova univerzita | Masaryk university